Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Ella Watsonová: hrdá žena, z níž udělali mocní Divokého západu couru

aktualizováno 
Dokázala se postavit osudu i mocným statkářům a vlastníkům půdy. Do historie se Ella Watsonová zapsala jako megera, prostitutka a zlodějka dobytka, byla však statečnou ženou, která měla víc odvahy než mnozí muži s rychlými kolty.

Svědci byli zabiti, mizeli nebo byli koupeni. Noviny, poplatné zájmům mocných, do světa šířily lživý příběh o Elle Watsonové, napsal historik George W. Hufsmith. | foto: Legends of America

Evidentně si to oba pověšení zasloužili. On byl pasák, ona prostitutka, která si od zákazníků, co neměli peníze, nechávala platit dobytkem, navíc kradeným.

Psali to přece takhle v novinách. Aby nepsali! Tvrdili to přece movití statkáři. Aby netvrdili! Zjistil to přece soukromý detektiv, jehož si najal jeden z nich.

Blízkým Ellen Watsonové a Jamese "Jima" Averella, jejichž životy vyhasly, když se jejich těla zhoupla na laně přehozeném přes větev borovice na vrcholu útesu u řeky Sweetwater, nikdo nenaslouchal. A pravdy a spravedlnosti se nedotkli dokonce ani šerif a soudce. Už na Divokém západě totiž platilo, že dirigentskou taktovku drží v ruce ti, kteří v druhé svírají naducanou peněženku.

Ženská, co si troufla do světa drsných mužů

V jednom ovšem novinové zprávy nelhaly, Ellen Watsonová nebyla obyčejnou ženou. Byla to silná ženská, co se dokázala postavit osudu, který jí mockrát ukázal odvrácenou tvář. Poprvé to bylo hned v jejích šestnácti, to se provdala za kansaského farmáře, aby ještě jako mladé děvče poznala peklo. Z manžela se vyklubal hrubián, který byl věčně v lihu a svou mladou manželku často bil bičem. Noční můra vládla jejímu životu dva měsíce, pak se dívka vzchopila a násilníkovi utekla.

Nejprve k rodičům do Lebanonu v Kansasu, poté se rozhodla udělat něco, co bylo jak nebezpečné, tak v rozporu s patriarchálními konvencemi Divokého západu: vydala se vstříc světu sama, bez muže, bez rodiny, nezávisle na všech. Kdo kdy viděl, aby světem kovbojů a dobrodruhů, kteří se nezdráhali zkrotit štěstí jakýmkoli způsobem a měli kromě tváří větrem ošlehaný i charakter, cestoval někdo, kdo nosí sukně, samotný? Ella, jak se jí říkalo, si však troufla. Nejprve zamířila do Nebrasky, poté se usadila v Coloradu, aby nakonec skončila ve městě Rawlins ve Wyomingu.

Živila se tam jako kuchařka a servírka v místním podniku a právě tam, už jako sebevědomá žena, hrdá na to, že si dovede vydělat na živobytí sama, potkala Jamese "Jima" Averella. Dali se dohromady možná i proto, že je spojovala smutná minulost, ta Averellova byla poznamenaná smrtí dítěte a ženy.

Ani jeden z nich se však nechtěl vzdát budoucnosti. Nejprve provozovali obchod spojený s jídelnou pro kovboje a osadníky, kteří projížděli přes Averellův pozemek u řeky Sweetwater. Poté Averell získal práci listonoše, zatímco kurážná mladá dáma se rozhodla být na druhovi finančně nezávislá a pořídit si svůj vlastní ranč.

Zákon, který napsali bohatí

Teď je třeba udělat trochu právně-historickou odbočku, která potvrdí obraz, co známe z westernů: opravdu, Divoký západ byl kromě jiného i kulisami, kde chamtiví, bezskrupulózní boháči, povstávající agrární aristokracie, s pomocí svých pistolníků držela v šachu muže (a ženy) drobné, poctivé práce, jak se tomu říká.

Onen právní předpis nesl název Maverick Law a ve zkratce řečeno, vznikl proto, aby Wyoming Stock Growers Association (WSGA), sdružení zastupující zájmy velkých a bohatých chovatelů dobytka, drželo v šachu malé osadníky a rančery. Zákon stanovil, že neoznačkovaná telata, která nikomu nepatřila a pásla se volně na wyomingských pláních, si nemůže odchytit a nechat každý. Musela dostat značku "M", která stanovovala, že patří právě WSGA. Malí farmáři tak měli jedinou šanci, jak se k dobytku dostat: dražby. Jenže pozor, jich se mohli účastnit jen ti, kteří měli zaregistrovanou vlastní značku. A ano, tušíte správně, do jejich přidělování mluvili chlapíci z WSGA.

Uhlazení pánové s velkými ambicemi a doutníky v rukou tak drželi farmáře a rančery pevně pod krkem. A pokud by to snad nestačilo, vždycky mohli s pomocí najatých detektivů drobné vlastníky dobytka obvinit z toho, že skot ukradli. To na Divokém západě neměl nikdo rád.

Elle Watsonové se mělo dostat hned několika položek z tohohle menu.

Rančerka, která se nechtěla dát

Domoci se pozemku se jí ještě podařilo, v souladu se zákonem o něj zažádala poté, co na něm postavila srub o dvou místnostech. Se stádem to však bylo horší, nakoupila sice osmadvacet kusů od kovboje, které hnal dobytek z Nebrasky do Utahu, žádost o přidělení vlastní značky jí však byla v prosinci roku 1888 zamítnuta. Nevzdala se a o tři měsíce později si ji legálně odkoupila od jiného vlastníka.

Tím trable nekončily, nepřejícný osud jí totiž postavil do cesty toho nejhoršího možného souseda. Albert John Bothwell se viděl jako budoucí místní magnát, plánoval založit celé město, investorům sliboval brzký příchod železnice a kvůli inzerátům na své předražené pozemky dokonce vydával vlastní plátek Sweetwater Chief. Pozemky Watsonové mu sice nikdy nepatřily, se samozřejmostí je ovšem v minulosti využíval. Ne, nepotěšilo ho, že si našly vlastníka. A nehodlal se s tím smířit.

Nestačilo mu, že mu Averell a Watsonová umožnili přes své pozemky přístup k zavlažování. Jako člen statkářské asociace měl přece mít, co se mu zachce. A když to nešlo po dobrém (návrhy na koupi Watsonová odmítala), bylo jasné, že to půjde po zlém.

Kovbojové, které si na šikanu a zastrašování své sousedky najal, někdy jen tak posedávali poblíž srubu Watsonové a dávali teatrálně najevo, že z ní nespouštějí oči. Jindy o ní roznášeli pomluvy v Rawlinsu a potom zase okrášlili zápraží jejího srubu výhružnou instalací kravských lebek. Tohle tě čeká! Kromě toho pásli stáda svého šéfa na pozemcích Watsonové a nakonec si Bothwell prostě kus sousedčiných luk oplotil.

Ellen Watsonová, jejíž stádo už čítalo pěkných jednačtyřicet kusů, ale nebyla poddajnou obětí. Vypukla válka. Farmářka oplotila své pozemky, Averell několikrát pohrozil, že Bothswella odřízne od vody. A svůj protest křičel do světa články, které psal proti praktikám mocných statkářů a pozemkových vlastníků do tisku. Tihle spekulanti, tihle pozemkoví žraloci si myslí, že obyčejný člověk nemá do záležitostí této země co mluvit, v tom se však pletou, psal naivně, ale zapáleně v listu Casper Weekly Mail, budoucnost země je totiž v poctivých osadnících.

Bojovné dopisy byly poslední kapkou. Když Bothwell vyzkoušel vše možné, zbývalo obvinit Watsonovou z hříchu hříchů, krádeže dobytka. Zjištění jednoho z najatých detektivů splnilo 20. července 1889 Bothwellovo zadání do puntíku. Ukradla vám krávu a vypálila si na ni svou vlastní značku, hlásil zaměstnavateli George Henderson.

Bothwell pak už se svými pěti souvěrci dospěl k přiměřenému trestu: zlodějům dobytka náleží lynč. Zajali jak Watsonovou, tak Averella a zbytek známe. Jejich těla objevili šerifovi lidé až po dvou a půl dnech.

"Houpala se bok po boku, dotýkala se vzájemně rukama. Z úst jim vyčnívaly jazyky, obličeje měly nateklé a bezbarvé, byli téměř k nepoznání," zachytil svědectví člena pátrací čety jeden reportér. "Soudě podle stop, které byly příliš výmluvné, než aby se daly vyložit špatně, se na útesu odehrál zoufalý souboj. Jak muž, tak žena bojovali o své životy do posledního dechu." Averellovi bylo osmatřicet, kurážné mladinké farmářce, která se postavila moci peněz, sedmadvacet.

Někoho si koupíme, ostatní zastrašíme a ty zbylé zabijeme

O pár dnů později šestici vrahů šerif zatkl. Happy end se ale nekonal, stroj, který promazávaly peníze, moc a holé násilí bohatých občanů Wyomingu, fungoval spolehlivě. Averell provozoval farmářský nevěstinec, kde druhá z obětí pracovala jako děvka, hřímaly noviny Cheyenne Sun.

Averell a ta "mužatka-ďáblice, která s ním žila jako jeho žena" kradli dobytek, chrlil obvinění list Cheyenne Daily Leader a popisoval: zhýralecké duo bylo zadrženo v noci, kdy hrálo ve srubu karty a pilo whisku. Tenhle tón přejaly noviny po celé Americe.

Ne všechna média podlehla, Casper Weekly Mail a další listy si troufly mluvit s místními a odkryly, že v pozadí toho všeho byl spor o půdu. "Lynč byl jednou z nejostudnějších ohavností, které se tu staly," psal The Laramie Boomerang. Příběh však již začal žít vlastním životem. Ještě ve dvacátých letech vycházely články, podle nichž byla Ella Watsonová "prostitutkou nejnižšího řádu" a "majetkem kovbojů na míle daleko".

Nebyla sama

Falešné obvinění z krádeže dobytka bylo oblíbenou písní repertoáru WSGA. Jedním z nejslavnějších lživě obviněných byl Nate Champion, rančer vyhlášený svým pistolnickým uměním. V dubnu 1892 jeho ranč obléhalo padesát detektivů najatých velkochovateli. Zatímco je Champion držel ze srubu v šachu, přinejmenším čtyři zabil a několik zranil, stihl psát poslední řádky pro své blízké.

„Chlapci, jsem tak sám. Přeju si, aby tu se mnou někdo byl, abychom mohli hlídat všechny strany najednou,“ psal. Poslední zápis zněl: „Ostřelují domek jako ďasové. Slyším, jak praská dřevo. Myslím, že v noci dům podpálí. V noci zkusím vzít roha, pokud budu ještě žít. Zase střílejí. Ještě není noc. Celý dům hoří. Sbohem, hoši, už vás neuvidím.“ Nato strčil zápisky do kapsy a vyběhl ven, v jedné ruce remingtonku, v druhé revolver (podle jiné verze nůž). Urazil necelých čtrnáct metrů, a když padl k zemi, měl tělo provrtané šestadvaceti kulkami. Podle jednoho ze zdrojů se násilníci jeho pistole tak báli, že trvalo celých pětačtyřicet minut, než se odvážili k mrtvému tělo přijít.

Incident se odehrál při Johsnon County War, násilnostech mezi gangstery najímanými bohatými statkáři a malými rančery v dubnu 1892.

Spravedlivější nebyla k osudu zavražděných ani spravedlnost. Šestice obviněných byla propuštěna na kauci a než začal 25. srpna 1889 soud, začali svědci události záhadně mizet či umírat. Prvním byl jedenáctiletý Gene Crowder, jehož Watsonová adoptovala. Zmizel stejně jako čtrnáctiletý zaměstnanec Watsonové John DeCorey, s nímž byl svědkem, jak gang Watsonovou a následně Averella zajal.

Řemeslníka Watsonové Franka Buchanana, který se snažil oba zajaté vysvobodit, v přestřelce však musel přesile ustoupit, se kdosi pokusil zastřelit. Ubránil se, prchnul však, změnil si jméno a i on zmizel beze stopy. A u soudu nesvědčil ani Averellův synovec Ralph Cole: zemřel právě v den líčení, pravděpodobně byl otráven. Pravděpodobně, stát se jeho smrt nikdy nesnažil vyšetřit.

Říkalo se, že oblastí objíždějí Bothwellovi kovbojové a důrazně všem doporučují, aby se u soudu ani neukázali. Svá svědectví tak soudu nesdělil ani Dan Fitger, který oral poblíž místa, kde byla dvojice lynčována, ani novinář listu Sweetwater Chief, kterého na lynč upozornili neznámí muži a kteří ho poté sledovali dalekohledem ze střechy budovy redakce. Do výpovědí se lidé nijak nehrnuli, přinejlepším svá svědectví sdělili až po letech svým rodinám.

Šestici mocných mužů tak vězení nečekalo, naopak. Bothwell a další ze skupiny Tom Sun se stali členy výkonného výboru WSGA, další aktér lynče Robert "Captain" Galbraith zákonodárcem, John Durbin multimilionářem.

Pět let po vraždě Elly Watsonové se Bothwell konečně zmocnil její půdy.

Autoři: ,






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.