Myslím, že zvláště pro naše vědce masírované po desetiletí marxistickým materializmem, mohou být jakékoliv méně materialistické poznatky nepříjemné.

Napriklad Krauss, Dawkins, Hawking, Feynman, Einstein jsou uplni marxisti ... co vy nabozensti fandove nevymyslite, aby jste zduvodnili sve bludy.

mám známého, co byl mimo tělo dvakrát do týdne......dnes už abstinuje

Tak v zásadě víra že smrtí život nekončí je dobrá. Věřící má jistotu, že nebude zklamán. Pokud má pravdu, tak je v pohodě a pokud pravdu nemá tak mu to bude jedno.

s tím by se dalo souhlasit, kdyby se kvůli takové víře neválčilo se stamiliony obětí, neodpalovali atentátníci

Otcem myšlenky posmrtného života je jen naše (pudově dané) přání nezemřít. Je to ale dost dětinské, naše myšlení totiž tvoří změť neuronů a jimi procházející elektrické impulzy. Když je s nimi něco špatně, je problém i s myšlením. Když impulzy ustanou, myšlení se zastaví zcela.

Jak tady už psal Karel Wágner: "klinická smrt ještě neznamená, že došlo k odúmrti mozku"

Trapný článek, který bych čekal spíš v Blesku než na Xmanovi.

Pane, tak vám bych upřímně přál zažít jaké to je vyletět z těla. A nemusí jít o klinickou smrt, to se vám může normálně stát třeba před usnutím večer nebo třeba nad ránem... To pak bidete mluvit jinak

Ahojte všichni .-) ... - nevím sice co přesně je po smrti - tedy když vaše tělo umře - co přesně se stane s vaší duší ale vím jedno - když mi bylo asi 15 let , byl jsem na chvilku sám v místnosti a tu z ničeho nic se mi tam zjevila duše mé již dávno zemřelé babičky - ted je mi 33 let , zjevila se mi v 15 letech a umřela mi když mi bylo asi 8 let - čily asi 7 let po její smrti za mnou přišla , předat mi určitou krátkou zprávu - před něčím mě varovat nebo tak něco a zase zmizela - dodnes si to živě pamatuji - viděl jsem jí před sebou jako šumivý zrnící obraz asi jako když vypadne signál v televizi a horzně mě mrazilo v zádech a nějak jsem vycítil a poznal že je to moje babička - od té doby vím že duše někde v nějaké formě existuje i po smrti nadále , dokonce věřím i v reinkarnaci a v to že duše člověka nikdy neumírá a nepřestává existovat ale to už je jenom moje víra a doměnka potvrzené mám jen to že po smrti těla duše neumírá .-) ...

něco nehmotného by nemohlo vyzařovat ani odrážet světlo, ani nosit nějaký oděv (babička jistě nebyla v tom vidění nahá). Takže jde nejspíš o halucinaci či krátký sen

Stačí se na youtube podívat na pár dokumentů a zamyslet se... Ano, je plno lidí, co vidělo místnost, kde leželi. Ale jednou jsem slyšela příběh, který je nad všechno racionální chápání. 2 příbuzní (myslím, že strýc a synovec nebo něco takového) ve stejný moment zemřeli (odchylka asi 5 minut). A ten mladší, co zažil klinickou smrt došel někam, kde čekali jeho zemřelí příbuzní. Poslali ho ale pryč se slovy "Na tebe tady nečekáme, vrať se." a pak se dověděl, že v tu chvíli umíral i jeho příbuzný. Nenadálá příhoda, která se nedala ani v podvědomí předpokládat. Jak potom páni vědátoři vysvětlí tohle? Nebo třeba příběh o chlapci, který potkal svou nikdy nenarozenou sestru (o které mu ani rodiče neřekli)? Já myslím, že chtějí stůj co stůj dokázat něco, co se ani dokázat nedá, protože dokud jsme tady v tomto těle, nemůžeme nic vědět.

Staci se podivat na jutub je vam jasne ze mimozenstani existuji.

Já mám dva zážitky se smrtí blízkých. V deseti mi umřel tatínek. Byl dva roky po nemocnicích a nebyl moc doma. Jednou, v půl osmé večer, jsem byl doma s maminkou a starší sestrou. Najednou se ozvala z ložnice velká rána a my se pořádně vyděsili. Bylo to, jako kdyby spadla skříň. Když jsme do ložnice přišli, nic spadlého nebylo, ani ramínko ve skříni. Druhý den nám řekli, že o půl osmé večer tatínek v nemocnici umřel.

Po padesáti letech mi umřela maminka. Byla krátce v nemocnici se zánětem a já doufal, že se uzdraví. O půl druhé v noci jsem spal. Najednou mne probudila rána z pokoje od maminky. Vyletěl jsem z postele a chtěl jít za maminkou. Manželka byla vzhůra a vyděšeně mi řekla, že babičce spadly berle (měla francouzské hole). Jenže berle měla sebou v nemocnici. A ráno mi volali z nemocnice, že maminka v noci umřela.

Já moc na posmrtný život nevěřím, ale věřím tomu, že se zemřelý může rozloučit s blízkými.

Mám podobný zážitek. Kamarád, dost jsme si rozuměli. Pak jsem ho několik let neviděla a zdálo se mi (nikdy předtím a nikdy potom se mi o něm nezdálo) že ke mně přišel. beze slova mne objal kolem ramenou a zmizel. Pak jsem se dozvěděla, že v tu dobu měl s autem smrtelnou havárii.

Mám taky jeden zajímavý příspěvek. Všeobecně se má za to, že duch zemřelého dokáže něco udělat jen v dobu smrti, nebo krátce po ní. Byl jsem svědkem něčeho, čemu se dá těžko věřit, ale říkám pravdu. Otec mé přítelkyně zemřel v neděli. Následně v pátek měl pohřeb. Po jeho smrti jsme z nemocnice donesli jeho holicí elektrický strojek. Když jsme se vrátili z pohřbu, což bylo 5 dní po jeho smrti a byli jsme v místnosti, kde tento holicí strojek byl, tento se zničeho nic zapnul a uvedl se do chodu. Tak jsme si uvědomili, že to udělal duch zemřelého, ale v té době to bylo 5 dní po smrti. Byli jsme u této události já i moje přítelkyně. Co na to říkají lékaři? Skutečně se to stalo, tak jak říkám.

Život smrtí končí a nechtějí si to připustit hlavně ti, co se jen flákají a nikomu nejsou k užitku

Nahoře k článku je anketa ve které asi dvě třetiny lidí uvádějí že věří, že posmtný život existuje. Takže ta zbývající třetina jste vy, co pilně pracujete  a živíte  ty neodpovědné idealisty ?

Ta anketní otázka je špatně položená - život je vázán na organickou substanci a tudíž smrtí skutečně končí. Avšak to, co nekončí, je naše existence, která po čase obvykle přechází na další organickou substanci a tudíž do dalšího života ...

Paní Svobodová

dovolím si na váš příspěvek o inkarnaci duší reagovat popisem podle knihy Syntetická magie od Jana Kefera , jak se to převtělování  fyzicky realizuje.

Duše mrtvého jde po cestě , unavená hříchy z minulých životů, jde a klopítá k svému cíli, k nirváně, k rozplynutí se do nicoty, protože existence je jho a utrpení, jediný smysl je neexistovat. Ale kolem té cesty se objevují útulné jeskňky, které tu unavenou duši zvou k odpočinutí.

Ale pozor, ty jeskyňky jsou, a duše o tom neví, právě oplodňované dělohy. A tak chudák duše, když podlehne vábení, je znovu zachycena do koloběhu života i s dalším  jhem a utrpením.

Proto pozor v dalším životě na vábící jeskyňky !