Jeho velmi kvalitní zahraniční účast totiž slibovala nevídanou podívanou.
A také ji nabídla.
Když jsem v neděli 17. února dorazila do haly na Prahu 6, můj první dojem byl trochu rozpačitý. Na ploše, kterou jsem sledovala z ochozu v prvním patře, pobíhaly skupinky kluků v trenýrkách a vytahaných tričkách, kteří si navzájem házeli létajícím talířem.
Uprostřed stál štáb bafuňářů z České televize a točil rozhovor. Proti věkem zešedivělým, důležitě se tvářícím pánům vypadal drobný dreadatý freestyler Štěpán Materna jako z jiné planety.
Jak mi ale bylo po chvíli vysvětleno, jednalo se jen o trénink; ostrý start finále ale proběhl už po pár minutách.
Pořadatel Frisbeer Cupu Kuba Zahradníček si velmi pochvaloval účast. Podle něj se totiž do Prahy sjela světová elita.
A speciálně vyzdvihl hlavně přítomnost americko-italského páru Leitner-Senna.
„Tahle dvojice budí opravdový respekt. Zatímco mladý Ital Febio Sanna je současnou jedničkou, jeho partnerem je freestylový veterán Tommy Leitner, který hraje už déle než 25 let,“ řekl o adeptech na vítěze ještě před finále Jakub.
A nepletl se – byli to právě oni, kteří si z Prahy odvezli pomyslné zlato.
I když je tahle dvojice největším freestylovým diktátorem, do Prahy ji podle Jakuba nebylo těžké dostat, Tommy tu byl navíc už podruhé.
„Fabio Sanna je obrovský milovník piva, navíc je velmi aktivní a účastní se mnoha turnajů. Tommy Leitner už byl na minulém Frisbeeru loni v zimě a byl naprosto fascinovaný, k jakému posunu v Česku za ten rok došlo. Oba dva nás přijeli především podpořit v rozvoji tohoto sportu u nás. A samozřejmě tady pořádně zapařit, což se povedlo,“ poodkrývá bujaré zákulisí komunity český freestyler.
Právě v Americe, ze které pochází Tommy (v současnosti ale žije v Itálii – pro freestyle frisbee jsou tam totiž lepší podmínky), tento sport vznikl.
Bylo to v 60. a 70. letech v komunitě hippies, která se poflakovala po amerických plážích, kde si původně s létajícím talířem, stejně tak jako u nás, házela ve dvojicích nebo skupinách.
Pak ale jednoho dne ležela celá komunita v odéru zeleného listu pod palmami a kromě jednoho z nich se odmítala hnout.
Po chvíli přemýšlení, co by mohl podniknout, si onen mobilní hippie s létajícím talířem začal hrát sám, a dal tak základy nail delay, základnímu triku, od kterého se v tomhle sportu nebo zábavě odvíjí všechno ostatní.
Jedná se vlastně o točení disku na nehtu ukazováčku (moderní freestyleři si naštěstí nenechávají přerůstat nehty na ruce, ale používají speciální hmotu podobných vlastností, jako má přírodní nehet): s diskem zkušení freestyleři poté žonglují, podávají si ho z jedné ruky do druhé, za zády nebo s ním pohazují vzduchem.
Postupem času se připojily i efektivní výskoky a další akrobatické kousky.
Z hippie komunity se sport postupem času přesunul i mezi konzervativnější část americké populace a stal se z něj velmi úspěšný sport.
„Soutěže ve freestyle frisbee byly jednu dobu v Americe skoro stejně populární jako zápasy ve fotbale,“ říká Kuba Zahradníček. „Závodníkům tleskaly tisíce lidí na přeplněných stadionech a zvlášť v 70. letech musel mít frisbee každý americký teenager i dítě.“
Masová popularita frisbee freestylu ale začala opadávat v půli 80. let. Důvod byl celkem zřejmý: hippies odrostli, začali žít normálním životem, na povalování po pláži už neměli tolik čas a následovníků se nedostávalo.
Nová půda pro frisbee vznikla po pár letech v Evropě. Největší freestyloví šampioni současnosti pocházejí z Německa a Itálie, s čím dál větší vehemencí se ale o slovo začínají hlásit i závodníci ze střední a východní Evropy.
Dobře se to projevilo i na letošním Frisbeer Cupu, kde ve finále předvedlo famózní show duo z Maďarska. Balu Nemeth a Geri Major nakonec dostoupali jen na stříbrnou příčku, technicky téměř bezchybná sestava s mnoha skočkami a triky, které nikdo jiný nepředvedl, ale sklidila bezkonkurenčně největší aplaus.
Balua a Geriho do Prahy přivezla babička, jakou si asi ve skrytu duše všichni přejeme. Nejenže vypadala správně ulítle, navíc to byla právě ona, kdo v publiku skandoval úplně nejvíc.
„Kluci z Maďarska jsou naprostý fenomén, jenom je škoda, že neumí ani slovo žádnou jinou řečí než maďarsky. Ovšem jejich cit pro frisbee je mimořádný a i přes svoje mládí mají nakročeno ke špičce,“ mluví o slibné budoucnosti Maďarů Zahradníček.
Oldschool: takhle se kouzlilo s frisbee v americké kolébce téhle disciplíny v polovině 80. let
Ani Češi ale mezi státy střední a východní Evropy nezůstávají pozadu. I když tu freestyle frisbee začalo žít teprve před pár lety, má Česko v současnosti jedno z největších zázemí tohoto sportu na světě.
„Naše parta se z prázdna, které tu vládlo před dvěma třemi lety, vyšvihla na třetí největší komunitu v Evropě,“ říká Kuba Zahradníček, pořadatel a závodník v jedné osobě.
„Je tu kolem osmi hráčů, kteří objeli už dost zahraničních soutěží a zabodovali, celkem se freestyle frisbee věnuje kolem dvaceti lidí. Kdo chce být v tomto sportu skutečně dobrý, musí velmi aktivně trénovat, a to mnoho adeptů odradí. Ovšem v naší partě panuje velmi zdravá soutěživost, která nás žene vpřed.“
Češi si na Frisbeer Cupu nakonec vysloužili páté (Pavel Baranyk a Jan Soerensen z Dánska) a šesté místo (Jakub Hošek a Jakub Koštel). Kvalitu českých závodníků na svých internetových stránkách po návratu do Itálie pochválil i freestylový guru Tomy Leitner.
„Turnaje se zúčastnilo několik nových českých závodníků, kteří se freestylu věnují míň než rok a už se svým stylem začínají dotahovat ty nejlepší. Když navíc zvážím, jak moc se zlepšili čeští závodníci, kteří se účastnili už minulého Frisbeer Cupu, nebojím se říct, že se Praha oficiálně zařadila na mapu jako Mecca freestylu.“
K tomu, abyste s freestyle frisbee mohli začít, nebudete potřebovat žádné nákladné pomůcky, jako je tomu u většiny jiných freestylových sportů.
Stačit vám totiž bude profesionální létající talíř, který pořídíte zhruba za 500 korun. A pak už jen trpělivost: základní trik nail delay byste podle Kuby měli zvládnout za pár týdnů.
„Když budete denně zkoušet točit frisbee na prstě dvacet minut, za dva tři týdny ho udržíte. Jakmile vás to tady chytne, už vás to nepustí!“
Podobně začínal před pár lety i on sám.
„Začal jsem si házet s nekvalitním plastovým diskem z hračkářství, a pak jsem náhodou na internetu objevil stránky o freestyle frisbee. Tak jsem si koupil první kvalitní frisbee a začali jsme s bráchou chodit do parku pravidelně hoblovat, zkoušet nové věci a zlepšovat se."
„Největší impulz byla nejspíš návštěva Amsterdamu v létě roce 2006 a první setkání s evropskými a americkými freestylery. Od té doby jsem v tom,“ komentuje začátky Jakub.
Z letošního ročníku je nadšený, nejvíc asi z množství fanoušků, kteří se do haly přišli podívat.
„Byla to vynikající záležitost, která naprosto předčila naše očekávání, jak co se týká účasti hvězdných zahraničních hráčů, tak zájmu veřejnosti a médií. Světová jednička Fabio Sanna mi říkal, že to byla jedna z nejlepších akcí, jakých se kdy účastnil,“ podotýká Jakub.
Pochvalami na adresu Frisbeer Cupu na svých stránkách nešetřil ani Fabiův kolega Tommy Leitner.
„Nemůžu si pomoct, ale myslím, že víkend v Praze něco odstartoval, trochu jsem měl pocit, jako že jsem se znovu ocitl na prvním úspěšném závodě na Paganellu (pláž v Rimini, kde se už mnoho let konají největší závody ve freestyle frisbee, pozn. aut.)."
„Jednoho dne si možná Frisbeer Cup 2008 budeme připomínat jako závod, který odstartoval freestylové hnutí ve východní Evropě!“
