Lidské vlasy povyrostou každý měsíc v průměru o půl centimetru. Vlas roste dva až šest let a v průběhu této doby prochází klidovými fázemi a růstovými. Je normální, pokud vám denně vypadne sto až sto padesát vlasů. Po vypadnutí na jejich místě začnou růst vlasy nové, které je nahradí. V tomto okamžiku se na vaší hlavě nachází zhruba pětaosmdesát procent vlasů v růstové fázi a patnáct procent v klidové.
Plešaté mumie
Pro většinu mužů představuje okamžik, kdy si všimnou zvětšujících se koutů nebo prosvítajícího kolečka, noční můru. Plešatění přitom není žádným novodobým fenoménem. Podle odborníků trápil přílišný úbytek vlasů už například muže žijící ve čtvrtém století. Podle zprávy zveřejněné v magazínu Nature v roce 2010 potvrdila analýza DNA z řeckých vykopávek, že muži trpěli nadměrným řídnutím vlasového porostu již tenkrát. Vědci při ní totiž objevili stejné genetické odchylky jako u současných mužů, kteří mají problém s úbytkem vlasů.
Ztráta a řídnutí vlasového porostu přitom není ve většině případů důsledkem onemocnění či nevyhovujícího jídelníčku, jak se stále ještě řada lidí domnívá. Přesné příčiny plešatění zatím nejsou stoprocentně známy, velmi pravděpodobně je ale geneticky podmíněné. Možnosti jeho léčby, prevence a nápravy jsou v současné době zatím sporadické, odborníci ale ve výzkumu stále pokračují.
Ochmýřená hlava
Jistou naději pro muže s prosvítající lebkou představuje výzkum z centra lidské genetiky na Columbia University, jehož závěry citoval loni například magazín Nature. Vědci totiž tvrdí, že objevili gen, který má přímou souvislost se situací, kdy máte na hlavě místo bujného porostu spíš chmýří připomínající broskvi.
Oproti obecnému přesvědčení totiž plešatým mužům nepřestávají vlasy růst, jen se radikálně mění jejich kvalita a vzhled. Dochází k miniaturizaci folikulů, takže místo bujné kštice roste jen jemné a krátké chmýří. Folikuly jsou ale stále funkční a vědci doufají, že právě díky tomu by se jim mohlo podařit nalézt způsob, jak obnovit původní vlasový porost. Gen, který by s vypadáváním vlasů a plešatěním mohl souviset, už má i jméno, APCDD1.
Podle autorů výzkumu postihuje plešatění přibližně polovinu lidí starších padesáti let. Zatím dostupné léky se však soustřeďují spíše na prevenci vypadávání vlasů a neumí povzbudit růst nových. Navíc mají dostupné léky na vypadávání vlasů celou řadu nepříjemných vedlejších účinků, jako je například významný pokles libida nebo poškození jater. Oproti tomu léčba na genetickém základu by mohla pomoci vlasům v tom, aby rostly zase normálně.
S těmito závěry v podstatě souhlasí i vědecký tým z University of Pennsylvania. Podle něj mají vlasy mikroskopickou velikost kvůli poškození kmenových buněk.
V současné době se vědci na Pensylvánské univerzitě proto snaží vyvinout krém, který by po aplikaci na vlasovou část hlavy pomohl vrátit kmenovým buňkám jejich normální funkci. "Skutečnost, že i u plešatých mužů zůstává na hlavě stejný počet kmenových buněk, dává velkou naději, že se podaří najít prostředek, který je znovu reaktivuje," uvedl vedoucí výzkumu George Cotsarelis.
Svaly, nebo vlasy?
Při léčbě plešatosti se v současné době zkouší i podávání "antistresových hormonů". Při výzkumu onemocnění trávicího traktu se totiž náhodou přišlo i na to, že u laboratorních myší, které měly zvýšenou hladinu CRF (faktor uvolňující kortikotropin), docházelo k výraznému prořídnutí srsti.
Po podávání antistresového hormonu se vypadávání chlupů zastavilo a docházelo k obnově srsti, hormon fungoval navíc i jako prevence ztráty srsti. Otázkou je, zda se podobných nadějných výsledků dosáhne i u lidí. Autoři výzkumu doufají, že by mohlo jít o novou a účinnou léčbu plešatění.
Studie zveřejněná letos v únoru v magazínu Clinical Journal zase poukazuje na možnou souvislost mezi ztrátou vlasů a užíváním kreatinu. Kreatin je oblíbený zejména u sportovců, protože podporuje růst svalové hmoty a úbytek tuku. Tento účinek se během třítýdenního výzkumu skutečně prokázal, ale také se zjistilo, že už po prvním týdnu u jeho konzumentů stoupla hladina dihydrotestosteronu (DHT). Během dalších týdnů sice klesla, ale stále zůstala významně zvýšená. Právě nadbytek dihydrotestosteronu je přitom dáván do souvislosti s plešatostí.
