Toto půltunové turovité zvíře lidé domestikovali někdy v prvním století před naším letopočtem v tibetských náhorních plošinách, ale s plošnou konzumací přišli teprve až Číňané někdy v třetím století našeho letopočtu. Pochoutku z jačího penisu začali poprvé připravovat v oblastech Sečuanu a brzy se stala vyhledávanou napříč celou Říší středu. Proč? V roce 520 ji do nebe vychválil spisek Ming Yi Bie Lu (Záznamy renomovaných lékařů), který zmiňuje, že jačí penis obsahuje vysoký obsah vitaminů, fosforu, železa a „mužné energie“.
Nejlepší reklamou je ale pohled na samotného jaka. Mohutné zvíře zapřažené do pluhu je ztělesněním síly, odolnosti a vytrvalosti. To a také permanentní erekce jaků domácích během říje působilo na zmlsané Číňany jako magnet. Našli ideální čtyřnohé afrodiziakum, které bez ohledu na konzumentův věk dokáže naprosté zázraky! A kromě zvýšení mužné potence údajně zjemňuje kůži ženám a vyhlazuje jim vrásky, na své si přijde každý. Jen by se ženy měly vyhnout konzumaci varlat, jsou-li s penisem servírována i ona. Prý by poté mohly nabýt hlubšího hlasu.
Lehce zahnutý padesáticentimetrový jačí penis bývá opisně nazýván „Dlouhým jídlem“ a jakkoli je populární, na mnohých jídelních lístcích ho budete hledat s obtížemi. Čínští restauratéři totiž nešetří smyslem pro dramatičnost, a tak se vám pokrm nabízí pod názvy jako Povstání Fénixe, Esence zlatého Buddhy nebo Tisíc lístků jasmínové růže. Výchozí surovina je však tatáž.
Nejprve je jačí penis zbaven hrubé svrchní kůže s vazivovými váčky a poté spařen horkou vodou, ve níž si poleží půl hodiny. Poté je znovu zchlazen a podélně naříznut. Přitom kuchař zručně vyjme močovou trubici a odstraní několik kousků chrupavčité tkáně.
Pohlavní orgány na talířiKonzumace pohlavních orgánů je globální záležitostí. Původ této libůstky vězí pravděpodobně ve snaze o zužitkování masa z kastrací. Historicky sahají kořeny této odnože gastronomie k pasteveckým společenstvím afrických Masajů, postupně se ale vyvinula všude tam, kde lidé ve velkém hospodařili s chovným skotem. Na býčí varlata nedají dopustit honáci dobytka z jihoamerických pamp, pastevci ze skotských vrchovin, američtí kovbojové z prérií nebo skandinávští Samiové. Kozlí nebo beraní žlázy dostanete i v evropských lépe zásobených supermarketech. Speciálně jačí penis přitom není levnou záležitostí. V Číně přijde v přepočtu na 5 500 až 6 tisíc korun. Oslí variantu pořídíte ani ne za třetinu. |
Houbovitá topořivá tkáň, cévky a vlastní maso je poté dále upravováno. V zásadě se nabízí buď pečení nebo dušení v páře, protože jednorázové vystavení jačí chlouby vysokým teplotám, například při grilování nebo smažení, vede k rychlému zatuhnutí masa. To pak má konzistenci spečené kůže, a je k neukousnutí. Podobně špatné zkušenosti jsou i s varem dlouhým probubláváním, penis ztrácí svou přirozenou chuť a stává se jakousi částečně průhlednou nevýraznou žvýkačkou.
Jednou z nejpopulárnějších úprav je „recept z Čhuang-čou“. Penis vaříte půl hodiny, poté přidáte nasekaný zázvor, sečuánský pepř a rýžové víno. Na mírném plameni necháte další půlhodinu a penis vyjmete. Vývar doplníte bobulemi kustovnice a maso zatím nakrájíte na drobné plátky. Po hodině necháte ještě jednou ve vývaru prohřát a můžete servírovat. Takto upravené maso by se vám mělo rozplynout na jazyku. Jeden jak dodá v penisu zhruba 0,75 až 1,5 kilogramu masné suroviny.
