Přesto tyhle fotoaparáty přitahují zástupy lidí po celém světě. Existují dokonce i olympiády "lomograferů", jak si jejich příznivci říkají.
Co se za tajemným slůvkem „lomografie“ skrývá a proč mění pohled na fotografování?
Lomo je jiné. Nejenže fotí na klasický kinofilm (nejlépe s vyšší citlivostí, aby dobře vynikly všechny barvy), při jeho používání také neplatí žádná pravidla. Slogan doslova říká: „Nepřemýšlej, prostě foť!“
V praxi to znamená, že byste svůj fotoaparát měli mít stále u sebe, fotit z podhledu, nadhledu, jen několik centimetrů od obličeje vaší přítelkyně a s přístrojem přitom ještě hýbat.
Lomo se v současné době vyrábí v mnoha variantách, a tak s ním můžete pořizovat obrázky středového formátu, zabarvené různě barevnými filtry, sekvenční, horizontální, podvodní snímky.
Vyrábí se také s rybím okem nebo třeba až s devíti čočkami naráz, které vám jednu fotografii rozdělí na devět malých snímků.
Je sice pravda, že se po vyvolání u některých snímků asi budete divit, co všechno jste zachytili. Obrázky jsou občas rozmazané, někdy se vlní a jindy zobrazují skutečnost v úplně jiných barvách, než jste si původně přáli.
Právě v tom je ale tento fotoaparát tak jedinečný. Lomo také pracuje s delší dobou expozice, a proto je s ním možné fotit bez blesku v noci: do metru dvacet pořídíte naprosto neuvěřitelné obrázky.
Ceny začínají okolo tisícovky a většinu typů pořídíte do tří tisíc. (K dispozici jsou ale samozřejmě i nákladnější varianty za víc než deset tisíc.) Nízká cena je možná díky nízkým výrobním nákladům – fotoaparáty se vyrábějí hlavně z plastu.
Celý příběh loma začal jako vystřižená scéna z Jamese Bonda. Ty zlé (rozuměj Sověty z tajné služby) jednoho dne napadlo, že by mohla být docela zábava, kdyby agenta Jeho Veličenstva dokázali sledovat a fotografovat i v noci.
Samozřejmě nenápadně.
A tak si soudruzi v Petrohradu (pardon, tehdy Leningradu) sedli do laboratoře a vyvinuli lomo – fotoaparát, který dokáže dělat snímky bez blesku v noci. Protože ale zjistili, že při pečlivém vývoji udělali několik chyb a že fotoaparát nefotí úplně přesně a dokonale, od konspiračních teorií nakonec upustili a svou vědeckou práci se rozhodli odtajnit i běžným soudruhům.
Za nějakou dobu, na počátku 80. let, se Lomo LC-A začalo vyrábět sériově a za rudou oponou se stalo velmi krátkodobým hitem, který těšil nejen Sověty, ale i bratry ve Vietnamu, Východním Německu, na Kubě a samozřejmě i v Československu.
Velká sláva této plastové hračky ale skončila s příchodem kvalitnějších, méně chybujících fotoaparátů.
A pak přišel i pád rudé opony a s ním demokracie. Na jaře roku 1990 se parta vídeňských studentů vydala do rozkvetlé Prahy, aby na vlastní kůži poprvé pocítila atmosféru nově nabyté svobody.
Při proplétání se starými uličkami tehdy ještě šedivého města v jednom bazaru narazili na podivný fotoaparát. Když si po návratu nechali fotky, které jím v Praze pořídili, vyvolat, byli nadšení. Právě kvůli chybám, které před pár lety zavinily komerční neúspěch loma.
Lomo LC-A nebylo úplně přesné. Ve středu snímku byly barvy mnohem zářivější než v reálu a do stran bledly, fotoaparát také občas špatně zaostřoval, někdy si spletl barvy (takže místo skupinky kamarádů zachytil u sochy svatého Václava partu fialových mimozemšťanů) a některé fotografie byly zcela surrealistické. Na okrajích měly navíc černý povrch.
Nic z toho ale bratry Bosche, rakouské návštěvníky jarní Prahy, neodradilo a vypravili se do Ruska, kde se Lomo LC-A stále vyrábělo.
Zpátky do Vídně odjížděli s distribučním kontraktem v kapse. S téměř nulovou reklamou a jen díky kamarádům a známým, kteří jeden po druhém propadali fenoménu lomografie, se popularita ruských fotoaparátů rychle znásobovala.
Ve Vídni vznikla v roce 1994 Společnost lomograferů sdružující příznivce, která začala pořádat výstavy a dokonce i soutěžní fotografické výlety na zajímavá místa do všech blízkých i vzdálených koutů světa.
S rokem 1996, kdy se lomo už úspěšně etablovalo téměř na celém světě, přišla drobná komplikace: ruská továrna si naplánovala ukončení výroby.
Bratři Boschovi ale nelenili a otevřeli si vlastní továrnu: součásti na fotoaparáty, které si teď můžete koupit, se vyrábějí v Číně a montují v Rakousku.
Dnes je krom klasického Lomo LC-A na výběr celá řada dalších modelů, v nichž se fotoaparát vyrábí.
Nejpopulárnějším typem je Super-Sampler se čtyřmi čočkami: ty fotí postupně, fotografii rozdělí na čtyři po sobě jdoucí snímky, a vytvoří tak příběh. Se Super-Samplerem se dobře fotí všechno, co se hýbe. Také se rádi díváte na sekvenční fotografie třeba snowboardových triků od profesionálních fotografů? S touhle hračkou to dokážete taky.
V nabídce dál najdete třeba Holgu, s níž nafotíte čtvercové, dramaticky zabarvené obrázky (hodí se zvlášť na noc), kde můžete na jedno filmové políčko nafotit i několik snímků naráz, Oktomat s devíti čočkami, které snímek rozdělí na devět obrázků, Colorspalsh Cameru se čtyřmi čočkami a barevnými filtry, která obrázek rozdělí na čtyři různě barevná políčka podle vašich přání, podvodní fotoaparát Frog-eye a nově třeba i lomografický Polaroid.
Díky příslušenství v podobě různých objektivů (například rybí oko), barevných filtrů a dalších doplňků je možností nesčetně.
Proti lomu možná někdo namítne, že v době digitálních fotoaparátů a fotících mobilů je klasický fotoaparát na kinofilmy zbytečný, zdlouhavý a příliš drahý.
V drogeriích vám ale fotografie ve formátu 10 x 15 zpracují i za méně než dvě koruny za kus a film s citlivostí ISO 400 koupíte pod 100 korun.
Jiní zase řeknou, že podobných efektů, které lomo umí, dosáhne úplně stejně i Photoshop. Na druhou stranu ale – komu by se chtělo sedět dlouhé hodiny před monitorem, když si originální fotografie můžete donést už z fotolabu?
„Používám dva typy lomíček – Oktomat s osmi čočkami a podvodní Frog-eye,“ říká kameraman a spolumajitel produkční agentury Honza Cvachovec. „Oktomat si s sebou beru na cesty třeba na hory a používám ho nejvíc na momentky, Frog-eye zase na dovolené u moře. Je třeba zajímavé ponořit objektiv zpola do vody a fotit portréty nebo i krajinu na břehu.“
Na fotoaparátech Lomo si oblíbil hlavně speciální atmosféru, kterou zachycují.
„Do obou fotoaparátů nejradši používám originální filmy Lomo, ale vyzkoušel jsem i ty klasické s vyšší citlivostí. Hodně mě baví atmosféra fotografií, zrno Lomo filmu je jiné, fotky pak mají díky patině retro-nádech a vypadají, jako byste je upravili nějakým filtrem ve Photoshopu. I tak běžné věci, jako je metro nebo ulice, dostanou úplně jiný náboj.“
Díky jednoduchému zacházení a originalitě se z původně nepovedeného vynálezu ruské tajné služby postupem času stal fenomén, který spojuje lidi po celém světě.
Lomografové pořádají olympiády a soutěže (třeba Lomographic Sampling Games, ve kterém musí účastník zvládnout na přesně 116 fotografiích co nejlépe zachytit dobrodružství svého života), a komunity lomograferů vznikají jako houby po dešti.
„Lomografie“ je prostě jiný způsob fotografování, při němž se budete dobře bavit. Hodně návykový. Nic víc, nic míň.
