„Chápu, že někteří lidé neví, co si o mně mají myslet,“ uvedla ve své nominační řeči na nedávném sjezdu Demokratické strany. Kdo od Hillary Clintonové očekával obecné floskule a bezbarvý výraz, toho osmašedesátiletá politička překvapila. Vystoupila s emotivním a dobře pointovaným projevem, který kontrastoval se sebestředným a agresivním výstupem jejího protikandidáta o týden dříve.
„Dnes jsme dosáhli milníku v cestě našeho národa k dokonalejší společnosti: poprvé nominovala jedna z hlavních stran na prezidentku ženu,“ prohlásila a dodala: „Když není stropů, je nejzazší mezí nebe.“ V našich končinách nevídaný patos je v americké politice normou, ale Clintonová platívala za politický stroj bez emocí. Charisma a schopnost strhnout publikum jí byly spíše upírány. Každopádně by ji málokdo označil za idealistku, která věří v lepší svět.
Jako kandidátce na prezidentský úřad jí Američané alespoň donedávna vyjadřovali bezprecedentně nízkou podporu, kolem čtyřiceti procent. V moderní historii země se najde jen jediný méně oblíbený kandidát, jistý Donald J. Trump.
Ať žije evoluce
Hillary Rodhamová se narodila v roce 1947 na předměstí Chicaga do konzervativní rodiny praktikujících metodistů. Silnou víru si ponechala do dnešních dnů a ze začátku byla aktivní podporovatelkou republikánů podobně jako její otec, středostavovský podnikatel. Se stipendiem pro půl procenta nejlepších maturantů ve státě Illinois se dostala na výběrovou ženskou vysokou školu Wellesley College. Studovaly na ní dcery z bohatých rodin, které se měly stát reprezentativními manželkami zazobaných absolventů Břečťanové ligy, jak se ve Spojených státech říká osmi nejprestižnějším univerzitám.
Trump: šampion lží, předsudků a urážek Lhář, co nerespektuje fakta. Nekompetentní mluvka, který se blýská nerealizovatelnými nápady, jako je zákaz internetu. Demagogický rasista a sexista, co opovrhuje ženami. Uchazeči o americký prezidentský úřad Donaldu Trumpovi to však zatím stačí. O to víc je o něm slyšet. |
Koncem šedesátých let to však v Americe vřelo a mezi studenty zvláště. Demonstrovali proti válce ve Vietnamu nebo za rovnoprávnost žen, vrcholil boj za stejná práva pro lidi tmavé pleti, zuřila sexuální revoluce, mladí experimentovali s drogami. Protestovalo se i na Wellesley College, Hillary se ovšem držela zpátky. Na jednu stranu měla silné sociální cítění a smysl pro spravedlnost, hluboce ji zasáhlo zavraždění Martina Luthera Kinga. Zároveň však byla zakořeněná v konzervativním prostředí a platila za spolehlivou členku studentské samosprávy.
Jako takové jí bylo umožněno pronést řeč na promoci svého ročníku. Před ní ovšem vystoupil republikánský senátor za Massachusetts, který se tvrdě pustil do hnutí za občanská práva. V tom okamžiku Hillary zahodila připravený manuskript a spustila spatra. Mluvila o povinnosti své generace stavět se k zavedeným pořádkům kriticky, požadovala odvážnou a vizionářskou politiku jako „umění dělat nemožné možným“. Studentky jí tleskaly ve stoje, po celých sedm minut. Cesta Hillary Rodhamové zprava doleva, od stoupenkyně konzervativismu k liberálce byla završena.
Tandem, který uzavřel dlouhodobý pakt
Úryvky z jejího projevu přetiskl mimo jiné časopis Life a Hillary vystoupila v talk show vysílané po celé Americe. Po létě stráveném brigádničením na Aljašce nastoupila na práva na elitní univerzitě Yale už jako vcelku známá studentská aktivistka. Mimochodem ženy v jejím ročníku tvořily jen desetinu studenstva. Jinak na kampuse potkávala samé hochy – snoby z bohatých rodin. Jeden byl však jiný, pocházel ze zapadákova někde v Arkansasu, kde vyrůstal v malém domku s věčně ožralým a násilným otčímem. Stejně jako ona chtěl změnit svět prostřednictvím politiky. Jmenoval se Bill Clinton.
Průzkum: Clintonová vede o sedm procentHillary Clintonová zvyšuje náskok před svým republikánským konkurentem Donaldem Trumpem. Podle úterního průzkumu agentury Reuters má bývalá první dáma o sedm procentních bodů větší podporu než newyorský magnát. Minulý čtvrtek vedla o tři procenta. Pro Clintonovou se v průzkumu vyslovilo 42 procent Američanů, pro Trumpa 35 procent. Ostatní dotázaní nemají žádné preference nebo volit nechtějí. Zdroj: ČTK |
Bill obdivoval mimořádnou inteligenci a encyklopedické znalosti Hillary a ona rozpoznala jeho politické nadání. Před téměř půlstoletím měl navíc jako příslušník mužského pohlaví nepoměrně vyšší šance na úspěch ve veřejném životě. Vyrostla mezi nimi osudová láska a prý také uzavřeli svého druhu pakt: ona bude obnovovat Demokratickou stranu zevnitř a on se stane prezidentem. Realizace dohody však nebyla bez obtíží. Slibný tandem několikrát málem potopí jeho zrada, společnou cestu tu a tam zkomplikují její ambice a silná osobnost.
Začalo to v roce 1974, když dala emancipovaná Hillary k všeobecnému údivu výpověď z práce referentky pro Sněmovnu reprezentantů a odešla s Billem do Little Rocku, hlavního města Arkansasu. Tam měl Bill rozjet svoji či lépe řečeno společnou kariéru. A opravdu, o čtyři roky později se v pouhých dvaatřiceti skutečně stal guvernérem státu. Nová první dáma ovšem ne a ne zapadnout. Hillary nenosila make-up ani lodičky, nebála se mít názor a jako velmi úspěšná právnička vydělávala ke konci arkansaské anabáze až šestinásobek toho co její manžel.
Účel a prostředky
Když se Billovi nepodařilo obhájit mandát, bylo zřejmé, že na tom nese vinu i v médiích propíraná nepřizpůsobivost Hillary. Ta se tehdy poprvé ve svém veřejném životě od základů zapřela: přijala manželovo příjmení, brýle jako popelníky vyměnila za čočky a snažila se hrát hodnou ženušku po boku velkého muže. Zřejmě to pomohlo. V roce 1983 tak Bill opět usedl do guvernérského křesla, z nějž o deset let později odešel rovnou do Oválné pracovny Bílého domu. Hillary byla mezitím činná v neziskových projektech, jak se od první dámy očekává. Tak trochu stranou reflektorů ovšem pracovala pro prezidentskou kampaň Jimmyho Cartera a zasedala ve veřejných orgánech od výboru pro standardizaci arkansaského školství po představenstvo nemocnice.
„Měli jsme poměr.“ Když se Gennifer Flowersová přihlásila k románku s Billem Clintonem, stála Hillary za manželem, i když bylo zjevné, že lže.
Paula Jonesová obvinila Billa Clintona ze sexuálního obtěžování. Mělo se odehrát v roce 1991, Clinton se nakonec zbavil soudu mimosoudním vyrovnáním, stálo ho 850 tisíc dolarů.
Když se Bill v lednu 1992 přihlásil do závodu o úřad prezidenta Spojených státu, nikdo mu příliš šancí na úspěch nedával, vždyť mimo Arkansas o něm slyšel jen málokdo. To se změnilo ze dne na den, když televizní reportérka a zpěvačka Gennifer Flowersová v časopisovém interview prohlásila, že s ním měla dvanáct let trvající poměr. Clintonovi o dva dny později vystoupili v celonárodní talk show a Bill vše popřel. „Sedím tady, protože ho miluju,“ pronesla Hillary, načež následující den svolala Flowersová tiskovou konferenci, na které přehrála nahrávky svých velmi intimních telefonátů s Billem.
Nebyl to jediný Billův podraz. Aférka se stážistkou v Bílém domě Monicou Lewinskou praskla v roce 1998, ale už za Clintonova guvernérování v Arkansasu kolovaly o jeho záletech různé zvěsti. Ba co hůř, ve třech případech byl dokonce veřejně nařčen ze sexuálních deliktů. Hillary z lásky a nejspíš i s ohledem na společný „projekt“ vždy stála za svým manželem, tlumila dopad afér na Billovu kariéru a v případě údajného znásilnění Juanity Broaddrickové prý dokonce vyhrožovala oběti, aby držela jazyk za zuby. Špinavé prádlo nikdy nepropírala veřejně, její přísný otec jí vštípil, že odhalit emoce znamená přiznat slabost. I když se dnes Bill drží spíše v pozadí, peripetie jejich vztahu a oběti, sebezapření a lži, které podstupovala, kalí obraz Hillary jako čestné ženy.
Na důvěryhodnosti jí ovšem nepřidají ani ty stíny minulosti, které pro změnu nejsou spojeny s nepřijatelným chováním jejího manžela. Patří k nim například příběh z konce osmdesátých let, kdy byli Clintonovi podílníky v projektu osady prázdninových domů Whitewater. Záměr obdržel podivné půjčky od banky, jíž byla Hillary právničkou, a peněžní ústav později i kvůli tomuto projektu zbankrotoval. V rámci celonárodní úvěrové krize musel stát převzít dluhy banky v hodnotě celkem 73 milionů dolarů. Ve stejné době Hillary zestonásobila svůj vklad do obchodu s dobytkem na komoditním trhu: měla šťastnou ruku, nebo šlo o zneužití neveřejných informací?
Nebo jiná aféra, došlo k ní hned po Billově nástupu do úřadu, část prezidentova štábu, která zodpovídala za jeho cesty, byla odejita ve prospěch arkansaských důvěrníků Clintonových. Hillary trvala na tom, že o žádné systematické čistce nevěděla, dokud se neobjevily dokumenty dokazující opak. A ani odchod z prezidentského úřadu nebyl bez poskvrny. Když se rodina stěhovala z Bílého domu, nechala odvézt nábytek a další předměty, které obdržel darem úřad prezidenta, ne však Bill osobně. Vybavení v hodnotě téměř sto čtyřiceti tisíc dolarů Clintonovi vrátili až po tvrdé kritice.
Patří mezi proválečné jestřáby. Hillary Clintonová hlasovala pro iráckou válku, jako ministryně zahraničí prosazovala intervenci v Libyi.
Bill Clinton byl v manželském politickém duu vždy tím teatrálnějším.
Republikáni jí rádi předhazují podcenění rizika, které stálo život čtyř Američanů v Benghází v roce 2012. V případě nevyslyšení žádosti ambasády o větší ochranu však šlo o rozhodnutí učiněné někde v hlubinách aparátu ministerstva zahraničí. Z novějších afér je pro Hillary daleko typičtější používání soukromého e-mailového účtu a serveru pro pracovní korespondenci, za které si dokonce vysloužila vyšetřování FBI. Možná je to pocit vyššího poslání a výjimečnosti, který jí občas nechává zapomenout, že i pro ni platí pravidla, že účel nesvětí prostředky.
Cesta úplně nahoru
„Dostanete dva prezidenty za cenu jednoho,“ trefně poznamenal Bill během svojí první kampaně do prezidentského úřadu. A jen pár měsíců po jeho inauguraci přebrala nová první dáma předsednickou funkci v poradním orgánu, který měl připravit obsáhlou reformu zdravotnictví. Dokument o třinácti stech stran připravila téměř sama, bez zapojení kongresových demokratů a odborné veřejnosti, o opozici ani nemluvě. Předloha byla i hlasy samotných demokratů zamítnuta a fiasko s reformou se významně promítlo do debaklu, který strana inkasovala v následných parlamentních volbách.
Hillary se jako vždy rychle otřepala, z prohry si ale vzala hluboká ponaučení – vždycky bude hledat co nejširší konsensus a už nikdy se nepustí do ničeho ambicióznějšího. Po zbytek Billova prezidentování se raději soustředila na charitu a především boj za práva žen po celém světě. Činila tak s vervou sobě vlastní a po Billově boku střádala politický kapitál pro budoucnost. Ostatně i o dvacet let později ji jako kandidátku na prezidenta k odvážnějším vizím dotlačí teprve nečekaně nebezpečná konkurence v podobě senátora za Vermont Bernieho Sanderse.
Poprvé se přitom o volený mandát ucházela v roce 1998, to jí bylo třiapadesát a platila za jednu z nejzkušenějších političek. Od nové senátorky za stát New York kolegové čekali hvězdné manýry a neochotu zabývat se detaily, Hillary je ale odzbrojila svojí pokorou a pracovitostí.
Ze Senátu jako odrazového můstku nakonec v roce 2008 ohlásila kandidaturu na prezidentku. Amerika krvácela v Iráku a Afghánistánu, George W. Bush platil téměř za zločince – její boj o křeslo v Oválné pracovně se zdál předem vyhraný. Jenže do toho přišel mladý, charismatický senátor a s heslem „Yes, we can“ ji odsunul na vedlejší kolej podobně, jako jí to letos hrozilo od Sanderse.
Hillary i její tým si dnes dobře uvědomují, že být jen seriózní kandidátkou vedle zlého klauna Donalda Trumpa nestačí. Během primárek se několikrát pokusila o emocionálnější tón, příliš okatá snaha zalíbit se ale zpravidla bývá kontraproduktivní.
Pod dojmem z nominačního projevu se ovšem chce říci, že v sobě možná přece jen našla něco z té nebojácné idealistky, která kdysi dávno mluvila ke zkoprnělému sálu Wellesley College. Vedle svého protikandidáta, který v podnikání mnohokrát uplatnil neetické i přímo nelegální praktiky a čtyřikrát úmyslně zbankrotoval, který obdivuje Putina, Čínu a severokorejský režim, který přijímá podporu šéfa Ku-Klux-Klanu a který o Belgii mluví jako o krásném městě, je rozhodně něčím více než jen menším zlem.
Připomeňte si životní příběh Hillary Clintonové:
23. dubna 2015 |
