Kdyby žil v době řeckých tragédií, poprali by se spisovatelé o práva využít jeho osud v nějakém ze svých dramat. Sajf al-Islám Kaddáfí je příkladem člověka, jehož okolnosti postavily do situace, kterou si pravděpodobně vůbec nepřál. Celé roky byl tváří té nové budoucí Libye, země bez diktatury. Teď po něm pasou povstalci a visí nad ním zatykač Mezinárodního soudního tribunálu v Haagu, který ho hledá pro zločiny proti lidskosti. Z toho už se těžko vymotá.
Je paradoxní, že zrovna on se stal v posledních měsících tváří libyjského režimu. On, který dával najevo, že si o něm nemyslí nic dobrého.
"Co myslíte, že Libye potřebuje nejvíc?" zeptal se ho před časem návštěvník z Ameriky.
"Demokracii," odpověděl.
"Myslíte víc demokracie?" ujistil se Američan.
"Ne. Kdybych to řekl takhle, znamenalo by to, že u nás už nějakou demokracii máme," vyřkl nemilosrdný soud nad čtyřmi desítkami let vlády Muammara Kaddáfího jeho pohotový syn.
Jenže to už je minulost. Teď je s ním na stejném vraku.
Chodil s Izraelkou
Před půl rokem bylo všechno jinak. Sajf al-Islám vypadal jako příslib. Zatímco jeho otec před mnoha lety přišel s programem "zničení všech ideologií, ať už jsou západní nebo východní", on sám žil jako kosmopolita, mluvil plynně anglicky a německy a užíval si naplno západního stylu života.
Přestože jeho křestní jméno v překladu znamená "meč islámu", s chutí pařil, popíjel nejlepší šampaňské a randil s krásnými modelkami.
Rozhodně není žádný dogmatik s předsudky: v roce 2006 chodil s izraelskou herečkou Orly Weinermanovou, pohlednou blondýnou tak trochu typu Marylin Monroe.
Sajf al-Islám Kaddáfí
Jeho večírky byly pověstné. Když před dvěma roky slavil v Černé Hoře své sedmatřicáté narozeniny, byli tam monacký princ Albert, ruský magnát Oleg Deripaska či kanadský miliardář Peter Munk. A také bývalý britský ministr Mandelson a spousta dalších.
Podobné večírky pořádal i v předchozích letech. Peníze ho nezajímaly, lépe řečeno je nepočítal. Údajně zaplatil zpěvačce Mariah Careyové milion dolarů jen za to, aby přijela na jeden mejdan a zazpívala čtyři písně.
Zdá se, že žádné dveře pro něj nebyly zavřené. Jako soukromý host byl v sídlech britské královské rodiny v Buckinghamském paláci i Windsoru. Obzvlášť dobře se znal s princem Andrewem, bratrem Charlese.
Setkal se s americkou ministryní zahraničí Condoleezzou Riceovou, tvrdil, že jeho osobním přítelem je Tony Blair i Nicholas Sarkozy. S mladým Natem Rotschildem a budoucí hlavou celé britské větve téhle rodiny trávil prázdniny v jejich vile na Korfu. Také byl u nich doma v rodinném sídle Wadesddon Manor. Seznam podobných známostí by byl opravdu dlouhý, mimo jiné proto, že za ním byla libyjská ropa, a tudíž možnost velkých obchodů.
Ale Sajf al-Islám byl rozhodně i zajímavý člověk. "Je to uhlazený a duchaplný muž, byť trochu psychotický," řekl o něm kdosi z jeho evropských přátel.
To poslední se zřejmě kromě jiného projevuje třeba tím, že chová bílé tygry.
Na jachtě i v knihovně
Přestože se narodil jako druhý syn Muammara Kaddáfího, hovořilo se o něm jako o nástupci v čele země. On sám to v rozhovorech vždy odmítal. "To nemyslíte vážně," říkával, "Libye přece není nějaká farma, abych ji mohl zdědit."
Ale vše tomu nasvědčovalo, protože otec ho pověřoval delikátní diplomacií. Byl to vlastně Sajf, kdo otvíral Libyi dveře do světa poté, co z ní jeho otec udělal mezinárodního psance.
Sajf al-Islám Kaddáfí
Mladý Sajf údajně v roce 2003 kontaktoval Američany, aby s nimi dojednal kšeft, v němž se Libye vzdá výroby zbraní hromadného ničení a za to ji Amerika přivede zase do salonu mezi slušňáky.
Pak také vyjednal v Británii jiný obchod: Libye přizná odpovědnost (ale ne vinu) za atentát nad Lockerbie, kde před Vánocemi 1988 explodovalo dopravní letadlo se skoro třemi stovkami lidí, a zaplatí za to pozůstalým odškodnění ve výši dvou miliard. Taky umožní Britům velké obchody v Libyi.
Všechno klaplo, a protože Sajf byl jedním z klíčů k libyjským miliardám, kdekdo se s ním rád poplácával.
Nijak to nebolelo, protože s tímhle mužem, který byl jako doma nejen na jachtách, v salonech, ale i v univerzitních knihovnách, se očividně dalo hovořit. Vystudoval tři vysoké školy – první doma v Libyi, to byla architektura, druhou ve Vídni, tam přesedlal na byznys, třetí byla prestižní London School Of Economics, kde dosáhl doktorátu. (Pravda, vyskytly se pochybnosti o jeho doktorské práci – šest procent prý opsal bez citací, ale to není moc, a také byl zpochybněn jeho sponzorský dar škole.)
K tomu maloval a říkal věci, které zněly upřímně. Přiznal, že bulharské sestry, které režim jeho otce roky věznil, byly mučeny (i jejich propuštění dojednal on). Zatímco otec byl znám jako diktátor tvrdé ruky, Sajf hovořil jako obhájce lidských práv, volal po reformách a řídil nadační fond.
Západu se líbil. Byl elegantní, neváhal chodit ve smokingu, když to bylo potřeba, bojoval proti drogám a vyjednával propuštění lidí, které zajali muslimští radikálové od Blízkého východu po Filipíny.
Sajf al-Islám Kaddáfí
Pravda, občas udělal teatrální vystoupení plné slibů, které nesplnil. Ale zatímco jeho otec se stal svého času vyvrhelem, Sajf se dokázal pohybovat mezi obchodníky, politiky a celebritami bez ohledu na politické a geografické hranice.
A pak to krachlo
Jmenuje se sice Kaddáfí a vyrostl v přepychu, ale nestal se z něj ani fanatický revolucionář, ani rozmazlený arabský playboy, který neumí nic jiného než kupovat si drahá auta a drahé ženy.
Byl to jiný Kaddáfí až do chvíle, kdy začalo v Libyi povstání. Pak se stal hlásnou troubou režimu, objevoval se na obrazovkách, když sliboval potoky krve a bitvu do posledního dechu. Nechtěl to, bylo to možná nespravedlivé, ale rodinná vlna smetla i jeho. Stal se prostě Kaddáfím.
