náhledy
Nemají vyboulené bicepsy jako návštěvníci našich posiloven, jsou ale silnější a jejich síla je ladná. Mistři indického tradičního sportu mallakhamba předvádějí, co vše se dá dělat na tyči či laně.
Autor: Profimedia.cz
Název dala disciplíně slova „malla“, tedy „zápasník“ a „khamba“, to je „tyč“.
Autor: Profimedia.cz
Původně to totiž bylo cvičení pro podporu síly a kondice zápasníků, nejstarší zmínka o mallakhambě pochází z roku 1135 našeho letopočtu.
Autor: Profimedia.cz
Někteří odborníci však tvrdí, že ona nejstarší forma mallakhamby neměla s pozdější nic společného, cvičenci používali kovový sloup, který používali pouze jako závaží.
Autor: Profimedia.cz
Její dnešní podoba je spojována až s předním zápasníkem jménem Balambhtdada Deodhar, který působil v osmnáctém století ve městě Pune.
Autor: Profimedia.cz
Deodhar se prý na náročný zápas proti dvěma největším bojovníkům připravoval na svatém místě, kde pozoroval, co dělají opice na stromech.
Autor: Profimedia.cz
Své umění mu prý předvedl i opičí král Hanuman.
Autor: Profimedia.cz
Deodhar se inspiroval, po návratu prvního zápasníka porazil tak, že druhý souboj odvolal, a Deodhar poté cvičení ještě zdokonalil – tak prý vznikla dnešní verze mallakhamby.
Autor: Profimedia.cz
Dnes je to umělecké představení, ne příprava na zápasení.
Autor: Profimedia.cz
Nároky na sílu, rovnováhu a koncentraci ale zůstaly.
Autor: Profimedia.cz
Podle lidí, kteří se snaží tradici udržet při životě, vede k rozvoji silného těla i mysli.
Autor: Profimedia.cz
Základními formami je mallakhamba na postavené tyči, na zavěšené tyči a na laně.
Autor: Profimedia.cz