Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Frank Abagnale: falešný pilot a lékař, jehož hrál DiCaprio

aktualizováno 
Když nedávno v Austrálii chytili sedmnáctiletého mladíka, který měsíce předstíral po nemocnicích, že je lékař, připomnělo to jednoho z nejzajímavějších podvodníků historie Franka Abagnalea. Znáte ho z filmu Chyť mě, když to dokážeš, hrál ho Leonardo DiCaprio. Ale skutečnost byla mnohem barvitější.

Tváří tvář svým kouskům z mládí. Napravený podvodník Frank Abagnele a Leonardo DiCaprio | foto: Profimedia.cz

Kdyby to nebyla pravda, celé by to vypadalo jako komedie. Kdo viděl film, pamatuje si, že Frank Abagnale prolétal celý svět jako pilot, stačilo mu jen pořídit si uniformu.

Ale prováděl alotria, která byla ještě zábavnější. Tedy pro ty, jichž se netýkala. Jednou si koupil v second handu uniformu ochranky a nad sběrný box, kam obchodníci z okolí házeli denní tržby, umístil nápis, který si sám vytiskl: "Mimo provoz. Ukládané peníze odevzdávejte pověřenému zaměstnanci." Tím byl samozřejmě on, stál tam s pytlem a vybíral. Nakonec mu lup pomohli odnést do auta policisté, kteří viděli, jak se pod tou tíhou prohýbá. Jak by ne: za chvíli bylo v pytli tolik, kolik si průměrný Američan tehdy vydělal za deset let.

Vším jsem byl rád, může dneska říkat Frank Abagnale: falešným pilotem, lžidoktorem bez studia medicíny, vymyšleným právníkem z Harvardu a podvodným univerzitním profesorem sociologie. K tomu byl také padělatelem. Byl i boháčem, protože mu to vynášelo. A vězněm, to když ho chytili.

A nakonec znovu boháčem, protože se stal uznávaným hajným přesně tam, kde předtím pytlačil. Dneska bere 15 tisíc dolarů za přednášku na téma, jak se bránit podvodníkům.

Tu pytláckou část života stačil stihnout dřív, než mu bylo dvacet let.

Ženy jako bonus

Jeho první obětí byl vlastní otec, docela úspěšný majitel obchodu na Manhattanu. Protože Frank potřeboval peníze na dívky, kterým v patnácti propadl, zneužil jeho kartu na benzin, čímž ho v podstatě finančně položil. Pak utekl, na účtu dvě stě dolarů a v kapse šekovou knížku, s kterou si postupně vybral mnohem víc.

Fotogalerie

Pak si začal vymýšlet nová jména, nové falešné účty. Ale jednoho dne dostal vnuknutí, kterým vše nabralo úplně jiný směr. V New Yorku uviděl před hotelem Commodore skupinu pilotů a letušek. Byli elegantní a vysmátí. Protože byl začátek 60. let, piloti měli obrovskou společenskou prestiž. A jeho napadlo: když mě budou mít za pilota, všichni mi naletí mnohem snáz.

Šlo to snadno, protože tehdy si lidé zřejmě víc důvěřovali. Zavolal do aerolinek Pan Am, že mu v hotelu ztratili uniformu. Tam mu zařídili, aby si ji hned vyzvedl ve firmě, která Pan Am zásobovala. Pak potřeboval firemní průkazku, kterou by si připnul na uniformu. Žádný problém: odešel do podniku, kde je vyráběli, a řekl, že ho poslali ze společnosti XY, aby u nich taky nechal něco takového udělat. Prohlížel si katalog a řekl: "Abych mohl ukázat kolegům, co dovedete, udělejte mi kopii třeba tady toho průkazu." A píchl "namátkou" na Pan Am.

Udělali, i s vymyšleným jménem Frank Williams a fotkou, jen samozřejmě bez loga. To bylo to nejmenší: Abagnale si koupil slepovací letadýlko, na které se lepily obtisky Pan Am, a jeden z nich použil.

V uniformě se mu podvádělo mnohem líp a měl i příjemný bonus: jely po něm ženy. Ale taky se mu rozšířil svět: brzy se dozvěděl, že aerolinky si vzájemně vypomáhají tím, že převážejí piloty do míst, kde mají vystřídat předchozí posádky. Poprvé tak Frank letěl do Miami. Měl strach, protože po pár minutách hovoru o létání by každého pilota muselo trknout, že veze podvodníka, ale ukázalo se, že piloti, s nimiž seděl v kabině, se bavit nechtějí.

Najednou se mu zvětšil akční rádius a s ním se zmenšila i možnost odhalení. Policie a FBI by ho mohly dostat, kdyby udával falešné šeky v jednom městě, ale tomuhle rozletu stačit nemohly.

Cestování to bylo radostné: náklady za hotely šly samozřejmě na Pan Am. A taky k němu patřila spousta letušek.

Frank Abagnale postupně oblétal celý svět, navštívil 26 zemí a nalétal 1 600 000 kilometrů.

Jednou ale narazil. Bylo to na Floridě a ochrance se něco nezdálo. Chtěli ho zadržet, ale on jim dal jména několika pilotů, s nimiž se při létání seznámil, s tím, že jim mají zavolat. Když to ochranka udělala, slyšela vždy: "Samozřejmě, to je náš kolega. To jste se hodně spletli."

I když to prošlo hladce, "kolega Frank" se přece jen chtěl na rok pro jistotu vypařit.

A nebylo úplně jeho vinou, že musel skoro celou tu dobu dělat dětského lékaře.

Co učit na univerzitě?

Pronajal si byt v rezidenční čtvrti v Atlantě a do dotazníku uvedl, že je lékař. Jenže tam žil i jeden skutečný doktor, který se s ním spřátelil a dotáhl ho až do nemocnice. Tam Frank udělal dojem na ředitele, který mu nabídl, aby se ujal stážistů. Odmítnout šlo těžko. Docela komické bylo, že k tomu dostal i povolení provozovat lékařskou praxi ve státě Georgia.

Když Frank provázel studenty, vždy se z každé situace, kdy měl projevit lékařské znalosti, vykroutil vtipem, takže brzy ho nemocnice milovala jako žoviálního a veselého, byť poněkud výstředního doktora. Když ho při obchůzce požádali, aby prohlédl dítě se zlomeninou, hodil to na své studenty.

Ale jednou to málem dopadlo špatně. Sestřička, která ho viděla jít po chodbě v bílém plášti, ho zavolala s tím, že v pokoji odchází dítě a nikde žádný doktor. Vůbec nevěděl, co po něm chce.

To ho vyděsilo, takže se sbalil a odjel do Louisiany. Tam jeho život nabral úplně jinou zatáčku.

Narazil tam na starou známost, letušku, která ho znala jako pilota. Začali spolu znovu chodit a on jí řekl, že taky vystudoval práva na Harvardu. Na jednom večírku ho přítelkyně seznámila s právníkem, který mu dal tip: v kanceláří státního žalobce je volné místo a on by ho mohl získat. Frank si padělal diplom z Harvardu, ačkoliv vůbec nevěděl, jak by měl vypadat, a na třetí pokus udělal právnické zkoušky pro stát Alabama (nebylo to tak obtížné, jak to vypadá, test byl pořád stejný).

Místo opravdu dostal, ale s ním se po čase dostavily komplikace. Jeden právník v kanceláři byl z Harvardu a když zjistil, že nový kolega vůbec nechce hovořit o jejich společné alma mater, začalo mu to být postupně divné. Začal se ho vyptávat tak, že Frankovi začalo být jasné, že něco větří. A tak musel zmizet.

Chvíli zase létal, a pak se mu zdálo, že v Utahu jsou opravdu krásné dívky. Napadlo ho, že hodně jich je na univerzitách, a tak by tam mohl učit. Takový drobný detail, jako že nedokončil ani střední školu, ho nemohl zastavit. Zavolal na univerzitu Brighama Younga a smluvil si schůzku. Při ní řekl, že je profesor sociologie, ale že teď nějakou dobu létal, nicméně chtěl by se vrátit k vyučování. Na děkana udělal obrovský dojem a dostal nabídku, aby vedl jeden přednáškový kurz. Stal se rychle jedním z nejoblíbenějších přednášejících. Ale brzy zase musel jít jinam. Bylo třeba být stále v pohybu, protože pořád kasíroval falešné šeky.

Jeho největší podvod

A tak se stal znovu pilotem. Nebylo mu ještě dvacet a byl opravdu bohatý. V dobách, kdy průměrný Američan vydělával něco kolem šesti tisíc dolarů ročně, on měl v různých skrýších a bankovních schránkách statisíce dolarů. Jen Pan Am způsobil škodu asi 2,5 milionu.

Dělal neuvěřitelné kousky. Když byl jako pilot ve Francii, jedna místní letuška mu řekla, že papá vlastní tiskárnu. Hned tam jeli na návštěvu a Frank si jménem Pan Am nechal udělat deset tisíc peněžních stvrzenek.

Dělal i věci, jimiž se na rozdíl od postižených asi i docela bavil. Vytiskl si formuláře na odesílání peněz, jaké leží všude v bankách. V těch svých chudákům klientům trochu pomohl: vyplnil rovnou číslo účtu, na který peníze mají odejít. Byl to samozřejmě jeho účet. A svými formuláři prostrkal hromady těch pravých, takže nepozorní klienti posílali peníze jemu.

Jeho nejneuvěřitelnější kousek stál Pan Am statisíce.

Protože měl slabost pro krásné dívky, přijel v uniformě na univerzitu v Arizoně a dohodl tam práci pro osm studentek. Všechno šlo oficiálně přes vedení školy. Byla to práce snů: Pan Am je vezme na celé prázdniny do Evropy, kde budou v uniformách letušek propagovat jméno a značku společnosti na výletech a večírcích, které budou aerolinky pořádat. Budou se taky fotit pro katalogy. Vedoucím výpravy bude pilot Frank Williams, tedy Frank Abagnale.

Bylo to neuvěřitelná jízda. Skupina procestovala celou západní Evropu. Všechno zaplatily falešné šeky. Když bylo třeba zaplatit účet, Frank vyplnil mnohem vyšší částku a skasíroval rozdíl, který mu vrátili v hotovosti. Dívkám vyplácel mzdu, fotografickým agenturám honoráře za focení, hotelům za ubytování a party, na něž byla zvána honorace. Frank vydělal jen pro sebe 300 tisíc.

Ale pak se zatáhlo.

Jako by utíkal Houdini

Když odeslal dívky zpátky do Arizony, usadil se ve francouzském městě Montpellier, aby si odpočinul. Chtěl se pokusit žít poprvé po letech normální život. Ale dostali ho, protože ve Francii ho kvůli šekům hledali taky. Prožil půl roku v jednom z nejhorších francouzských vězení v Perpignanu. Neopustil celu, kde byl v izolaci, byl nahý, neměl záchod, nemyl se. Pak ho vydali do Švédska, které bylo jednou z dvanácti zemí, jež po něm pásly.

Švédové ho po nějaké době poslali postrkem domů. A on v New Yorku utekl přímo z letadla hned po přistání. Bylo to jako únik Houdiniho.

Zkušenosti "pilota" se mu hodily. Před přistáním šel na toaletu, odšrouboval mísu, vlezl do podpalubí letadla a jakmile zastavilo, vyskočil. Dostal se až do Kanady, kde ho chytli znovu.

Dostal 12 let natvrdo. Jenže ještě předtím, když čekal na soud, znovu utekl. Byl to neuvěřitelný útěk. Stojí za popsání.

Abagnale využil situace: byl rok 1971 a americká média byla plná případů, kdy dozorci zacházeli s vězni jako se zvířaty. Proto se vládní agenti nechávali inkognito zavřít, aby odhalili nepravosti. Pár bachařů se tak dostalo za mříže jinak, než čekali. A Abagnale na tohle hrál. Choval se tak, aby si dozorci řekli: Pozor, tohle je agent.

Současně se domluvil se svou přítelkyní, která k němu chodila jako "snoubenka" na návštěvy. Ta se ohlásila jako falešná novinářka k řediteli Správy věznic (téma interview: zabezpečení vězňů před požárem ve federálních věznicích). Vzala si od něj jeho vizitku. A navštívenku podobným způsobem vylákala i od agenta FBI, který předtím po Frankovi pátral. Obě mu při návštěvě věznice podstrčila.

Teď už to bylo geniálně prosté. Frank diskrétně oslovil dva dozorce a řekl: "Jsem vládní agent a potřebuju mluvit s agentem FBI. Abyste mi věřili, tady je vizitka mého šéfa jako důkaz. A tady je vizitka toho chlápka z FBI. Abyste si nemysleli, že něco hraju, zavolejte do FBI sami."

Bachaři zavolali. Jenže na vizitce bylo změněné číslo. Telefon zazvonil v budce v nákupním středisku, kde opět čekala ona přítelkyně a představila se jako sekretářka.

To byl první krok. Druhý byl rozhodující. Bachaři mu povolili, aby šel před bránu na schůzku s agentem, který čekal v autě. Abagnale sedl do auta a agent, jeho přítelkyně, šlápl na plyn a zmizel.

Za pár týdnů ho dostali znovu. Náhodou. Šel po New Yorku, nejanonymnějším městě světa, a zrovna před autem s dvěma policisty, kteří ho poznali.

Skončil ve vězení. Tím se dostal na nejlepší cestu stát se milionářem a uznávaným občanem.

Nanebevstoupení

Psal se rok 1974, Abagnalemu bylo šestadvacet, seděl necelých pět let a dál už nechtěl. Tak se dohodl s FBI, že bude školit agenty proti podvodníkům a oni ho pustí. Vyšlo to a on se dokonce spřátelil s muži, kteří po něm celou dobu šli. Jenže to mělo chybičku. Pro FBI pracoval zdarma a nemohl se pořádně uživit, protože dělal podřadné práce, z nichž ho vždy vyrazili, jakmile se provalilo, že seděl za podvody.

A tak šel ze zoufalství do jedné banky a udělal tam nabídku. Proškolí zaměstnance, jak odhalit podvodníky a falešné šeky. Když šéfové nebudou mít pocit, že to bylo bance užitečné, nedluží mu ani cent. Když ano, dají mu pět set dolarů a oznámí dalším bankám, že tady chodí jakýsi Abagnale, co se vyzná, a že se to vyplatí.

Tím to začalo. Nyní je Abagnale známý bezpečnostní konzultant, který poskytuje preventivní programy proti podvodům. Když se podíváte na jeho webovou stránku abegnale.com, je tam napsáno, že jeho služeb využilo kromě vlád na 14 tisíc firem od největších světových bank, pojišťoven a hotelových řetězců přes univerzity, filmová studia a společnosti jako jsou CNN, Exxon, Shell, Texaco či Ford až po většinu největších amerických aerolinií.

Napsal několik knih, jedna je autobiografií (byť se objevily různé pochybnosti, zda je vše, co tvrdí, skutečnost, ale chyťte si pravdu, jestli to dokážete), natočili o něm film a napsali muzikál.

A aby byla náprava hříšníka ještě dokonalejší, jeden z jeho tří synů pracuje v FBI.

Autor:






Nejčtenější

Umanutý zjev, vykloubená teorie. Hans Hörbiger měl za to, že odhalil světodějný...
Základem univerza je led, věřil strojař. Ctili ho i nacisté

Ve složitých časech jsou lidé schopni věřit čemukoliv, co dá věcem větší rozměr či jasný smysl. Například okultismem nasáklou teorií o ledu jako podstatě bytí...  celý článek

Fotografie italsko-britského umělce Feliceho Beata nás unášejí do Japonska...
OBRAZEM: Starý svět gejš a sumistů dýchá vznešeností, důstojností

Fotografie italsko-britského umělce Feliceho Beata nás unášejí do Japonska druhé poloviny devatenáctého století. Zachycuje na nich válečníky ve zbroji,...  celý článek

Umět odvést pozornost, mást, sugestivně navádět. To je základ práce mentalisty...
Lusknu a objeví se slon. Lusknu a zmizí, říká český mentalista

Dokáže před vámi vykouzlit slona, ohnout lžíci, vyčíst vaši minulost i budoucnost nebo s vámi hrát čtyři hodiny skořápky, aniž byste alespoň jednou vyhráli....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.