Zrovna odvykám...pomocí náplastí, nejspíš by to šlo i bez nich, ale proč to měnit, když to funguje. Dnes koupím poslední balení těch nejslabších náplastí a příští týden už budu úplně bez nich.

Kdysi jsem s tím skenul ze dne na den a neměl jsem problém rok nekouřit, pak jsem se ke kouření vrátil, když jsem naivně myslel, že 1-2 cigarety v hospodě už mě nezatáhnou zpět k praivedlnému kouření. Jak jsem se mýlil. Od té doby mám období, kdy nekouřím 2-3 měsíce v roce.

Tentokrát to doufám bude jiné a dělám pro to vše, aby to tak bylo. Vyhýbám se kuřáckým hospodám a jakékoliv myšlenky na cigaretu s esnažím rychle zahant něčím jiným :o) Hlavně se zbavuji závisti ke svým přátelům, kteří v klidu za večer dají krabku a pak týden si nedají ani jedno a nemají s tím problém.

Jediný problém, který pozoruji, je spaní. Vytuhnu kupodivu kolem 9 nebo 10 hodiny večerní a kolem 6 ráno se sám probouzím a už nemůžu usnout. Ale cítím se vyspale, jen je to nezvyk.

k pivu prostě cígo patří co se v mládí naučíš...

po kalbě které už teď nejsou tak časté cca jednou za čtvrt roku si koupim jednorázovku (elektronku) ta mi vydrží cca 2-3 měsíce prostě zhruba do další kalby kde pak 2 krabky zas padnou. Ale beru to jako úspěch když jsem chodíval do hospy zamlada cca 2-3x týdně to pak padlo i 10 krabek za týden, maximum co jsem vydžel úplně bez bylo něco přes 2 roky ale to jsem se hospodám a nejrůznějším oslavám úplně vyhýbal až jsem skoro ztratil kontakt s lidmi

Já z vlastní zkušenosti můžu říct, že přestat ze dne na den prostě nejde (možná sem slabý jedinec), pro mě je cigareta spíše uklidňující nástroj jak zvládnout stres, kterého mám celkem dost. Zase na druhou stranu můžu odpřísáhnout, že mi cigareta nechybí a nemám chuť si jen tak zapálit nebo koupit krabičku. Když potřebuji, vezmu si od kolegů z práce pokud mají a když ne, nějak to přejdu. Kouřím zhruba od 16 let a byly doby, kdy mi krabička nevydržela ani dva dny, dnes mi krabička stačí i na týden a víc (za předpokladu, kdybych si ji koupil). Možná je to věkem, cenou krabičky a horší regenerací nebo já nevím, že mi ta cigareta nechybí když vezmu v potaz fakt, že jsem byl docela pravidelený kuřák :)

Přestal jsem ze dne na den před 8lety.

No já nevím, ale pro mě je kouření spojeno spíš se situací, tzn. jsem zvyklý kouřit v hospodě či kavárně, jsem zvyklý kouřit, když se nudím (samozřejmě ne doma, ale třeba na brigádě, když čtyři hodiny není co dělat). A v práci v 10:00, po obědě a ve 14:00 Přestal jsem kouřit na ulici, cestou na tramvaj, o víkendu, pokud nejdu pracovat nebo do restauránu, nekouřím celý den a problém s tím nemám.

Jako nekuřák musím říct, že asi do 30 jsem neměla problém jít posedět s kamarády do kuřácké hospody a byla jsem pak (krom všeho nasmrádlého) v pohodě. Ale tělo zjevně nevydejchá stále všechno, takže od té doby, když se vyskytnu byť na hodinu někde, kde se kouří, tak mě bolí hlava, štípou oči a druhý den mi je, jak kdybych byla po flámu. A čím dál víc mi vadí, když mám třeba dvě minuty dýchat kouř, který mi několikrát denně vlétne do okna od nějakého kouřícího souseda. Nedokážu se nad to už povznést, mávnout rukou. Jsem naštvaná a akorát mi z toho vylítne tlak. Takže i cizí vysoký tlak nebo něco podobného mohou mít kuřáci na svědomí.

S těmi okny máte pravdu, taky to nesnáším. Soused si zapálí třeba ve tři ráno a než mě smrad vzbudí, už je toho plný pokoj a spěte v pařácích se zavřeným oknem. V pubertě jsem opravdu trpěla, stačilo stát chvíli na zastávce a pálily oči, škrábalo v krku, v extrému i mdlo... už je to naštěstí lepší, sice místo hospod stále chodím do čajoven, sousedy proklínám, ale zdravotní problémy na zastávkách už nejsou.

Každopádně všem, co zkoušejí skončit moc fandím a držím palce!

Prestať fajčiť? Žiadny problém. Aj sto krát denne.

Jsem rád, že tady čtu samé pozitivní příspěvky o tom, že s kouřením lze přestat a že se člověk bez něj cítí lépe . Teď ještě abyste to naučili ty zbývající zabedněnce, kteří kašlou jak na sebe, tak i na okolí. Tedy spíš by mohli brát ohled na to okolí a neodhazovat nedopalky, kam se jim zachce.

nedopalky přežiju, ale že mi to jde věčně do oken, proti čemuž se nedá bránit, to je zlé.

Jak rika moje mama,kdyz budes pit a kourit dopadnes jako tvuj ded a zemres ve 107letech pri praci v lomu.

jasně, důkaz jak od Felixe Holzmanna, znal člověka, ten nekouřil celý život a umřel ve dvou letech ještě jako dítě

Před 2 lety jsem začal mít nějaké zdravotní problémy, ztráty rovnováhy, problémy s vyjadřováním, kolegyně v práci a manželka mě donutily jít k lékařce, která mě vyšetřila, zajistila další vyšetření a pak jsem podepsal reverz, že nechci do nemocnice - jednalo se o náběh na mrtvici - v lékařské mluvě TIA - transitorní ischemická ataka. Měl jsem v nepořádku krevní tlak, takže jsem dostal prášky, které už budu užívat pořád a dostal přísný zákaz kouření, takže jsem ještě dokouřil krabičku a od té doby jsem již žádnou další nekupoval. Chodím hrát muziku do místností, kde mnoho lidí kouří, ale už na cigaretu nemám ani chuť. Předtím jsem kouřil asi 40 let, dříve i 40 cigaret denně, potom jenom 20 denně a skončil jsem ze dne na den. Takže stačí dostat nůž na krk a je po chuti na cigaretu.

To je asi fakt.

Když jsem kouřil, mohl jsem volit: přestat nebo hulit dál. Nešlo mi to. Bylo mi z kouření dost bídně.

Přestal jsem, mohu volit: začít znovu nebo už nikdy nekouřit. Je mi bez cigaret výborně. Tak proč bych dobrovolně volil špatně?

Měl jsem období, kdy jsem kouřil více a období, kdy nekouřím vůbec, a ty se mi dodnes střídají. Vždy ale na základě chuti a vůle - prostě mi to v některých obdobích šmakuje, jindy ne, a nikdy jsem nic jako abstinenční příznaky popisované v článku nepocítil. Když se mi zdálo, že si moc dovoluju, prostě jsem to omezil nebo na pár týdnů/měsíců přestal. A pak, když dostanu chuť, si prostě někdy koupím "krabku". Asi nejsem normální:-)

Ale jste normální. Znám takové případy.