Obycejny kyslicik taky staci,krasne to vysumi:-))

My sme dávali deťom do uška ten tenučký úzky obväz namočený do domácej ražnej pálenky. Zastrčili sme ho veľmi hlboko. Účinok bol okamžitý a deti, keď ich zasa začalo bolieť v ušku, tak prišli za mnou do spálne, len aby som im tam dal tú "slivovičku". Samozrejme, že to funguje aj so slivovicou, ale tá trošku intenzívnejšie vonia.

Ano, to kamarádka udělala taky u svého ucha. Takže zánět na jeden den, kdy zrovna byla u doktora, potlačila, doktor nic neviděl. Ale potom se to rozjelo a když došla za týden na kontrolu, že to pořád bolí, tak se doktor zděsil, jak to mohl nevidět. Vysvětlili si to tou slivovicí. On ji nezamítá, ale pokud to je někdo, kdo na to trpí a chodí s tím k doktorovi, tak před doktorem určitě nedávat. A nemusí to nutně zabrat a vyléčit.

Jako malej jsem na to docela trpěl. Při tom posledním mi doktorka pohrozila, že ještě jednou a budou mi trhat mandle a od té doby nic :)

Mně mandle trhali.

Je to jednoznačně můj nejpříšernější lékařský zážitek. To auto, co jsem dostal jako kompenzaci, za to rozhodně nestálo. 

Do nosu sanorin a do ucha šťávu z netresku ze zahrady. Rodinny recept, do hodiny v uchu klid. (Netresk ma podobnou ucinnou latku jako aloe-to vsak tak dobře nezabírá)

Vida, netřesk, děkuji za info

prosimvas existuje jeste nekdo krom autora clanku, kdo si strcil do ucha kousek cesneku?

V některých krajích to je (nebo byla) jedna z domácích léčebných metod. Já to zažil jako dítě. Akorát se ten česnek balil do vaty, takže nic nepodráždil.

Jako malej jsem na to trpěl strašně (i několikrát do roka) a z doktorů tím pádem měl hrůzu. A pak se mi to stalo asi v petadvaceti, rikal jsem si, ze jsem to jako malej urcite vnimal bolestiveji, nez to doopravdy bylo. hodne jsem se mylil. Nevim, jak autor prisel k te okamzite uleve po propichnuti, ale musely me drzet dve sestry a jeste to pichaly nadvakrat a dobry dva tejdny to bolelo jako cert a cpal jsem se tramalem. To uz radsi zlomenej kotnik, nez tohle :)

V předškolním věku mi píchali ucho celkem 9x a pamatuji si, že jsem se k ušnímu dokonce těšila, protože pak následovala okamžitá úleva.

Když mi po přestěhování změnou prostředí záněty průdušek a nosohltanu ustaly, ustaly tím i záněty středního ucha.

Jako dítě jsem na záněty středního ucha nikdy netrpěla. Poprvé mě to potkalo ve třiceti (ten ještě šel, i když jsem pak měla asi dva roky v uchu permanentně zalehnuto), podruhé se mi to stalo o osm let později. Ten byl horší, protože byl od spálového streptokoka. Děsná bolest a dlouhé hojení. Na ucho jsem neslyšela přes dva měsíce.

Nepropichuje se zánět, propichuje se bubínek...

hodně jsem na to trpěl jako malej a pak jako když utne v nějakých 8 letech. Pak jsem to měl jednou v dospělosti a když jsem přijel na pohotovost a byl v čekárně, vevnitř byl nějaký pacient, který chvilkama dost křičel bolestí... a najednou ta moje bolest zničehonic přestala. Nikdy jsem nic podobného nezažil, ani u zubaře ne 

jinak na gymplu jsem se učil, že tenhle problém je dědičný, nevím, trochu se mi to nezdá

Muze to byt dedicne. Treba mate dedicne zuzenou Eustachovu trubici a jste k zanetu nachylnejsi.

Jako malej jsem to měl každou chvíli. Párkrát dokonce oboustraný, to bylo něco. Naštěstí jsem poslední zánět měl snad v sedmi letech, od té doby už tím netrpím.

měl jsem to úplně stejně, mam za to, že to tak má většina lidí