Fraktury jsou nejčastějšími úrazy, s nimiž skončí lidé v lékařských ordinacích. Například v roce 2010 tvořily v Česku zlomeniny každý čtvrtý úraz, s nímž lidé navštívili lékaře. Ambulance každý rok ošetří téměř půl milionu pacientů, kteří si něco zlomí. Celosvětově si lidé nejčastěji lámou klíční kosti, na druhém místě žebříčku zlomenin jsou kosti paže a předloktí (kost vřetenní nebo loketní) a trojlístek nejčastějších zlomenin uzavírá zápěstí.
Zpřetrhané cévy
Kost je fantastickým živým útvarem, který se skládá z několika částí. Vnější vrstva je tvořena takzvanou kompaktní vrstvou, zatímco vnitřek kosti tvoří houbovitá část. V těle dospělého člověka jich najdete 206 a liší se mimo jiné i pevností. Například stehenní kost je dokonce pětkrát pevnější než ocel. To však samozřejmě neznamená, že by ji nebylo možné zlomit. Kosti jsou schopné odolávat vysokému zatížení v podélné ose, ale jinak jsou jen minimálně pružné a s postupujícím věkem se stávají stále křehčí.
Existuje celá řada typů zlomenin, ale všechny mají společnou intenzivní bolest, která je doprovází. Ta je způsobena množstvím různých faktorů. V první řadě je to podrážděním nervových zakončení, poškozením krevních cév, které kost po celé délce obklopují, ale i smrštěním okolních svalů. Okamžitě po zlomení začíná naše tělo spouštět řetězec reakcí, které mají za úkol uvést kost co nejdříve do původního stavu.
Předpokládejme, že jste si způsobili nekomplikovanou zavřenou zlomeninu ruky. Odebrali jste se k lékaři, který dohlédl na to, aby na sebe oba konce zlomené kosti doléhaly, a ruku vám zafixoval sádrou, aby se minimalizovalo možné tření.
V té době se už poškozené cévy stáhly, aby minimalizovaly krvácení, a jejich uzavření dokonaly krevní destičky, které na poškozených místech vytvořily jakési krevní zátky. Ale protože určité množství krve už se "vylilo" do okolních tkání, v prvních dnech po zlomenině se typicky objevuje otok a zánět. Poškozená kostní tkáň na okrajích zlomených kostí začíná odumírat, což vede k produkci takzvaných cytokinů, které iniciují proces hojení. Ke slovu přicházejí buňky zvané osteoklasty, které odstraňují odumřelé kostní buňky, aby se mohlo začít s obnovou kosti.
Na kompletní obnově pracuje tělo roky
Po čtyřech až deseti dnech od vzniku zlomeniny začnou v krevních "zátkách" vznikat fibroblasty, vazivové buňky. Takzvaná granulační tkáň, která se na místě tvoří, je složená z nově tvořených cév a vaziva a vytváří jakési primitivní "lešení" pro opravu zlomené kosti. Můžete si ho představit jako "most", který překlene prostor mezi dvěma konci zlomené kosti. Na tuto "kostru" už poté může regenerace navázat, vzniká vazivový svalek a z fibroblastů se začnou diferenciovat chondroblasty, které ho přemění na svalek chrupavčitý.
Když nastoupí další fáze, mění se chondroblasty v buňky kostní hmoty, ze které se zformuje jakási tvrdá skořápka, která následující tři až čtyři měsíce poskytuje ochranu kosti v závěrečné fázi hojení. Zpočátku je kostní svalek tvořen měkkou kostní tkání, která se musí v průběhu dalších týdnů přemodelovat na pevnou kost, u níž se musí obnovit její původní stavba, aby jí například mohly procházet cévy a nervy. Než se však obnoví původní vlastnosti kosti v plném rozsahu, uplyne několik let.
