„Musíte se víc snažit a nevzdávat to.“ „Když se vám to nepovede na poprvé, chce to zkusit znovu a lépe.“ Kolikrát už jsme všichni slyšeli podobné motivační věty? Masírují nás od útlého dětství. „Když spadnete, musíte se opět zvednout. A že jste skončili zase na dně? Konečně se máte od čeho odrazit.“
Jsme tak intenzivně přesvědčováni, že správná motivace je klíčem k dosažení každého cíle, až uvěříme. Stačí jen tvrdě dřít a vytrvat. Síla vůle, osobní zápal pro věc a odhodlání jsou vyzvedávány jako ryze kladné vlastnosti, zatímco pochyby, liknavost a nedostatečná motivace jsou chápány negativně.
„Je samozřejmě pravdou, že správná motivace je klíčovým prvkem úspěchu v mnoha rovinách života, ať už jde o práci, sport nebo, rodinu,“ říká profesor obecné psychologie Klaus Rothermund z Univerzity v Jeně. „Jenže osobní motivace selhává tam, kde realita všedního života naráží na přehnaně ambiciózní plány.“
Deprese jako cesta k úspěchu
Ty mohou sice být velmi individuální, ale společná jim je nedosažitelnost. Skutečně není moc pravděpodobné, že se po třicítce stanete milionářem a zbytek života strávíte v Karibiku s modelkou. A nejde jen o dětinská přání, jejichž absence realismu bije do očí. Mnohdy nejsou nadějné dokonce ani vyhlídky na to, že navzdory vší snaze a odhodlání najdete stálé a dobře placené zaměstnání v oboru, k němuž máme vztah.
Fakt, že vytýčené představy znovu nedošly svého naplnění, bez ohledu na to, jak pilně jsme na nich dřeli, nás časem vedou ke stavům bezmoci a ztráty kontroly. „U řady lidí se tak postupně vyvinou deprese jako reakce na opakovaně nenaplněné úsilí,“ popisuje Rothermund.
Jsme na dně a víme o tom. Je to však chyba? Deprese sice chápeme jako něco špatného, ale ve skutečnosti v dané situaci představují velmi efektivní obranný mechanismus, který nás může dostat ze slepé uličky marné snahy o naplnění nereálného snu. „Může to znít paradoxně, ale ten, kdo se vzdá, vyhraje,“ tvrdí vedoucí studie Katharina Koppe. „Deprese totiž vytváří nový prostor pro trpícího, a to je z psychologického hlediska velká výhoda.“
Hlavní klad deprese totiž spočívá v tom, že vám sebere motivaci a zápal, a tím vás přinutí vzdát se nereálné představy. Je to hlas v hlavě, který vám nemilosrdně říká: „Prostě na to nemáš. Už to konečně vzdej, nemá to cenu.“
„Deprese je prostě adaptivní nástroj, který vám umožní přizpůsobit se reálnějším podmínkám,“ popisuje psychologický mechanismu Koppeová. „Zjednodušeně řečeno, pokud jsou vaše současné možnosti výrazně slabší, než jaké potřebujete k dosažení nesplnitelného cíle, deprese vám umožní se od něj odpoutat a soustředit se znovu na něco reálnějšího, bližšího.“
V konečném důsledku tak jsou pacienti s diagnostikovanou depresí v životě úspěšnější než zdraví jedinci, kteří si vytrvale jdou za nedosažitelným snem. Krize, podtržená depresí, totiž dává místo osobnímu rozvoji. Rothermund a Koppeová to na jednoduchém modelu ostatně dokázali i experimentálně.
Neztrácet čas nesplnitelnými cíly
Psychologové z Univerzity v Jeně realizovali pokus, při kterém skupině pacientů s diagnostikovanou depresí a kontrolnímu vzorku zdravých jedinců předložili zdánlivě jednoduchý úkol. Seskládat v časovém limitu z nabídnutých anagramů co nejvíce slov.
Přesmyčky s přehozenými písmeny nevypadaly zprvu náročně, jenže badatelé mezi ně vložili i několik nesmyslných shluků písmen, které neměla žádné uspokojivé řešení. „Tyto prakticky neřešitelné anagramy reprezentovaly nesplnitelné cíle,“ vysvětluje Koppeová.
Pravidla psychologické hry tedy byla jasná: umět se včas vzdát řešení nesplnitelného úkolu znamená úspěšně vyřešit výrazně více těch řešitelných. A pacienti s diagnostikovanou depresí v tomto testu zazářili, protože neplýtvali časem na příliš komplikované cíle. Jistě, přirovnání přesmyček k zásadním životním výzvám je značně zjednodušující, ale mechanismus pozitivního vlivu depresí na úsudek jedince při řešení neřešitelných situací je tím do značné míry objasněn.
„Z terapeutického hlediska je to zásadní posun, protože mění náš dosavadní pohled na deprese,“ komentuje výsledky Rothermund. „Pokud je totiž přestaneme vnímat jako vadu, psychologickou překážku, kterou musíme odstranit terapií, můžeme si dovolit výrazněji podpořit osobní rozvoj jednotlivce. Nezbytné je pochopitelně odlišit jedince s depresí od těch, kteří jen mají chronicky nízké sebevědomí.“
