Já nevím, ale mám opačnou zkušenost, než zde lidi popisují. Kdysi se mi stalo, že jsem měl nějaké divné pocity. Desítka naprosto nespecifických a nepopsatelných příznaků.

To nejtěžší na tom bylo vygooglit, co mi bylo. Po nějaké době jsem se dogooglil k panické poruše, zdálo se mi, že to docela sedí.

Tak jsem se tomu akorát zasmál, ulevilo se mi, že mi nic není a od té doby nic.

Je fakt, že když se mě obvoďačka po několik a návštěvách tenkrát zeptala: "nevadilo by vám, kdybych vás poslala na vyšetření na psychiatrii, mám pocit, že trpíte úzkostnou poruchou", necítil jsem to vůbec jako "urážku". Vlastně jsem jí byl i vděčný.

Jedna z blbých věcí na tom je, že se v okamžiku ataku tak nějak zatáhnete do sebe, nedokážete se od toho odpoutat, nedokážete to přejít ... svět se scvrkne na vlastní tělo a jeho obtáže a jedinou myšlenku "co mám dělat, co mám dělat" ...

Taky jsem mival panicke ataky-zacinalo to brnenim v leve strane tela a kdyz brneni preslo z ruky a nohy na hrudnik a oblicej tak doslo k totalni paralyze... docela sileny stav podobny opilosti-vse vidite dvojite,slysite vsechno ale reagovat nedokazete-ani hlasku sem ze sebe nevydal. odeznelo to tak za hodku a pak nastala tortura v silenych bolesti hlavy. EEG ukazalo nejaky epileptycky vlny. Nakonec jsem po konzultacich s psychiatrem a neurologem dospel k jedinemu spravnemu reseni: odstranit pricinu a v mem pripade to byl stres ze zamestnani. Tak jsem dal vypoved a nasel si praci jinde. Dokonce mimo evropu :-) nejdulezitejsi je priznat si ze mam problem a zacit horesit. To byl muj pribeh jako priklad. Panicke zachvaty mohou mit tisice pricin proto doporucuju navstevu psychologa aby se tato pricina nasla.

Jo také jsem změnil zaměstnání vstával jsem běžně do práce ve 2 ráno ve 3 ráno jsem už dělal papíry, v 6 hodin ráno jsem rozdal práci v 11 hodin jsem se dostal do kanceláře na svačinu ve 2 jsem posbíral práci a do 4 jsem rozjížděl další směnu. A při nějakém problému jsem tam skysnul třeba až do 6 večer. stres, napětí dohadování když se firmě nedařilo pokuty za neplnění v podobě srážky z platu a mít pod sebou 50 lidí na starosti a nad sebou bandu tupců .... není nejlepší ....

Hmm taky jsem zažil takovouto situaci kdy prostě jsem se celý roztřásl všechny končeniny brněli jazyk špička nosu dech na maximum na hrudi aspoň 3 tuny.... a když mě přivezli k lékaři a než jsem se dostal na příjem příznaky odezněli. a byl jsem za blázna protože vše jako tlak atd.. bylo v normálu....nic příjemného 

A hlavně to přijde jak kulový blesk z nebe. Hotovka konec a je jedno co děláte....

normální lékař by měl poznat, co se s vámi stalo a ne vás mít za blázna :-(

Priznam se, ze tim trpim. Je pravda, dlouho trvalo, nez jsem byl vubec ochotny si to priznat a vyhledal pomoc. Hlavne mate strach, ze vas odsoudi ostatni, coz se v mnoha pripadech stane, paradoxne vam to otevre oci ohledne lidske povahy. Ale tohle je asi vubec prvni a najdulezitejsi krok, jak se z toho dostat.

 Pomoci cilene lecby se da prekonat nejtezsi obdobi, kdy jste zhruba ve stadiu, ze ty zachvaty mate temer neustale, az to prejde v takovy klasicky kontinualni depresivni stav. Zkratka kdyz uz si samy nedokazete pomoct.

 Souveti o zapalu plic mi nedava moc smysl, jelikoz kdo nechce byt zavisli na antidepresivech, jedina cesta je naucit se rozpoznat situace, kdy k zachvatum dochazi a snazit se je takzv. zvladat(vuli), pripadne kdyz to nejde se jim uplne vyhybat.

 Tak jako u kazde nemoci je potreba s tim neco delat a necekat, ze se to vyresi samo. Nevyresi. 

 Zaroven si myslim, ze s vice ci mene neopodstatnenou panickou atakou se setkalo podstatne vetsi procento lidi. Protoze jak vime, kazdy ma strach z neceho jineho. Na tu chronickou formu tech 5p ale asi sedi.

Jj...tohle je divna vec