Mise s rizikem. Podle ujednání nemá Ed žádná práva ani povinnosti, jak je

Mise s rizikem. Podle ujednání nemá Ed žádná práva ani povinnosti, jak je například finanční podpora. Kdyby si však žena dohodu rozmyslela, soukromá ujednání by před soudem neobstála a Ed by platit musel. Později jej dokonce může žalovat i jeho potomek. | foto: Profimedia.cz

Historik chce šířit štěstí. Rozdává své sperma a má už 82 dětí

  • 114
Nechá se pozvat na jídlo, po něm zmizí v ložnici a vyklouzne se skleničkou plnou spermatu. Častěji však zájemkyně o oplodnění ulehne do postele s ním. Nizozemský historik Ed Houben je soukromým dárcem semene, má dvaaosmdesát dětí, dalších deset je na cestě.

Všechno začalo, když mu bylo devětadvacet. Nikdy neměl dívku – byly to pro něj tak trochu bytosti z jiného světa, neznámé a trochu výhružně nevyzpytatelně. A taky stály o docela jiné muže, o atletické chlapské typy, zatímco on vždy vypadal spíš jako medvídek. Na univerzitě s nimi někdy v opilosti na večírcích laškoval, nikdy však nepřestoupil jistou hranici a byly to jen řídké výlety z jeho jinak toporně romantického vidění světa.

Chtěl ale rodinu. A protože zjistil, že na planetě je víc lidí v podobné situaci, dokonce i hodně párů, rozhodl se jim pomoci.

Noční výlety historika s dobrým srdcem

Jeho první cesta vedla do nizozemské spermabanky. Během čtyř let daroval tolik semene, že to stačilo na pětadvacet dětí a zákonné normy mu víc nedovolovaly. Namířil si to proto s tímtéž cílem do Belgie, kromě oficiálních institucí se ale rozhodl pomáhat lidem i na vlastní pěst a začal o sobě dávat vědět na internetu.

Nebyl samozřejmě sám, mezi ostatními inzerenty ale čněl. Na rozdíl od nich nechtěl za své služby peníze, proplácet si nechával jen cestovné. Zájemkyním psal dlouhé dopisy, vizitka typu "Hans, 28 let, sportovní postava" pro něj byla příliš hrubá a odcizená. A nakonec, své služby nepodmiňoval anonymitou, dítě podle něj má právo vědět už v raném věku, kdo je jeho otec. Dodnes zve jednou za rok všechny své potomky na symbolické setkání.

Nejprve "zásoboval" ženy z okolí. Navštívil je doma, vypil kávu, odešel do vedlejší místnosti, vrátil se s naplněnou skleničkou, předal ji. Nasedl do auta a jel zpátky do bytu, v němž žil se svou matkou, a v poklidu, s pocitem dobrého skutku v duši si lehl do postele. O všem věděl jen jeho bratr a sestra, "ex-hipíci", "anarchistické typy", jak je opisuje. Podpořili ho, řekli mu, že to, co po večerech dělá, je jako by daroval krev.

V roce 2004 měla forma jeho dobročinnosti doznat změny. Pár, který se o jeho služby přihlásil, nechtěl jen naplněnou skleničku. Muž, který trpěl neplodností, a jeho jihoamerická partnerka mu vysvětlili, že si přejí, aby jejich budoucí potomek zažil v okamžiku početí intimitu a emoce. Ed souhlasil a poprvé v životě, ve svých čtyřiatřiceti, ulehl do postele se ženou.

Co když se jednou všichni jeho potomci objeví u jeho dveří? "Bude to právě to, co chci," odpovídá. A co když po něm budou všichni chtít peníze? Prostě jim je nebude moci dát.

Od té doby se obešel bez skleničky. Ke svému překvapení zjistil, že novou službu si přeje mnohem víc žen. Lesbické páry, osamělé ženy, ale i heterosexuální dvojice: někteří muži chtěli být aktu v ložnici přítomni, jiní se vedle dívali na televizi či si vyšli ven na panáka.

V roce 2005 svou dobročinnou aktivitu vyjevil matce. Nic moc prý na to neřekla. Když se o dva roky nato přestěhovala ze zdravotních důvodů jinam, do domu s výtahem, začaly ženy a páry navštěvovat Eda v jeho bytě. Přespávaly tam, kde byl dříve jeho pokojíček.

Dnes za nimi jezdí po celé Evropě.

Neměli bychom jít do ložnice?

Do Berlína přiletěl za ženou, která se s ním seznámila pod nickem Cleopatra. Molekulární bioložka, která pracovala na prestižních pozicích včetně angažmá ve Spojených státech.

Do třiceti let jsem nechtěla dítě, vysvětlila reportérce De Spiegel, pak ano, ale neměla jsem přítele. "Opravdu chceš čekat, až přijde Pan pravý?" zeptala se prý sama sebe a začala se rozhlížet po někom, kdo by dal život jejímu potomku a víc nic, na internetu.

Vyzkoušela několik mužů, kteří to nabízeli, a preferuje přitom "přirozenou metodu" před skleničkou. "Jsem v téhle věci úplně pragmatická," říká a vysvětluje, jaká pravidla si nastavila: Nemá problém dárce semene líbat, orální sex však nepřipadá v úvahu. Chce vypadat, bere si hezké spodní prádlo, ale ne to nejlepší, které má. Po pokusu si s partnery povídá, zatímco leží disciplinovaně čtvrt hodiny na zádech, aby šance na otěhotnění zvýšila.

Ed byl však jiný než všichni předchozí. Působil solidně, byl dobrosrdečný a uměl mluvit o lásce. To prý Cleopatra nikdy nezažila, nejen s předchozími dárci, ale ani se svými někdejšími partnery, a dokonce ani se svými rodiči.

Jejich setkání ale nedopadlo tak docela podle plánu. K prvnímu pokusu mělo dojít večer po Edově příletu, protože měl ale zpoždění a vše bylo ve stresu, zvolila Cleopatra rychlejší, skleničkovou metodu. Naplněnou nádobku zabalila do ručníku a postavila na radiátor a na kole prchala do lékárny pro stříkačku. Cennou tekutinu si pak pomalu vpravila a dopřála si orgasmu. Prý to zvyšuje šance na otěhotnění.

Ani tak však ráno nechtěla nechat nic náhodě. Nakrmila kočky, posnídala s Edem a zeptala se: "Neměli bychom jít do ložnice?" Šli do ní i odpoledne, to však Ed, jak Cleopatra vyzrazuje, nebyl tak úplně ve formě.

Pravidla. Partnerky, které se o Edovy služby ucházejí, musejí být zdravé, nesmějí brát drogy a nesmějí trpět HIV, žloutenkou typu B a C, syfilidou, kapavkou ani jinými sexuálně přenosnými nemocemi. Jako důkaz požaduje historik zdravotní testy. Sám předkládá svou zdravotní zprávu a spermiogram.

Možná proto, že se už viděl zpátky v Maastrichtu, kde na něj doma čekal lesbický pár z německého města Aachen a další "pokus".

Takové malé rodinné účetnictví

Svou míru úspěšnosti odhaduje na osmdesát procent. I když na sexuální mašinu nevypadá, chlubí se skvělým spermiogramem. Má-li dárce "pouhých" 20 milionů spermií na mililitr ejakulátu, není to příliš dobrý "materiál". Lépe na tom jsou donoři s 80 až 100 miliony spermií.

"Já mám 100, nebo spíš 110 milionů," chlubí se Ed. Bohužel je to při jízdě plným autobusem a historik mluví tak hlasitě a bez ostychu, jako bychom řešili recepty a on byl ten nejlepší kuchař, přiznává v reportáži rozpaky redaktorka magazínu Der Spiegel.

Dobromyslně vypadající chlapík však za sebou nechává úspěchy, to je jisté. A pečlivě si je zaznamenává. Když zapíná počítač a otvírá excelovskou tabulku se svým "účetnictvím", může s pýchou nahlásit: Rok 2011: jedenáct porodů. Celkem: 45 děvčátek, 35 kluků.

U dvou dětí pohlaví nezná, rodičky mu je neprozradily. A on se ani neptal, to je součást ujednání, žádná ze stran nemá u druhé žádné pohledávky.

Jeho děti žijí v Německu, Nizozemsku, Belgii, Itálii, Španělsku, ale i na Novém Zélandu. Aby si je zapamatoval, postavil si na kuchyňskou linku digitální prohlížeč fotek. Po každých dvou sekundách se v něm střídají snímky jeho dvaaosmdesáti potomků. "Doris… Elias… Emilly… Emily… Finn," vyjmenovává je Ed.

Většina jejich matek chce být s Edem v kontaktu. Posílají mu dopisy a vánoční pohledy, Ed ale neodpovídá, bylo by to moc nákladné.

Jednou za rok však pronajme restauraci v Maastrichtu a všechny pozve na společné odpoledne. Na poslední setkání přijelo čtrnáct Edových potomků.

Charitou k lásce

Během své mise zdolal Ed dlouhé kilometry, ale velkou cestu ušel i v jiném smyslu. Jako dárce spermií si po třicítce odžil to, čím projde člověk většinou v pubertálním období. První skutečný sex, ale také první vztahy a rozchody.

Jeho první přítelkyní byla žena, za níž přišel v roli dárce. Protože však od svého poslání odmítl upustit, nechala jej. I s druhou se seznámil na své misi, a když od něj odešla, rozbilo mu to srdce.

Ve výčtu žen, které navštívil jako Ed z webové stránky spermaspender.de, kdysi byla i jeho třetí, současná partnerka, dívka ze Španělska.

"Říká o mně, že jsem macho chlapík," říká dobrácký historik s brýlemi. A rozvykládá se o různých sexuálních polohách a o tom, jak ho teď zvou, aby mluvil o soukromém dárcovství spermatu na přednáškách. Už dostal nabídku i z Ameriky.

,