Když se na něj v Rio de Janeiru ekonomů a byznysmenů ptáte, mávají nad ním rukou jako nad prodavačem snů a podvodníkem. Přitom ještě před rokem to byl kluk z plakátu na brazilský hospodářský vzestup a podnikatelé stáli frontu na to, aby se s nimi Eike Batista pustil do obchodování. Vždyť byl sedmým nejbohatším pozemšťanem, který se kasal, že v roce 2015 už ho prestižní časopis Forbes zařadí na první místo.
"Ještěže se mi ho nepodařilo přesvědčit k investicím v České republice," libuje si nyní Fredy Sobotka, který je v Riu de Janeiru naším neoficiálním honorárním konzulem a snaží se českým firmám otvírat vrátka k potenciálním brazilským partnerům.
"Nadbíhali mu Číňané, Indové, úplně všichni. Naštěstí měl diář půl roku dopředu plný, tak to s Českem nevyšlo," líčí s ulehčením vitální šestaosmdesátiletý obchodník původem z Prahy, který prodával i český křišťál.
Nakupovala u něj i Batistova manželka. "Jednou jsem ho navštívil u něj v kanceláři. Byla to místnost jako půlka této restaurace a byla plná balíčků bankovek," vypráví o metodách muže, který prodělal zřejmě nejstrmější pád v dějinách kapitalismu.
Playboy z rychlé lodi
Příběh Batisty (čte se Bačista) rozhodně není variací amerického snu o tom, jak chudák díky svým schopnostem k majetku přišel. Narodil se v listopadu 1956 do elitní rodiny politika, který byl počátkem 60. let mimo jiné ministrem těžby a také šéfem státní těžařské společnosti Vale. Na Eikeho příkladu by se mohl vysvětlovat pojem zlatá mládež: nedokázal ani dostudovat univerzitu v Německu, kde má kořeny, ale v utrácení peněz byl přeborník.
Na jejich nedostatek si nemohl stěžovat, rodiče mu dali do začátků milion dolarů, aby si v podnikání našel svou parketu. Rozhodl se pro zlato. Začal jeho výkupem od zlatokopů v Amazonii a přeprodejem šperkařům v Riu a zřejmě i pod rukou zahraničním zájemcům.
Nevedl si špatně, investoval i do dalších komodit, energetiky či dopravy, ale pro veřejnost byl známý spíše jako poživačný milovník rychlých aut. A především lodí. V 90. letech se dokonce stal světovým šampiónem ve třídě Super Offshore Powerboat a v roce 2006 na svém plavidle zlomil rekord mezi Rio de Janeirem a přístavem Santos. Vzdálenost 407 kilometrů zvládl za tři hodiny, jednu minutu a 47 vteřin. Proslulost mu zajistila také jeho manželka Luma de Oliveira, která se před svatbou stihla proslavit jako královna karnevalu i dívka Playboye. "Někdo takovým říká tanečnice samby, jiný prostitutka," ušklíbá se nad jeho exchotí Sobotka.
Jenže ošívání elitářských rodin nad Batistou přestalo, jakmile ze skupiny bohatých poskočil do skupiny superbohatých. Může za to ropa. V roce 2007, jen pár měsíců před tím, než státní naftařský gigant Petrobras oznámil objev slibných nalezišť ropy v pobřežním pásu poblíž Rio de Janeira, si koupil oprávnění v některých z těchto sektorů těžit. Šťastný "kauf" byznysmen přičítal tomu, že má na podzemní bohatství čich a přirovnával se k labradorovi čmuchajícímu po lanýžích hluboko v půdě. Ostatní Brazilci, kteří v podobných případech odmítají věřit na zázraky, zatím vidí spíše dobré vazby jeho rodiny s managementem stáních podniků, díky nimž se dostanou i k tajným informacím.
Batista začal prohlašoval, že do pár let bude jeho firma těžit polovinu z brazilské ropné produkce a že na jeho nalezištích je mazlavé hmoty za triliony dolarů. Aniž by kdy ze dna moře cokoliv dostal, šly akcie jeho firmy OXS prudce nahoru a jeho majetek podle odhadů časopisu Forbes, který každoročně sestavuje žebříčky globálních miliardářů, dosáhl na 30 miliard dolarů.
To z něj udělalo sedmého nejmovitějšího člověka planety, ale on chtěl být ten nej. Tehdejšího "devětašedesátimiliardového vítěze" Carlose Slima z Mexika varoval: "Měl by si očistit obě boční zrcátka, protože ho nebudu varovat, z které strany ho předjedu."
Miliardářova koalice se socialisty
Vše nasvědčovalo tomu, že se to může stát. Batista kolem sebe vybudoval kult osobnosti geniálního investora, jemuž trhy rády věřily. Jihoamerický zpravodaj Süddeutsche Zeitung Peter Burghardt ho popisuje jako charismatického, vtipného, ale sebestředného člověka, který se při setkání s ním netajil svými riskantními způsoby. "Brazílie mi umožňovala hrát Monopoly," řekl mu prý.
Ono se dobře hraje, když vás ve vašich aktivitách štědrými půjčkami dlouhodobě podporuje Brazilská rozvojová banka a když si z vás nejvýznamnější státní představitelé udělali tvář ekonomiky v růstu. Koalice nejbohatšího Brazilce s prezidentem Lulou da Silvou a jeho pozdější nástupkyní Dilmou Rousseffovou byla nečekaná v tom, že oba politici patří do socialistické Strany práce, která vznikla na základě odborové organizace.
Ale v Latinské Americe se na ideologii nehledí, takže Batistovi nedělalo problém potěšit Rousseffovou tím, že ji označil za "brazilskou Margaret Thatcherovou" a hlavně tím, že podpořil její stranu. Magnát s krytím z nejvyšších pater si totiž dělal zálusk na privatizaci těžařského giganta Vale, kterému kdysi šéfoval jeho otec. Jenže dopadlo to úplně jinak.
"Nebyl a není symbolem brazilského hospodářství," povzdychává ve své luxusní kanceláři s vyřezávaným stolem prezident obchodní komory Rio de Janeira Antenor Barros Leal při zmínce o Batistovi. "Spíše je ztělesněním toho, jak je špatné, když vláda upřednostňuje své kamarády. Příliš dlouho nad ním drželi deštník a pak to tak dopadlo," dodává zamračeně nad osudem firmy EBX, která zastřešovala všechny aktivity miliardáře. První dvě písmena reprezentovala jeho iniciály a X multiplikátor naznačující tempo nabývajícího bohatství. Jenže nyní, pokud se této matematické symboliky podržíme, by měl X nahradit lomítkem, nebo ještě lépe odmocninou. Tak rychle se jeho majetek scvrkl.
"Batista je falešník. Kdyby se finančníci jen trochu seznámili s jeho historií riskantních spekulací se zlatem, nemohli by mu svěřit peníze. Ale to je ta pošetilost trhů, které chtějí pořád více a více a nevěří důkazům, které jim ukazují realitu," říká Marcelo de Paiva Abreu, ekonom z Papežské katolické univerzity v Riu.
Loni vrty ukázaly, že Batistovy parcely údajně přetékající ropou jí ve skutečnosti mají sotva na naplnění pár nádrží. Obří investice, na které si ve svém velikášství bezstarostně napůjčoval, najednou nebylo z čeho splácet. Cena firmy, která byla nafouknutá jen kvůli očekávaným ziskům, nikoliv reálnou produkcí, splaskla jako propíchnutý balonek.
Do toho zažívá stagnaci po patnácti letech rozletu i samotná Brazílie, takže "kluk" z blednoucího plakátu ze dne na den ztratil z hospodářského pohledu na sex-appealu. Jako celá země.
Když přijde odliv
Kolaps to byl vskutku monumentální, zatímco v roce 2012 se holedbal 30 miliardami dolarů, o rok později se propadl o dva řády, což je sešup na zápis do Guinessovy knihy rekordů. Batista, který se stylizoval do mecenáše Ria de Janeira, na nímž by rád rozpřahoval paže místo Ježíše, se najednou musel vzdát všeho, kde chtěl zanechat svou stopu. Prodal luxusní hotel Gloria, stejně jako loď, na které pořádat párty pro smetánku.
Stáhnul i svoji každoroční podporu ve výši 8,5 milionu dolarů na policejní pacifikaci čtvrtí v rukou drogových mafií a zastavil i financování na čištění jezera uprostřed čtvrti Ipanema. Padl také plán postavit si vlastní město Eikelandia. Jeho kontroverzní jméno však stále figuruje v konsorciu, které získalo od Ria licenci na provozování legendárního stadionu Maracanã, což loni při obřích protestech proti předraženému fotbalovému šampionátu demonstrující kritizovali jako malou domu pro spřáteleného byznysmena.
Nyní se k Batistovi nechce nikdo hlásit a všichni se tváří, že před ním varovali. On sám, jindy tak společenský bohatýr, se po výprasku straní veřejnosti. Jeho twitterový účet, kde jeho komentáře k aktuálnímu dění sledovaly miliony lidí, se na dlouho odmlčel.
Jenže, jak řekl ještě za blahobytných časů reportérovi Süddeutsche Zeitung, úspěch v podnikání má stejné cykly jako příliv a odliv. Je jasné, v jaké fázi se Brazilec právě nalézá. Ale vzpomínáte, že začínal jen s jedním milionem dolarů? Teď mu jich podle odhadů zbývá dvě stě a to rozhodně není pro roztočení dalšího kola Monopolů zanedbatelný kapitál.
