https://www.youtube.com/watch?v=Y_mRX-fzx5o

(Pelíšky)

Pamatuju hezký popis od Marka Ebena - zkráceně: "Puberta je  tu pro to, abychom se my rodiče mohli od těch roztomilých milovaných stvoření odpoutat a vykopnout je z domu. Právě proto jsou nesnestilení. Jinak bychom je asi nepustili " 

Za mě - já jsem se svými puberťáky v pohodě. Dávno tomu mi jedna psycholožka řekla, že jediné co můžeme dělat, je vydržet  Navíc ty záblesky kdy ten puberťák "bere rozum" jsou zas odměna. A když je nejhůř, tak si (po výbuchu) vzpomenu na sebe a zjistím, že by mohlo být ještě hůř.

Na závěr rada z článku o extrémně přísném, ale spravedlivém trenérovi , učiteli apod. tak to je super. Když někdo jiný buzeruje moje puberťáky tak to miluju. Vždy si říkám jupí on to udělá za mě a ještě můžu být za tu hodnou

https://www.youtube.com/watch?v=3psxrqRGfTQ

stačí pustit od 2:10 min.

.. a taky jedno z pravidel, aby rodic prezil pubertu svych vlastnich potomku, zni:

Pit mirne, ale pravidelne

První věcí, kterou by si každý rodič měl uvědomit při přístupu k tomuhle tématu je problém subjektivního vnímání času. Prostě, puberta rodiče vždycky překvapí protože "ještě před chvilkou to přece bylo batole, které se nás drželo za ruku!" a oproti vzpomínkám na vlastní dětství, které nám subjektivně připadá jako velmi dlouhé období, nám v dospělosti vývoj našeho dítěte připadne strašně rychlý. Moc tomu nepomáhá ani objektivní trend skutečně dřívějšího hormonálního dozrávání (a tudíž nástupu puberty) u každé nové generace za posledních cca 100 let. Ten však hraje relativně vedlejší roli.

Základem je ono subjektivní vnímání času, to jen NÁM připadlo naše dětství oproti tomu našich potomků daleko delší (protože zahrnovalo celý náš dosavadní život - den v 1 roce je jedna 365ina celého života atd). To jen nám se následkem toho zdá, že oni "do všeho spěchají".

A druhá věc, na kterou rodiče ze svého mládí pro změnu zcela zapomínají je touha puberťáků po soukromí. Prostě najednou rodiče nevyhledávají ale naopak se jich straní, chtějí mít svoje soukromí (na všechny ty činnosti od masturbace po čumění do stropu a přemítání o tom, jak je ten svět debiIní, protože mi ji přebral ten ***). Rodiče opět tohle ochlazení potřeby po jejich přítomnosti zaskočí a trošku i raní a snaží se to vykompenzovat proaktivně - většinou je ovšem výsledkem ono trapné a bezradné lezení za potomkem, které se většinou zvrhne v pouhé nabízející se otázky typu "co bylo ve škole?", které v potomkovi jen vyvolávají ještě větší touhu po soukromí :)

Vy mi mluvíte z duše. Jak já jsem v pubertě zoufale postrádala soukromí :)

Co bylo ve škole..."Dobrý..."

Kam jdeš? 

Ven. 

A kdo tam bude? 

No jáááá. 

Taková naše domácí klasika 

Na to s oblibou odpovídám, tak si to venku a sám se sebou užij