Sportování, dřina a poctivé trénování drželo taktovku nad jejím životem od samého dětství. Nejprve to byl ovšem volejbal. Hned po škole chodívala domů, najedla se, udělala úkoly, potom sama naskočila do autobusu, který ji odvezl přes celé město Tver, v němž se v roce 1991 narodila, na trénink. Domů se malá blonďatá holčička dostávala v devět večer, zhltla rychle večeři a šla rovnou do postele. To jí bylo osm devět let. Samostatná, soustředěná na své poslání. „Rodiče mi dávali hodně svobody,“ vzpomínala později, „stěží jsem se s nimi vídala.“
PODÍVEJTE SE GALERII KRÁSEK Z RIA SEŘAZENOU PODLE VÝSLEDKŮ VAŠEHO HLASOVÁNÍ
Volejbal jí šel i bavil, ve dvanácti jí však do života zasáhla žena, která jí bude doprovázet dlouhá léta, trenérka Olga Šemigonová. To ona vysokou a útlou dívku s dlouhýma rychlýma nohama nasměrovala na atletiku. Darja nejprve experimentovala i s překážkami, trojskokem a krátkými sprinty, nejlepší však byla ve skoku do dálky. Jeden čas vedle něj dělala i volejbal, zjistila však, že chce-li excelovat, musí si vybrat. A vyhrál individuální sport.
„Cítila jsem, že jsem k tomu předurčena. A za tím božím znamením jsem šla,“ říká Klišinová dnes. Jindy je přímočařejší a zemitější: „Dávám přednost trénování sama za sebe – a taky vyhrávat sama za sebe. Přináší to větší uspokojení. Myslím, že jsem osamělý vlk.“
Ve třinácti letech jí Šemigonová doporučila, ať se spolu s ní přestěhuje do Moskvy, aby měla lepší tréninkové podmínky. Rodiče souhlasili. „Několikrát za den mi ale volali, aby se ujistili, že je vše v pořádku,“ popisuje Klišinová.
Vše v pořádku bylo, malá Darija si s rytmem velkoměsta porozuměla tak, že nyní má při návštěvách rodného Tveru pocit, že ji tamní provinční atmosféra dusí. Především však bylo vše v pořádku na sportovní úrovni. Darija rostla a rostla.
Od úspěchu k úspěchu, z písku před objektiv
V roce 2007 vyhrává mistrovství světa mládeže i evropské mistrovství mládeže, dva roky nato evropské juniorské mistrovství, v roce 2011 evropské halové mistrovství a především zdolává sedmimetrovou hranici. V Ostravě vítězí v evropském šampionátu U23 díky skoku 7,05 metru. „Byl to šok,“ přiznává. Dodává však, že se při skoku cítila extrémně přirozeně.
Darja Klišinová
|
Když dopadla, svět ztichl. „Skočit takovou vzdálenost, to lidi přimělo posadit se a vzít ji na vědomí,“ shrnuje Šemigonová.
A svět samozřejmě postřehl i to, jak je nadějná skokanka půvabná. Byla nazývána královnou sportovní krásy, tisk psal, že pokud by výrobce hraček pro děti začal produkovat Barbie – atletku, měla by podobu Klišinové. Klientka elitní agentury IMG World fotí pro časopisy, skví se jako modelka. Její fotky hltají všechny sociální sítě.
Darja Klišinová se na sociálních sítích prezentuje především záběry z tréninku, zábavou jen vzácně:
Až se začaly objevovat i pochyby. „Nestane se jen další Annou Kurnikovovou?“ ptali se mnozí s odkazem na ruskou tenistku, která se více než sportovními výkony proslavila jako modelka. Ona sama měla jasno, nechtěla se nechat zlákat světem líčidel, objektivů a kamer. Modeling pro ni byl jen rozptýlením. „Takovou spoustu času trávím zpocená ve sportovním, že je příjemné být nalíčená a hezky oblečená,“ vysvětlovala.
A vždy zdůrazňovala, že všechny její výlety do modelingu má pod kontrolou bedlivá Šemigonová. To ona povolovala odskoky mimo pískoviště. Klišinovou však nikdy nebylo potřeba příliš hlídat. Atletika ji prostě bavila víc. „Jen si představte, že se vám povede dlouhý skok... letíte k vítězství. Co může tenhle pocit porazit?“ položila řečnickou otázku v internetové diskuzi se svými fanoušky.
Skok do dálky je podle ní založen především na vyváženosti mezi rychlostí, technikou běhu a skoku.
A jindy nezakryla, že navzdory renomé celebrity je docela praktickou slečnou. „Atletika není jen moje vášeň, ale taky moje obživa. Vždycky říkám, že nohy mi platí složenky,“ řekla.
Nikdy bych to nečekala
Navzdory odhodlání a koncentraci však Klišinovou na doskočišti nečekaly jen úspěchy. V roce 2011 vyhraje evropské halové mistrovství a evropské mistrovství U23, ale potom se zraní při strečinku právě před finále světového šampionátu, aby ji čekala operace a dlouhá rekonvalescence. A kvalifikace na olympiádu v Londýně 2012 se nepovede.
Pro rozjetou skokanku je to obří, neskutečné zklamání. Ačkoli emoce nedává z principu nikdy najevo, tehdy neskrývala hořkost. Poučila se však, chybu našla v tom, že se nedostala do soutěžního rytmu, a dávala na to propříště pozor. Ovšemže, sledovat to bude především Olga Šemigonová, někdejší lokální trenérka, která Darju Klišinovou dovedla až do světa velké atletiky.
Potom jede skokanský vlak zase lépe, Klišinová vyhrává v roce 2013 Univerziádu i evropské halové mistrovství, v roce 2014 je bronzová na evropském šampionátu. A soustředí se na Rio de Janeiro.
Jenže tato mise má být ještě mnohem palčivější zkušeností. Nejprve byla Klišinová, která již po tři roky žije a trénuje v Americe, jako jediná z ruských sportovců a sportovkyň na olympiádu připuštěna. Třináctého srpna bylo však rozhodnutí zrušeno. Klišinová byla na odvolání znovu vrácena do hry až šestnáctého srpna, téhož dne, kdy skokanský souboj startoval. Skončila v něm devátá, dosáhla na 6,63 metru.
Bylo to opět velké zklamání. A neslo silnou příchuť nespravedlnosti. Ten tlak! Do Ria dorazila jako jediná ze dvou ruských zástupkyň, neskrývala, že cítila osamělost. Jenže též výčitky z rodného Ruska: „Zrádkyně!“ Kremlem protežovaný novinář Alexander Agafanov šel nejdál, přirovnal Klišinovou k sovětským občanům, kteří výměnou za přilepšení kolaborovali s Němci. „V německém zajetí tě čeká teplé jídlo, odpočinek a zdravotní péče!“ napsal v bizarním vlasteneckém článku. A nakonec přišlo odmítnutí ze strany olympijských činitelů, odvolání a nejistota do poslední chvíle. To bylo i nad sílu osamělého vlka.
„Před deseti patnácti lety bych si nedokázala představit, že moje první olympijské hry budou vypadat právě takhle,“ řekla po závodu.
Odhodlání a motivace ji však neopouští ani teď. Možná i proto, že tuší, že společenská paměť bývá nevděčnější možná k těm sportovkyním, jejichž krása překryje zápisy ve výsledkových listinách.
