Gejša představuje i v moderní době synonymum ideální ženy, která bezvýhradně plní mužova přání, je krásná, inteligentní, vzdělaná, vtipná a neskonale svůdná. V představách mužů však gejši často splývají s luxusními prostitutkami, ačkoli s prodejnou láskou nemusely mít nic společného.
Žena mnoha dovedností
Jejich historie sahá až do přelomu šestého a sedmého století, kdy se rekrutovaly z řad kočovnic, jejichž rodiny byly v důsledku bojů vysídleny. Některé z kočujících žen byly skutečně nuceny prodávat své tělo, aby se uživily, ale ty, jimž se dostalo vyššího vzdělání, působily jako společnice mužů z vyšších tříd. Ty nejlepší z nich bavily vybranou společnost svých klientů tancem, zpěvem, hrou na hudební nástroj a oduševnělou konverzací. Později pak začaly vznikat speciální školy pro vzdělávání a školení gejš.
Do takzvané květinové čtvrti, kde gejši žily, nastupovaly dívky ve věku šesti let (často je prodávali chudí rodiče) a ve složité hierarchii byly samozřejmě na nejnižším stupni. Jejich hlavní pracovní náplní tak bylo uklízení v okija (domě, v němž gejši bydlí) a posluhování zkušenějším kolegyním. Maiko, tedy učednice, si v průběhu let osvojovaly umění tradičního japonského tance, hru na hudební nástroje, etiketu, líčení, odívání do tradičního kimona nebo různé hry pro pobavení klienta. Kromě toho bylo jejich povinností čekat na služebně starší geiko, tedy gejši, u dveří okija do té doby, dokud se nevrátily z večírku.
Výcvik gejš byl skutečně víc než tvrdý. Během celého čajového obřadu například seděly ve zvláštním posedu na patách, který by pohodlným nemohl nazvat ani nejzavilejší masochista. Aby si ho dívky osvojily a zvykly si na něj, bylo potřeba několika let.
Další neradostnou kapitolou v životě gejš představovaly složité a honosné účesy, které se udržovaly i během spánku. Gejši si v noci podkládaly šíji jakousi dřevěnou kolébkou, která jim držela účes ve vzduchu.
Dražba panenství
Obrovskou událostí v životě gejši bylo takzvané mizuage neboli aukce jejího panenství. Ačkoli bylo mizuage od šedesátých let minulého století postaveno mimo zákon, ještě v devadesátých letech se v komunitě gejš praktikovalo.
Panenství gejši si mohl koupit její danna, tedy patron a případně i oficiální milenec, nebo ho mohl vydražit muž, jehož gejša nikdy předtím ani potom už nespatřila. Mizuage bylo velkou společenskou událostí, která se nijak neutajovala. Naopak ty gejši, které již panenství vydražily, si změnily účes a dávaly svůj aktuální status veřejně najevo.
Podle tehdejší japonské filozofie se neočekávalo, že bude muž své ženě věrný, protože manželka měla být především dobrou matkou a hospodyní, zatímco sexuální potěšení a romantiku nacházeli muži u svých milenek. Na najímání a vydržování společnic nebylo tedy pohlíženo jako na něco morálně závadného nebo odsouzeníhodného. Případné poskytování sexuálního potěšení však záviselo výhradně na druhu gejši. Zatímco některé společnice mohly svým zákazníkům dopřávat i erotické služby, jiné se omezovaly výhradně na zábavu uměleckého charakteru a oduševnělou konverzaci.
Není bez zajímavosti, že Japonci považují za nejerotičtější část ženského těla šíji. Právě zadní stranu krku zvýrazňovaly gejši bílým make-upem, skrz který prosvítaly dva nebo tři pruhy "nahé" kůže. Tento způsob líčení byl vnímán jako vysoce erotický a dráždivý.
Drahá společnice
Vydržování a tedy sponzorování gejši rozhodně nebylo nijak levnou záležitostí, mohli si ji dovolit jen dobře situovaní politici a obchodníci. Danna neboli patron gejši jí platil výuku, oblečení, kadeřníka a vůbec všechny životní náklady. Za to se mohl pochlubit okouzlující, vždy milou a půvabnou společnicí s vybraným chováním. Vzhledem k tomu, jak finančně nákladný byl několikaletý výcvik dívky, než se stala gejšou, se většina jejích výdělků vracela zpátky majitelce okija do té doby, než svůj dluh za vzdělání splatila. Teprve potom se mohla z okija odstěhovat a začít pracovat i žít nezávisle.
Obrovskou ránu zasadila gejšám druhá světová válka, kdy musela většina žen začít pracovat v továrnách. Kromě toho jejich profese ztratila hodně ze své pověsti, když se gejšami začaly nazývat i obyčejné prostitutky.
Po válce se k profesi gejš vrátil jen zlomek žen, protože západní vlivy tradiční druh zábavy téměř vytlačily. V současné době se počet gejš v Japonsku odhaduje na maximálně dva tisíce a jejich drahá vystoupení si objednávají bohatí byznysmeni spíše jako kulturní atrakci a povyražení pro své obchodní přátele.
