Z kdysi uznávaného spisovatele se stala popstar ultrapravice. Jak taky jinak u muže, který dlouho tvrdil, že plynové komory neexistovaly a Poláci je postavili až po válce. Pootočil až u soudu.
Pořád říká, že Židé neměli lepšího přítele než Hitlera. "Ve skutečnosti je chránil." Tím to ale teprve začíná.
"Cigarety jsou mnohem horší než holocaust," prohlásil a zašel ještě dál: "Počet těch, kteří přežili Osvětim, se rok od roku zvyšuje. To je opravdu pozoruhodné z biologického hlediska. Proto založím Společnost přeživších holocaust a dalších lhářů."
Teď se znovu ozval. Nejznámější revizionista a provokatér zorganizoval výletní šňůru po Polsku. Zaplatíte mu a máte z první ruky vysvětlení, že vlastně stojíte v bývalé příjemné ozdravovně, kterou nechal postavit hodný fýrer pro své oblíbené Židy.
Jeho podzimní cesta vedla přes továrny na smrt jako Treblinka či Osvětim do Hitlerova Vlčího doupěte. Celkem není těžké si představit, co asi říká muž, jenž před časem na přednášce v Kanadě prohlásil: "V autě Edwarda Kennedyho u Chappaquddicku zahynulo víc ženských než v jedné plynové komoře v Osvětimi." Není od věci připomenout, že v Kennedyho autě zahynula jedna dívka.
Vlastně to celé do sebe zapadá. Irving o sobě říká, že ho Hitler jmenoval svým životopiscem.
Divné. Když Hitler zahynul v troskách Reichstagu, bylo Irvingovi sedm let. Ale on vám vám to vysvětlí. Podívejte se jak.
Jak o něm Hitler věděl už dopředu
Když Irving říká, že ho Hitler jmenoval autorem své biografie, nesměje se. Není to vtip. Jen oznamuje, že Hitler měl vnuknutí, že se jednoho dne vynoří.
Jak to ale ví Irving? Někdy v 70. letech vypátral lékaře Erwina Giessinga, který ošetřoval Hitlera po bombovém útoku hraběte Stauffenberga v roce 1944. Když mu zavolal do jeho bytu v Cáchách, doktor řekl: "Očekával jsem vás."
Když se setkali, Giessing mu dal všechny záznamy, které pořídil za celou dobu, co byl s Hitlerem. Irving se zeptal, proč je předtím nedal jiným historikům. Lékař mu řekl, ať se podívá na stránku 385, tam najde odpověď. A tam stálo, že když Giessing ošetřoval jeho ušní bubínek, řekl mu, že má stejnou nemoc, jako měl německý císař Vilém. Hitler se otázal, jak to ví. Giessing řekl, že to četl v císařově biografii, kterou napsal jakýsi Angličan. A pak to přišlo.
Hitler prorocky řekl: "Jednoho dne se objeví další Angličan a napíše můj životopis." Dodal, že bude až z následující generace a bude perfektně znát německé archivy.
Když tuhle historku Irving líčil redaktorovi bitského deníku The Independent, podotkl: "A Mesiáš přišel."
Redaktor se potřeboval ujistit: "Takže vy si myslíte, že Hitler chtěl, abyste byl jeho životopiscem?"
"Ano."
Redaktor to celé shrnul větou: Zjistil jsem, že tohle interview nebude o historii, ale o patologii.
Ale Irving není blázen. Jak zjistíme později, je možná jen prohnaný. Ale i tak... Jak se mohlo stát, že nadaný, bystrý a pracovitý muž, jehož otec v boji proti třetí říši málem položil život, skončil takhle?
Dejte mi Mein Kampf, řekl student
Zdá se, že to tak dopadnout muselo. Irving tvrdí, že už jako malé dítě ho rozčilovaly Hitlerovy karikatury v novinách. Rodina byla chudá: otec, námořní důstojník, se o ni moc nestaral. Když jeho loď, křižník Edinburgh, potopila v roce 1942 německá ponorka, sice se zachránil, ale už se doma neobjevil. Matka se měla co ohánět. Když se malý David ptal, proč nemůže mít hračky, dozvěděl se, že za to může "ten chlap". Hitler.
Místo, aby na něj měl pifku, nějak mu přirůstal k srdci.
Když na střední škole vyhrál jakousi soutěž a mohl si vybrat knihu podle své libosti, zvolil Mein Kampf. Později ve školním časopise, který vedl, napsal, že Hitler byl největším sjednotitelem Evropy od Karla Velikého. Anebo že britský tisk vlastní Židé. Měly to prý být vtipy.
Studoval neúspěšně chemii a ekonomii, ale neměl peníze, tak skončil. Následovalo zvláštní rozhodnutí. Končila 50. léta a on vyrazil do Porúří, aby tam pracoval v hutích. Naučil se německy a hlavně: jeden z kolegů pocházel z Drážďan a vyprávěl mu o velkém britském náletu, který zmasakroval město.
To byla osudová výhybka. Irving zapracoval na rešerších a v roce 1963 vydal knihu Zničení Drážďan. Byla to senzace. Pohled na válku z německé perspektivy. A taky zvětšovacím sklem. Podle Irvinga v Drážďanech zahynulo na dvě stě tisíc Němců. Ve skutečnosti to byla jen desetina.
Nejlepší léta jeho života
Irving se našel. Stal se z něj historik. Nedá se mu upřít píle, málokdo z branže měl tak detailní znalosti Třetí říše a strávil tolik hodin šmejděním po archivech. Ale jeho největší trumf byl v něčem jiném. Postupně se stal pro bývalé nácky (včetně Hitlerova pobočníka a sekterářky) "jejich člověkem". Otevřeli mu dveře ke svým vzpomínkám, deníkům a zápiskům a všemu dalšímu. Včetně nostalgie.
V roce 1977 přichází velký hit. Kniha Hitlerova válka. Pohled na válku z Hitlerovy perspektivy. Knížka, kterou můžete (stejně jako spoustu Irvingových věcí) číst v češtině. A budete mít pocit, že jste se vrátili z cesty časem, kde jste zašlápli nějakého motýla: Hitler je správný chlapík, který chce pro Němce to nejlepší a pro svět mír, jenže všichni kolem mu provádějí jen to nejhorší.
Musí válčit, například Rusové ho chtějí v červnu 1941 přepadnout, tak musí preventivně přepadnout on je. Válku by jistě vyhrál, kdyby generálové bez jeho vědomí nedělali chybu za chybou. A k tomu ještě Goebbels vymyslí za jeho zády ďábelský plán na likvidaci Židů, který bez vůdcova vědomí provedou Himmler a Heydrich. Chudák Adolf.
Takhle zhuštěně to zní jako fraška, ale knížka působí zajímavě, profesionálně, a pokud se v těch věcech vysloveně neorientujete, je to všechno skoro věrohodné. Je to psáno věcně, ne fanaticky.
Irving prodával bestseller za bestsellerem, Zbohatl, koupil si vilu v luxusní londýnské čtvrti Mayfair a pořídil si rolls-royce a milenky.
Ale historici ho přestávali brát vážně. Tvrdili, že je to spíš mytologie či teologie než literatura faktu. Shodovali se, že si vybírá jen taková fakta, která se mu hodí do krámu, a že si předem vytyčí hypotézu, kterou pak jen potvrzuje. Aby mu vše sedělo, fakta překrucuje nebo dokonce lže.
Irving je bojovný muž. Kvůli své urputnosti nasedl na skluzavku, která ho postupně připravila o vilu, rolls-royce i pověst.
Sešup a ještě větší sešup
Sešup byl pozvolný, ale zřetelný. Čím víc kritiky dopadalo na jeho hlava a knížky, tím víc se Irving posunoval na pozice, které se líbily neonacistům.
Jeho názory začínaly být bizarní. Navrhl Nobelovu cenu míru pro Rudolfa Hesse, který dožíval své dny ve věznici v berlínské Špandavě. Roku 1986 došel k prazvláštnímu závěru: snímky vyhublých a mrtvých židovských vězňů v osvobozených koncentrácích dokazují, že za holocaust nejsou odpovědní Němci, ale spojenci. Proč? Tohle stojí za to ocitovat, držte si klobouky: "Úmyslně jsme uvnitř Německa vytvořili chaos, vyvolali jsme tak epidemie tyfu a dalších nemocí, jež vedly k těmto strašlivým scénám. A je symbolické pro naše pokrytectví, které existovalo na konci války, že jsme vzali tyhle hrozné fotky... Vybrali jsme je jako důkaz, že to byla spravedlivá válka a že naše cesta nebyla zbytečná."
Aha, tak takhle to bylo. Anebo nebylo? S Irvingem není třeba polemizovat, protože to stihne sám. Jindy totiž řekl, že největší počet obětí holocaustu způsobilo spojenecké bombardování. Jindy zase "bezejmenní zločinci" ve východní Evropě.
A pokud vlastně nebyl holocaust, nemohly být ani plynové komory. Osvětim je jen atrakce pro turisty a komory tak byly přistavěny až po roce 1945...
Taky odhalil Churchilla jako pěkného ptáčka. Nechal prý zlikvidovat polského exilového vůdce Sikorského, aby se zalíbil Stalinovi, a Rooseveltovi mazaně neprozradil, že Japonci zaútočí na Pearl Harbor.
Hezky se to četlo, méně snadno se tomu věřilo, a nakonec se z toho všeho stal bumerang.
Revizionista, s. r. o.
Irvinga už neberou vážně. V roce 1992 mu vypovědělo prestižní nakladatelství Macmillan lukrativní smlouvu na vydání knihy o Goebbelsovi. O tři roky později se totéž stalo v Americe. To už byl opravdu průšvih, protože Irving měl skluz při splácení půjček.
Ale to nejhorší nastalo v roce 2000. Irvingovi zlomil krk soud, který sám vyvolal. Soudil se s americkou historičkou Deborou Lipstadtovou, která o něm prohlásila, že popírá holocaust. A prohrál. Stálo ho to dva miliony liber.
Byl na mizině. Potřeboval si vydělat. Z Irvinga revizionisty se stal Irving revizionista, s. r. o.
Najednou to byl byznys. Začal si vydělávat přednáškami pro různé krajně pravicové spolky. Při nich padaly další perly: v Osvětimi zemřelo jen 100 tisíc Židů, deník Anny Frankové napsal dodatečně její otec a podobně.
Žil z peněz, jimiž ho podporovali různí neonacisté a šejchové z Blízkého východu.
To už měl za sebou zákaz vstupu do zemí jako je Kanada, Austrálie či Itálie. V Rakousku si dokonce odseděl pár měsíců.
Tváří se ale pořád nezlomně. Jako mučedník. Ale možná je to jen obchodní maska a jeho výroky obchodní metoda.
Jeho dvojče Nicholas řekl listu The Observer: "Nikdy jsem nebyl do hloubi duše přesvědčen, že David ty strašlivé názory zastává. Možná jen dělá to, co dělal jako dítě, cokoliv, aby přilákal pozornost. U něj je to skoro jako nemoc."
Jeho bývalá partnerka Bente souhlasí: "Nikdy jsme neměla pocit, že by tomu nějak věřil. Rád provokuje. Vybočuje v tom, jak moc chce vzbudit pozornost. Vždycky byl takový."
Teď vyvolával pozornost v polských táborech smrti. Prý svým "turistům" řekl, že holocaust opravdu byl, ale Hitler za něj nemohl. "Za sto let o něm budou smýšlet jinak," prohlásil Irving před časem.
Zřejmě proto na své webové stránce loni prodával údajný ústřižek Hitlerových vlasů a dokonce kousek žeberní kosti. Nepatří mu, jen je draží. Má za to patnáct procent. "Musím se nějak živit," řekl.
A tak ho živí Hitler. Už to trvá hezkých pár desítek let.
