Jeho kariéra se teď přitom možná dočká překvapivého vyústění: potetovaný exhibicionista má našlápnuto do Síně slávy.
Zní to jako vtip: Dennis Rodman a Síň slávy? To je snad to nejméně pravděpodobné spojení. Rodman byl první hvězdný sportovec, který udivoval bohatým tetováním. Jenže v době, kdy se na "kérky" ještě pohlíželo jako na odznak kriminální minulosti. Otevřeně mluvil o drogách, sexu, sebevraždě i předsudcích. Jenže v době, kdy se od sportovců nic takového ještě nečekalo. "Mám rád bílý holky. Hodně lidí s tím má problém, hlavně černý holky," provokoval.
Rodman byl zkrátka postrach celé NBA.
A tenhle blázen má teď mít místo v Síni slávy, mezi všemi váženými velikány slovutné NBA? Neslýchané…
Dával do hry všechno
Ale je to tak: Rodmanovo jméno je mezi letošními finalisty a když letos padesátiletý Rodman dostane alespoň 18 hlasů od 24 delegátů, kteří členy Síně slávy vybírají, nezmůžou nic ani početné hlasy kritiků. Jeden z největších sportovních excentriků všech dob bude oficiálně "nesmrtelným".
A byla by to spravedlivá volba. Rodman byl snad jediným hráčem v historii NBA, který nemusel ani jednou vystřelit na koš a přece dokázal udávat tón celému zápasu. Jak? Neuvěřitelně tvrdou osobní obranou největších hvězd soupeře a hlavně neúnavným doskakováním odražených míčů, což je v basketbale jedno z klíčových kritérií pro úspěch.
"Prostě jsem se rozhodl být sám sebou... Řekl jsem: Pokud se vám to nelíbí, polibte mi zadek. Jsem chlapík, kterej ukazuje lidem, že je naprosto v pořádku být jiný," takhle shrnul v roce 1997 svůj životní postoj Dennis Rodman.
"Jaké je tajemství dobrého doskakovače? Musíte ten zatracený balon chtít víc než všichni ostatní," komentoval lapidárně svou největší přednost. Přestože nevynikal nejmohutnější postavou (měří na NBA podprůměrných 203 cm), dokázal si Rodman získat respekt mnohem vyšších a silnějších protihráčů. Všechny totiž o hlavu převyšoval svým nasazením a zápalem pro hru.
"Neřekl bych, že to byl nejoblíbenější spoluhráč, jakého jsem kdy měl," prohlásil nedávno vyhlášený "slušňák" David Robinson, s nímž Rodman hájil dvě sezony barvy týmu San Antonio Spurs. "Ale jedno mu nešlo upřít: dostal ze sebe každý zápas úplně všechno. V tom na něj bylo spolehnutí."
Během čtrnácti let, které Rodman v NBA strávil, získal pět mistrovských prstenů (dva s Detroitem a tři s Chicagem), dvakrát byl vyhlášen nejlepším obráncem ligy a celkem sedmkrát vládl statistice nejlépe doskakujících hráčů.
Dennis žije naplno
Vášeň pro basketbal možná Rodmanovi nahrazovala citové zázemí, které coby dítě příliš nepoznal. Jeho otec opustil rodinu, když byly malému Dennisovi pouhé tři roky. "To, že existuje nějaký muž, který mě přivedl na svět, ještě neznamená, že mám otce," prohlásil později. Frustrace, agresivita (jednou při zápase nakopl kameramana) a sklony k sebedestrukci ho neopouštěly po celou jeho hráčskou kariéru.
V roce 1993, když hrál za tým Detroit Pistons, ho našla policie na opuštěném parkovišti spícího v autě, na sedadle spolujezdce ležela nabitá pistole... "Chtěl jsem se zabít, ale pak jsem si to rozmyslel," vzpomínal později na osudný večer. "Místo toho jsem v sobě zabil osobnost, kterou jsem byl předtím. A rozhodl jsem se žít svůj život naplno."
    |
A co znamenalo "naplno" v Rodmanově podání? Večírky a ženy a ženy a večírky… Kdysi plachý a introvertní pubescent si prožil bouřlivý románek s Madonnou ("Dokud hraju basket, můžu mít každou holku, na kterou si ukážu," chvástal se tehdy) a hlavně objevil kouzlo nočního života. Na dobu plnou excesů a skandálů vzpomínal před několika lety Rodmanův oblíbený osobní bodyguard Kelly Davis, který musel basketbalovou hvězdu hlídat i při milování.
"Dennis si většinou nějakou dívku odvezl z klubu vozem. V takovém případě jsem se ujistil, že i během jejich nejintimnějších chvilek jsou mezi mnou a Dennisem sice zavřené, ale nezamčené dveře," popisuje Davis, jak jeho prominentní klient například předcházel případným žalobám od náhodných známostí. "Jednou jsem zase hlídal za nezamčenými dveřmi a zaslechl jsem, jak žena, která právě byla s Dennisem, jasně říká: 'Ne, ne!' Okamžitě jsem vtrhl dovnitř, podal jsem jí šaty a řekl jí, že bude muset hned odejít. Pak jsem ji odvezl domů. Dennis zuřil, byl úplně bez sebe, ale druhý den mi poděkoval," líčí bodyguard.
Rodman si sice užíval života plnými doušky, ale na palubovce mu neubývalo sil a každý zápas hrál, jako kdyby byl jeho posledním. V letech 1996, 1997 a 1998 vyhrál NBA třikrát v řadě coby člen legendárního týmu Chicago Bulls, který mnozí odborníci považují za pravděpodobně nejlepší basketbalové mužstvo v celé historii.
Na Rodmanově těle přibývala další a další tetování a piercingy, na zápasy si barvil vlasy pokaždé jinou barvou, ale po boku Michaela Jordana a Scottieho Pippena patřil stále mezi nejlepší basketbalisty slavné ligy. "Když přišlo na to vyprodat halu, nikdo najednou neměl problém s tím, že jsem trochu blázen," směje se dnes.
Chcete Elvise? Já jsem Elvis
Na samé dno Rodman spadl až po ukončení aktivní dráhy. Přišly dluhy a problémy s drogami i alkoholem. Někdejší bouřlivák se propadal stále hlouběji a jeden čas vydělával peníze, jak se dalo. Vyzkoušel si wrestling, v Británii se nechal s dalšími celebritami zavřít v domě "Velkého bratra", do Finska vyrazil na "Mistrovství světa v přenášení manželek" a ve španělské Pamploně se účastnil tradiční nebezpečné zábavy – útěku před rozzuřenými býky v ulicích města. Nechal se na pár zápasů najímat podřadnými týmy, které braly angažování bývalé divoké hvězdy jako reklamní tah…
Volný pád zastavil Rodman spolu se svým agentem až v posledních letech. Vydal životopisnou knihu, podle vlastních slov se zbavil závislosti na alkoholu – a teď je před ním možná i uvedení do Síně slávy. "Říkají, že Elvis umřel. Není to ale pravda. Podívejte se na mě: jen změnil barvu kůže," zní další z jeho slavných hlášek.
Bude zajímavé sledovat, co si na případné uvedení do Síně slávy Rodman oblékne. Vždyť pro kampaň ochránců zvířat PETA se fotí nahý a na autogramiádu své knihy jednou přišel v bílých svatebních šatech…
