Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Chlap chce vypadat dobře, říká pražský lazebník

aktualizováno 
Naučil Čechy chodit do holičství, udělal z toho ale klubový zážitek. Starý kožený nábytek, whisky, doutníky, břitvy na vousy a řeči o fotbale, politice a ženách. "Chtěl jsem, aby to byla pro muže slavnostní chvíle," říká majitel tří pražských Barbershopů Tomáš Kožíšek.

Nebyl to žádný byznys plán, splnil jsem si sen říká Tomáš Kožíšek. | foto:  Michal Šula, MAFRA

Nebylo riskantní investovat miliony do pánského holičství? Muži přece chodí ke kadeřníkovi neradi.
Riziko to určitě bylo, protože nic takového u nás dlouho neexistovalo. Chlapy stříhaly manželky doma strojkem, maximálně si ve spěchu odskočili do kadeřnictví v obchodním domě. Já si ale vzpomínal, jak mě za komunistů učili řemeslo staří mistři, kteří pamatovali ještě první republiku. Vyprávěli mi, kam se chodil stříhat a holit Oldřich Nový, jak měl každý gentleman svého holiče, který se o něj staral. Ta doba pro mě měla obrovské kouzlo.

Postupem času ale pánská holičství úplně vymizela...
Po revoluci chtěli být všichni kadeřníci kreativní a dělat kdovíjaké umění. Dámské účesy, to byl zajímavý byznys, ne stříhat pány za pár korun. Nikoho to nebavilo. A holit vousy? To už vůbec ne. Začali jsme tvrdit, že se holit dokonce nesmí. Dodneška se mě spousta lidí ptá, zda je to zakázané.

Fotogalerie

To jsem slyšel i já. Prý z hygienických důvodů. 
To je nesmysl. To jsme jen my kadeřníci tvrdili, že holení je zakázané, protože jsme to nechtěli dělat. Mě osobně ale stříhání pánů vždy bavilo. Mám dámský salon, kam za mnou léta chodili kamarádi, já je stříhal a společně jsme vymýšleli různé styly a trendy. Navíc hodně cestuji, proto vím, že ve světě jsou ryze pánské salony běžné.

A proto vás napadlo otevřít si salon pro muže v Praze?
Když jsem přijel do nějaké světové metropole, vždycky jsem se těšil do místního Barber Shopu, kde jsem se nechal oholit a ostříhat. Strašně se mi to líbilo jako stylovka. Postupně ve mně zrála myšlenka otevřít si něco takového v Praze. V roce 2009 jsem zavítal v Londýně do nejstaršího salonu na světě, jmenuje se Truefitt & Hill. Tam na mě dýchla historie a úžasná atmosféra. Prohlížel jsem si fotografie slavných lidí jako Charlese Dickense či Winstona Churchilla a strašně se mi to všechno líbilo.

Tehdy jste se rozhodl?
Řekl jsem si, že bych něco takového chtěl udělat v Praze. Zašel jsem proto na radnici Prahy 1 s tím, že mám v plánu obnovit řemeslo pánského holiče. Myšlenka se zamlouvala i jim, protože centrum Prahy nic podobného nemělo, přestože v dávné minulosti to bylo běžné. Nabídli mi prostor v Navrátilově ulici a já svůj sen rozjel.

Klub, splněný sen, srdcovka

Neodrazovala vás od toho rodina či kamarádi? Přece jen, na začátku rozhovoru jsme hovořili o riziku, které s sebou taková investice nesla.
Lidé, jimž jsem se svěřil, se rozdělili přesně na polovinu. Jedna říkala, že to tady v životě nemůže fungovat, že muži nejsou na holiče zvyklí a vlastně k němu i neradi chodí. Že ten obor je mrtvý. Druhé polovině to ale přišlo zajímavé, tvrdila mi, že jsem našel díru na trhu. Musel jsem se proto rozhodnout. A poslechl jsem srdce. Řekl jsem si: Chci to, udělám to. Pro sebe a pro své kamarády na stará kolena. Jako takový klub. Nepřistupoval jsem k tomu jako ke klasickému byznys plánu, ale ke snu, který jsem si plnil. 

Měl jste od začátku představu, jak má váš Barbershop vypadat?
Naprosto jasnou. Chtěl jsem se hlavně hodně odlišit od stylu socialistického holičství, kde je lavice, chlapi na ní sedí a kadeřnice si volají jednoho za druhým. Chtěl jsem vytvořit službu pro muže, aby to byl pro ně zážitek. Tím, že jsem salon tvořil pro své známé, koncipoval jsem ho jako klubovou záležitost. Přijdete, posedíte, dáte si doutník, whisky, pokecáte, kouknete na sport, zdrbnete politiku, ženský a jdete domů. Jo, a mezitím se necháte ostříhat. Nic rychlého.

Podívejte se, jak to v pánském holičství chodí:

Tušil jste, že po několika letech budete mít tři pánské salony?
Ani v nejmenším. Věřil jsem samozřejmě, že chlapy naučím k nám chodit. Zpočátku mi hodně pomohla zahraniční klientela. V Praze je totiž mnoho cizinců, kteří Barber Shopy znají ze světa, a my jim nabídli stejnou úroveň. Tedy že muž má od nás automaticky zaholené kontury, vypálené chloupky v nose, umytou hlavu, oprášené vlasy, aby ho nikde nekousaly. A je oholený.

Popište mi, co zažiju, když přijdu k vám do salonu?
Nejdříve si telefonicky vyberete služby, které chcete. My pak každému chlapíkovi umyjeme vlasy, spláchneme mu je z obličeje, zaholíme jej břitvou. Každého navoníme kolínskou, vypálíme chloupky v uších, upravíme obočí, dostane se mu masáže hlavy. Pak nabízíme základní služby, což je stříhání, holení a následně speciální balíčky, v nichž je třeba whisky, doutník, ale i parafínový zábal na ruce či peelingová masáž obličeje.

Peeling pro muže?
Jasně, máme na to velmi zajímavý ohlas. Chlap nepůjde do kosmetiky mezi ženský, vypadá tam divně. My jsme ale zjistili, že když mu to nabídneme v holičství v rámci všech procedur, je rád. Vyčistí mu to a ozdraví pleť, on pak vypadá dobře, cítí se líp, a přitom nemá pocit, že dělá něco, co není zrovna moc chlapský. Muž pak prokoukne, ne nějak výrazně, ale přesně tak, aby to vnímaly ženy.

„Doteď jsem musel létat do Dubaje“

V jaké chvíli vám došlo, že ze snu, který jste zhmotnil pro sebe a své přátele, bude i úspěšný byznys?
Zlom nastal, když jsem byl pozván do Show Jana Krause. Stalo se něco neuvěřitelného a pro mě nepochopitelného. Bylo úplně plno. Najednou jsem začal zjišťovat, že nemám kde ostříhat kamarády, pro něž jsem salon stavěl. Přátelé byli přitom zvyklí přijít den či dva po zavolání a já je najednou musel odmítat. Nebo jsem je zase stříhal ve svém dámském salonu. Začal jsem proto uvažovat, že musím otevřít druhý Barbershop. Tak se i stalo. Po roce se mi ale stalo to samé. A tak už mám tři.

Kdo jsou vlastně vaši zákazníci?
Prakticky kdokoliv. Nemohu říct, že je to určitá sociální skupina. Jsou to chlapíci, kteří si na tu službu ušetří, protože se jim to líbí. Nebo ti, kteří na to mají a užívají si to pravidelně. Já vždycky dávám k dobru zážitek, který se mi stal, když jsme otevřeli. Přišel chlápek a říká: Chlapi, vy jste mi ušetřili tolik peněz. Já na to, aby mi to vysvětlil. Podíval se na mě a pronesl: Já jsem každých čtrnáct dní létal k holiči do Dubaje.

Opravdu holíte klasickou břitvou?
Ano, ale ta břitva se jmenuje shavettka, má vyměnitelné žiletky na jedno použití. Po každém zákazníkovi žiletku vyměníme. 

Vy jste prý velkým znalcem břitev, je to pravda?
Ani ne tak znalcem, jako nadšencem. Když jsem připravoval Barbershopy a utvářel jejich koncept, začal jsem se dozvídat vše možné o břitvách. A tehdy mě začaly klasické břitvy zajímat. Obcházel jsem různé antikvariáty, kupoval břitvy a nechával je zrepasovat. Jakmile se to rozkřiklo, začali za mnou chodit lidé pro rady, nebo prostě jen proto, že našli břitvu třeba po dědečkovi a rozhodli se mi ji věnovat. A já je pak mám v salonu vystavené.

Kolik břitev už máte?
Ani nevím, dvacet třicet? Nechal jsem si ale v Německu vyrobit ze Solingenu od firmy REVIZOR i jednu úplně novou. Je to největší břitva, která se vyrábí. Když jsem ji uviděl, dost jsem se bál. Ale nakonec se s ní holí krásně, je těžká, v ruce tak nemusím mít velký tlak. Taky krásně zvoní, má dutý výbrus.

V Česku panuje obecně představa, že se muži o sebe nechtějí starat. Neradi kupují oblečení, nenosí obleky, nechodí k holiči. Podle vašeho úspěchu lze usuzovat, že to až tak neplatí.
Rozhodně nesouhlasím s tím, že se chlapi neradi oblékají nebo o sebe nepečují. Samozřejmě že je na nás znát trend posledních desítek let, když člověk, který takhle vynikal, byl podezřelý. Byl označován za homosexuála či metrosexuála. Ale to vůbec není pravda. Historicky byl gentleman muž, který o sebe pečoval. Když se podíváte sto let zpět, vždycky byli chlapi, kteří chodili do práce, měli krásný oblek, umyté a ostříhané vlasy a hladkou tvář. Vždyť jako první byla pánská holičství. Teď se to tady všichni znovu učíme a jsem rád, že už to pomalu začíná fungovat. Chlap chce vypadat dobře, co si budeme vykládat.

Autoři: ,




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.