Doufám, že na těch fotografiích je jen ukázka, jak to vypadat NEMÁ

Ten člověk musí být buď barvoslepý nebo padlý na hlavu...

No, fakt nevím, jestli mám pravdu, ale člověk v obleku je pro mě skoro nerozeznatelný od druhého člověka v obleku. Je to buď šedé, černé, nebo hnědé, stejně tak boty a není v tom nápad. Myslím, že důležitější je celkový dojem, který člověk vysílá do okolí, přehled, pohotovost, schopnost pochopit, co ten, s kým mluví, vlastně říká a co chce, znalosti a umění ty znalosti použít tak, aby to okolí "vzalo," takže asi přesvědčivost, ovšem přirozená. Samozřejmě k tomu patří "celková údržba," to je čistota a vůně, to jo. Proč být členem oblekového stáda? Někde je to předepsáno, to se asi nedá nic dělat. Ale jinak to nutné není. Nosím citrónově žluté kalhoty, barevné boty, klidně taky citrónově žluté polobotky, nebo modré, i červené, barevná trika i svetry, mám se nádherně a zákazníkům nevadí, že nemám oblek. Spíše je to naopak. Jsou spíše překvapení, že je to tak veselejší. Ladí to. Nepotřebuju uniformní, oblekovou berličku, lépe řečeno, nechci to nosit a podobat se jiným... A myslím, že pokud mi práce nepůjde a nebude se mi dařit, tak to, že přijde nějaký troubelín, nacpe mě do obleku bez nápadu a "vystajluje" mě podle obecných představ, to mi úspěch opravdu nepřinese. Howgh, domluvil jsem. :-)

Áno aj nie. S oblekom urobí kariéru v nadnárodnej firme, kde sa Váš šéf mení rýchlejšie než ročné obdobia, a na úsudok o vás má pár mesiacov, prípadne nejakú videokonferenciu. Osobná skúsenosť - byť primeraný svojej práci, zákazníkom a okoliu. Jeho rady na množstvo investovaných peňazí do image, sú asi také isté ako keď vám poisťovací agent núti mať poistku na všetko. Vraj sa to tiež miliónovo vrát...

Kecy Už ani v AMERICE a to je co říct  Je to mýstní zakomplexovaný hlupáček.

Muži v oblecích a důvěryhodní? No nevím, u mě naopak takový týpek spouští alarm "bacha na něj, ten určitě nechce nic pro tvé dobro, ale hlavně pro sebe". Dávám přednost ležérní eleganci, tzn. klidně džíny nebo kalhoty, (polo)košile, svetr.

Asi to tak opravdu funguje, ale to neznamená (teda pro mě, nevím, jak jiní), že je to dobře. Když personalistovi stačí, že má před sebou dokonale oblečeného maníka, vyzbrojeného profesionálním CV a dává mu automaticky přednost před ostatními, ne tak dokonale vybavenými, svědčí to o jeho "kvalitách". I o kvalitě jeho (zřejmě také tak dokonale vypulírovaného) šéfa.

Tedy takovou snůšku blábolu jsem už dlouho nečetl. Sám sedívám na konkursech v komisi která zjišťuje technickou úroveň uchazečů a naše slovo tvoří přes 90% váhy při rozhodování jestli uchazeče přijmout. Představa že by nás někdo oblafnul tím jak bude oblečený, navoněný, učesaný, jaké má botky je hodně úsměvná. Prostě buď umí nebo neumí, buď je to dobrý člověk nebo darebák a to jak vypadá nás vpodstatě nezajímá.  Mladí adepti na technická místa jsou občas trochu exoti, nějaký dres code je jim ukradený. Když pak jejich práce generuje stamilionové zisky, tak nikomu nevadí že chodí v rozdrbaných kraťasech a do sandálů si berou tlusté ponožky. Svět pána který napsal ten absurdní článek je hodně podivný, pro mě až zvrácený. Nakonec věta že mám peníze investovat raději do sebe než do dovolené s kamarády o pánovi vypovídá mnohé.

Dovolím si citát z knihy Poradce /detektivka z IT a bankovního prostředí/ od  Johna McNeil, 1978, vydalo nakladatelství Svoboda v Praze 1983: Propočetl jsem si, že za každou libru investovanou do garderoby se mi jich deset vrátí v gáži.           

Inspirace?

Modrák jak vyšitej, 2 roky vojny by tomuhle panáčkovi prospěly! Ale což, krasavce svět bere, protože je takový vytuněný 

to je ale slizoun