Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Dva hrdinské kousky paní Emmy: rozvedla se a ušla 3 500 kilometrů

aktualizováno 
Na cestě přežila útok chřestýše, dva hurikány a hádku s gangstery v Harlemu. Jako první žena ušla 3 500 kilometrů dlouhou Apalačskou stezku. A pak podruhé a potřetí. Přesto to nebyl nejstatečnější kousek Emmy Gatewoodové. Mnohem víc síly potřebovala, aby se rozvedla s hrubiánským mužem. V roce 1941 to bylo krajně neobvyklé.

Emma Rowena Gatewoodová vyrazila jen nalehko. Nakonec trval výšlap 146 dnů. | foto: Stratness CC-BY-SACreative Commons

Onoho květnového dne roku 1955 řekla svým dospělým dětem, že se jde projít. Vyrazila jen tak nalehko. Zastavila se až po 3 500 kilometrech, které vedly skrze čtrnáct amerických států, a po 146 dnech putování. „Řekla jsem, že to zvládnu, a taky jsem to zvládla,“ pronesla na konci Apalačské stezky na Baxter Peak, nejvyšším vrcholku hory Mount Katahdin.

Dodejme, že jí tehdy bylo 67 let.

Jenže co její děti? Netrnuly zatím ve strachu? Nehlásily její zmizení policii?

Fotogalerie

Ani náhodou. Děti seděly doma a čekaly, až se máti ozve. Věděly, že se o sebe postará v každé situaci.

Spása v lesích

Život jí tak totiž naučil, neměla ho snadný. Byl jí peklem. Narodila se v roce 1887 jako jedno z celkem patnácti dětí manželů Caldwellových v Ohiu a čekal na ni drsný život na farmě. Dojila krávy, okopávala pole, myla nádobí, dělala párky, sádlo, sýry, vařila, prala. Když jí bylo devatenáct, začal se kolem ní motat mládenec Perry Clayton Gatewood.

Když jí řekl, že si ji chce vzít, odmítla jej a dva měsíce se mu vyhýbala. Nakonec na svatbu kývla. O osm let staršího Perryho si vzala 5. května roku 1907 a upsala se tak ke čtyřiatřiceti letům muk.

Začalo to hned po svatbě. Urážky, kopání, bití. „Nejen“ facky, tohle bylo holé násilí, Emma si z domácího teroru odnesla zlámaná žebra i zuby, několikrát ji manžel málem umlátil k smrti. Jednou v noci přijel po mužově útoku ke Gatewoodovým šerif a skončilo to zatčením. Za mřížemi však neskončil hrubián, ale Emma, zakrvácená a plná modřin. Doba přála stoprocentnímu patriarchátu. Ven se dostala až na starostovu intervenci.

Apalačská stezka

Je známá jako A. T. (Appalachian Trail) a rozkládá se na východě Spojených států mezi Springer Mountain v e státe Georgia a Mount Katahdin v Maine. Měří zhruba 3 500 kilometrů a vede mezi státy Georgia, Severní Karolína, Tennessee, Virginie, Západní Virginie, Maryland, Pensylvánie, New Jersey, New York, Connecticut, Massachusetts, Vermont, New Hampshire a Maine.

Hrozivá domácnost, v níž přivedla na svět jedenáct dětí, jí byla vězněním, utíkala z ní proto, pokud mohla, do lesů. Tam hledala klid, spásu a sílu. A nakonec ji našla.

V roce 1941 požádala o rozvod. Bylo k tomu potřeba mnoho statečnosti, protože v oné době to byla naprosto nevídaná věc. Aby žena odešla od muže, jakkoli násilnického, to bylo nemyslitelné. A vyžadovalo to odhodlání, protože manžel jí vyhrožoval, že ji nechá zavřít do blázince, aby si nad ní udržel kontrolu.

Emma Gatewoodová si přesto rozvod vymohla. Soud jí přiřkl děti a půl farmy, poté co jí bývalý manžel neplatil alimenty, jí soud dal i druhou půlku. Emma byla poprvé v životě svobodná.

A potom si přečetla osudový článek v National Geographic.

Minimalistická túra

Ono číslo bylo z roku 1949, ale dostalo se jí do rukou až o pět let později. Zmagnetizoval ji článek o Apalačské stezce skrze husté lesy, kolem křišťálově čistých jezer a působivých skal. Poprvé ji zdolal Earl Schaffer, psal magazín a dodával, že celkem našla trasa jen pět pokořitelů, mezi nimiž nebyla jediná žena. „Když to svedou muži, svedu to též,“ vzpomínala později na matčina slova její dcera Rowena. Podle jiného potomka se prostě rozhodla udělat něco, za co na ni budou po její smrti lidé vzpomínat.

Paní Emma to myslela vážně, první pokus ale v červenci roku 1954 nevyšel. Rozbila si brýle, zachránit ji museli rangers, kteří jí dali přátelské doporučení: Babičko, pomýšlení na pěší eskapády se vzdejte, vždyť se podívejte, kolik vám je let. Babička je však neposlechla, po návratu domů začala plánovat druhý pokus a věděla, co napoprvé pokazila: měla toho s sebou moc. Napodruhé se rozhodla vyrazit nalehko.

A opravdu, soupis toho, co si vzala do vlastnoručně ušitého vaku z džínoviny, který nesla jen tak přehozený přes rameno, vyrazí dech i dnešním stoupencům moderního minimalismu, ultralehkých spacáků, nanovláken a mikro-vychytávek. Babička Gatewoodová, jak ji budou později přezdívat média, které její osobnost uhranula, neměla stan ani spací pytel. Nevzala si s sebou ani kompas, neměla ani mapu, ani průvodce.

Emmu Gatewoodovou si lidé pamatují jako silnou ženu, jejího manžela jen jako slabošského hrubiána.

Emmu Gatewoodovou si lidé pamatují jako silnou ženu, jejího manžela jen jako slabošského hrubiána.

Do tlumoku si uložila deku, hrníček, čutoru, malý kastrolek a lžíci, svítilnu, pláštěnku, něco málo oblečení, švýcarský nůž a igelitový závěs ze sprchy. To bylo v zásadě všechno, výbava nevážila víc než pět kilogramů. Do ruky vzala tenkou větev, na nohy obula tenisky, než dojde do cíle, vystřídá jich celkem šest párů. „Většina lidí jsou dneska měkotiny,“ zahlásí později nad udivenými novinářskými dotazy, jak mohla přežít.

Popravdě ale dodejme, že podmínky na stezce ji trochu zaskočily, čekala udržovanou trasu a čisté poutnické sruby na konci každého úseku. Apalačská trasa však byla v té době zanedbávaná. Babička Gatewoodová proto spávala na piknikových stolech nebo pod nimi, to pokud pršelo, někdy jen na loži z listí. Když byla zima, pomáhala si kameny zahřátými v ohni. Jedla sušené hovězí, když procházela vesnicemi a městy, kupovala si vídeňské párky v plechovce, pečivo a rozinky, jinak se živila tím, co našla v lese.

Brzy však zjistila, že celé Spojené státy jsou jeden velký domov.

Trail magic

Silné ženy na Xman.cz

V našem seriálu výrazných ženských osobností jsme přinesli profily například černošské aktivistky Rosy Parskové, tanečnice Isadory Duncanové, italské herečky Francy Rameové, odborářky Karen Silkwoodové, spisovatelky Helen Kellerové, sufražetky Edith Garrudové nebo obětí křesťanských káznic Magdaleniných prádelen.

Mohla za to jistě její popularita, pochodující babičky s rancem přes rameno si totiž brzy všimly nejprve místní noviny, potom ji v Marylandu zastihla agentura Associated Press. Přinesla její dlouhý profil, právě ten dal o mamince zprávu jejím dětem v Ohiu. Když dosáhla Emma Gatewoodová Connecticutu, následoval článek v magazínu Sports Illustrated, poté byla v Today Show. Stala se celebritou, a to znamenalo, že měla po cestě všude dveře otevřené, nabízely se jí všechny příbytky, které cestou potkala, místní ji zvali na přespání i na jídlo. Položila tak základy fenoménu „trail magic“, který označuje neočekávanou pomoc, které se dostává turistům od okolních lidí.

Ještě jedno však dokázala, ještě než dorazila na konec své poutě. Zachránila Apalačskou stezku. Byla to rázná a přímá žena z farmy a především upřímná, městská diplomacie jí byla cizí a nepotrpěla si na patos, jímž by novináři její příběh rádi obalovali. „Myslela jsem, že to bude hezká vycházka, ale nebyla,“ odtušila jednou s odkazem na neudržovaný a zpustlý stav stezky, která byla vlastně jen skrumáží cest spravovaných jednotlivými regionálními turistickými kluby bez federálního uznání či regulace. Po těchto kritických slovech začaly práce na čištění a renovaci stezky.

Jenže proč vlastně?

Babička nad stezkou zvítězila, přečkala nepřízně počasí, včetně jednoho z nejstrašnějších hurikánů, který se Amerikou prohnal. Přežila i napadení chřestýšem a potyčku s gangem v newyorském Harlemu, kudy procházela. A došla do cíle. O dva roky později Apalačskou stezku pokořila podruhé, tehdy si prý už cestu užila. V roce 1963, ve svých pětasedmdesáti letech, potřetí. Stala se prvním člověkem, který zdolal Apalačskou stezku více než jednou. Kromě toho v roce 1959 ušla přes 3 200 kilometrů z Missouri do Oregonu, výlet jí trval 95 dní. Zasloužila se o zřízení trasy Buckeye Trail v domovském Ohiu.

Nad její první apalačskou cestou však dodnes bliká otazník. Proč se na ni vlastně vydala? Proč se sedmašedesátiletá paní vydá vstříc strádáním a nebezpečím, jako jsou chřestýši a medvědi číhající v lese? Nad touto otázkou si lámali hlavu mnozí, i její životopisec Ben Montgomery, autor knihy Procházka babičky Gatewoodové: Inspirující příběh ženy, která zachránila Apalačskou stezku. „Nejsem si jistý, jestli šla za něčím, nebo spíš od něčeho,“ píše.

A uvažuje zřejmě dobrým směrem, novinářům se na putování představovala jako vdova. Jindy prohlásila, že cesta byla sice náročná, ale po tak tvrdém životě, který měla, to nebylo nic tak zlého.

Možná to byla její pouť na oslavu svobody a vlastní síly po více než třiceti letech podřízení. Možná je nejlepší odpovědi na otázku „proč“ ta, kterou dala jednomu ze zvídavých reportérů: „Udělala jsem to, protože jsem chtěla.“

Emma Gatewoodová zemřela v pětaosmdesáti letech v červnu roku 1973. Měla jedenáct dětí, 24 vnoučat, 30 pravnoučat a jedno prapravnouče.

Autor:




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.