Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Žít se dá bez cigaret, alkoholu, drog, říká BMX jezdec Dominik Nekolný

aktualizováno 
Je potetovaný od hlavy k patě, nekouří, nepije. V mnoha ohledech si tak dobrovolně komplikuje život. "Podle předsudků a zvyklostí nebudu žít, když s nimi nesouhlasím," říká jeden z nejlepších světových flatlandových BMX jezdců Dominik Nekolný.

Některé triky trénuje i několik dnů. | foto: Camilo Gutierrez

Na světě je jen pár lidí, kteří se uživí flatlandovým jezděním. Vy jste profík?
Ještě loni jsem normálně chodil do práce a po večerech trénoval. Moc jsem to ale nezvládal. Chápu, že to bude znít pro hodně lidí nepředstavitelně, ale přirovnal bych to k chození do dvou plnohodnotných prací najednou. Dneska jsem zaměstnaný na poloviční úvazek a zbytek věnuji trénování, přednášení, plno víkendů strávím cestou po světě na závody. Pracovat bych nemusel, ale já funguju nejlíp pod tlakem, takže mě práce projektanta ve 3D udržuje v určitém rytmu.

Jeden trik na kole trénujete až tři hodiny, ale i několik dní. To musí být psychicky dost náročné.
Upřímně, je to dost hrozné. Asi před rokem jsem takhle trénoval na závody v Torontu. Opravdu jsem každý den po práci vzal kolo a tři až čtyři hodiny jezdil. Pořád to samé, pět dní v týdnu asi měsíc a půl. Nakonec jsem se to opravdu naučil, trik odjel na závodech bez chyby a byl jsem nadšený. Porota mě ale tehdy zařízla, chtěla jako prvního Kanaďana a já skončil čtvrtý. To mě hodně mrzelo.

Fotogalerie

Nemíváte chuť s tím někdy seknout?
Právě po Torontu jsem měl chuť vzít kolo a hodit ho ze skály. Takových momentů jsem měl už hodně a určitě zase přijdou. Myslím ale, že stejné pocity mívá většina sportovců. I tohle k sportu patří a člověk se musí naopak zakousnout a víc dřít.

Na co během tréninku myslíte?
Snažím se na nic moc nemyslet. Někdy si představuji atmosféru na závodech a snažím se připravovat i psychicky. Říkám si, že budu mít dvě až tři minuty na to, abych předvedl všechno, co jsem natrénoval. A pokud to nezvládnu, pojedu domů s prázdnou.

Máte osvědčený recept, jak se před závody koncentrovat?
S nikým se nebavím a nedružím. Ne že bych nikoho ani nepozdravil, ale na vykecávačky před závody čas a náladu nemám. Asi pak vypadám dost namyšleně, ale mě by to rozptylovalo.

První BMX jste dostal v sedmi letech.
Protože bylo nejlevnější, nebyl to vlastně BMX speciál jako teď, ale jen malé dvacetipalcové kolo. Své první pravé BMX přímo pro flatland jsem si pořídil až zhruba před jedenácti lety.

BMX Flatland

Jedna z disciplín BMX Freestyle (dalšími jsou Trails, Street, Vert, Park), jezdec při ní na rovném, pevném povrchu předvádí triky, při nichž musí držet, v nejkrkolomnějších pozicích, rovnováhu. Flatland vyžaduje přesnost, trpělivost, stabilitu. Kola jsou vpředu i vzadu vybavena pegy, na nichž jezdec při tricích stojí. 

Kde jste bral ze začátku inspiraci?
Na internetu, který je u nás největším trenérem. První triky jsem našel na webu a později ve světě okoukal, jak to dělají ostatní. Teprve potom jsem šel vlastní cestou.

Na pořádnou kérku už na těle nemám místo

Nedá mi to se nezeptat, co jste si nechal naposled vytetovat?
Nápis "Never Give Up" na hlavu. Vyjadřuje moji životní filozofii, nechci se nikdy vzdávat, ani když se mi nedaří.

Neříkal jste někdy náhodou, že si na obličej žádnou kérku nedáte?
Říkal. To samé jsem ale povídal o břichu, hrudníku a rukách. Osobně se mi kérky na obličeji ani moc nelíbí, musejí být opravdu estetické. Proto mám pouze malý decentní křížek pod okem a tenhle nápis na hlavě.

Máte spočítané, kolik tetování na těle máte?
Přesný počet kusů se nedá říci, asi dvakrát jsem na to zkoušel přijít, ale u stovky jsem s počítáním přestal. Občas mě někdo zkouší třeba tím, že mi někam na záda zapíchne prst a ptá se, jestli dokážu říct, co tam mám.

A dokážete?
Představu mám, ale úplně konkrétně nevím.

Máte ještě vůbec někde místo na další tetování?
Už asi ne, místo pro plnohodnotné tetování nemám, ale nějaké úpravy se dají dělat pořád. Občas se člověk někde odře nebo zraní, takže oprav a doplňování bude vždycky dost. A i místo na malinkou kérku se najde, ale hezké prázdné místo už nemám.

Proč jste se vlastně na tetování dal?
Tetování se mi líbí z estetického hlediska. Vždycky jsem chtěl mít pokérované celé tělo, počkal jsem si do osmnácti a pak začal. Navíc každé tetování na mém těle něco znamená a představuje souhrn toho, co jsem prožil. Nechci říkat, že je to přímo deník, ale mám na sobě i hromadu kérek s životním mottem, třeba právě tu na hlavě.

Dominik Nekolný

Narodil se v roce 1986 a žije v Praze. Je českým flatlandovým BMX jezdcem, šestinásobným mistrem České republiky a pravidelně se umísťuje na předních příčkách ve světovém žebříčku. Loni skončil pátý ve světovém žebříčku a odvezl si stříbrnou z mistrovství světa.

Kromě jízdy na kole se věnuje motivačním přednáškám, na základních a středních školách studentům vysvětluje, že se dá žít bez alkoholu a drog. Mladé zasvěcuje do straight edge životního stylu. Kromě kola miluje i svá tetování, která má na drtivé části těla.

Pracuje na otevření vlastní flatlandové školy.

Nekříží vám tetování cestu? 
Samozřejmě, stále se najdou tací, kteří dávají rovnítko mezi tetování a kriminálnictví. Je jim jedno, čeho jsem dosáhl, že třeba vůbec nepiju, nefetuju a nekouřím. Tyhle ale nemá cenu o ničem přesvědčovat. Naštěstí je v naší společnosti plno normálních lidí, kteří chápou rozdíly mezi kriminální kérkou a tou profi ze studia. Naopak se setkávám s kladnými reakcemi.

Na kole, v jezdecké komunitě, se tetování asi ztratí. Celý život ale jezdit nebudete, přemýšlel jste, co bude za pár let?
Když jsem se nechal takhle potetovat, musím počítat s tím, že mě lidé budou soudit. Tetování je břímě, které si ponesu celý život. Věděl jsem, do čeho jdu a do jaké situace se postavím v obecné rovině vnímání. Život jsem si trochu zkomplikoval. Vím, že bych se se svou vizáží nemohl hlásit třeba do banky, ani kdybych měl tři vysoké školy. Vždycky jsem ale věděl, do čeho jdu a že se s tím budu muset v budoucnu vypořádat.

Nejste tak trochu exhibicionista?
Lhal bych, kdybych tvrdil, že mi vadí lidské pohledy. Nevypadám jako každý druhý a nutně vzbuzuju pozornost. To tak prostě je. Za exhibicionisty ale považuji lidi, kteří si dají hned první kérku třeba na krk. Já jsem začínal jinak, na viditelná místa došlo až v okamžiku, když už jinde nebylo místo. Mým cílem nikdy nebylo vzbuzovat pozornost, tetování mám kvůli sobě, ne kvůli ostatním.

Líbí se vám tetování na holkách?
Ani moc ne. Holky jsou pro mě hezké a jemné bytosti a kérka k nim musí sedět. To se v moc případech nestává.

Straight edge: žít se dá i jinak

Už jste zmínil, že nekouříte, nepijete, neberete drogy. Není to asi náhodou, patří to do filozofie straight edge.
Hlavní myšlenkou je neničit si tělo ani mysl. Trochu extremistický stín na tohle hnutí vrhají někteří jeho zastánci, kteří jsou vegetariáni, vegani, nepijí kafe a mají jednu sexuální partnerku na celý život. To jsou ale mylné kolonky, ve straight edge jde o zdravý život a jedno kafe denně mi neublíží, kdybych ho teda pil.

Co vás ke hnutí vedlo?
Nikdy jsem nebyl typický party kluk, který by vymetal diskotéky, chodil na večírky a do barů.  Neříkám, že jsem se dřív nikdy neopil, ale nic mi to nedávalo. Už od mládí jsem poslouchal hard core, easy core a všemožné punkové odrůdy hudby. Filozofie straight edge vznikla právě v hardcorové subkultuře, ke mně se dostala během mého cestování po USA. Tehdy se mi v hlavě rozsvítila žárovka. 

Co holky, jak vaši abstinenci berou?
Mám to hodně těžké. Vadí mi, když holka pije a chodí na diskotéky, vím, že s nikým takovým být nemůžu. Naštěstí mám slečnu, která takhle nežije. Kdybych byl ale sám a chtěl bych se seznámit, po pár větách se opravdu zeptám, jak to v tomhle ohledu má.

Jak to dneska vypadá, když se jdete bavit?
Kamarádi si už za těch sedm let zvykli a naštěstí mě do pití nenutí. Je ale pravda, že být na druhé straně barikády je mnohdy těžké. Samozřejmě nesoudím nikoho, kdo pije. Horší je to obráceně. Chci, aby ke mně lidé přistupovali stejně jako já k nim. Jsem zvyklý, že lidé okolo mě pijí alkohol a já nealko.
 
Sedm let je dlouhá doba. Opravdu jste si tak dlouho nedal ani malé pivo, panáka?
No, opravdu ne. Jen tak si dávat skleničku na kuráž, na zdraví, do jedné nohy? Mně to prostě nechutná. Občas mě na Vánoce zkouší i mamka, jestli si nedám, ale nedám.

O straight edge i přednášíte na základních i středních školách. Co studentům říkáte?
Vyprávím jim svůj životní příběh a říkám, že musí mít cíl. Pro mě jím bylo kolo, pro ostatní to může být škola nebo dobré zaměstnání. Alkohol a jiné návykové látky nás od toho odvádějí. Chci, aby děti věděly, že něco jako straight edge existuje. Vím, že parta hraje velkou roli, ale to, že nepiju, přece neznamená, že přijdu o kamarády. Prostě si najdu jiné. Snažím se, aby tohle děti pochopily a zbavily se strachu, že nezapadnou. Žít se dá totiž i jinak.

Máte výsledky?
Mám, píšou mi ti, které jsem zaujal. Když oslovím pět dětí ze sta na každé přednášce, považuji to za velký úspěch. Naše společnost je nějak nastavená, ale to neznamená, že ji musíme bezhlavě přijmout a dělat to samé, co všichni okolo.

Autoři:




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.