Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Zakládal jsem horskou službu na chilském vulkánu Osorno

aktualizováno 
Mí kolegové si i v práci skvěle rozumějí s alkoholem, počasí se tu mění každou chvilku. Lidé vyrážejí na zasněžené svahy v teniskách a donedávna se tu zranění vozili do nemocnice na zadním sedadle osobních vozů. Moje angažmá v horské službě na vulkánu Osorno v Chile bylo velkou výzvou.

Parta z horské služby, Jan Gazdík první zleva | foto: archiv Jana Gazdíka

Horám jsem se loni v zimě, kdy jsem pracoval v Peci pod Sněžkou, rozhodl věnovat naplno i během evropského léta. S kolegyní Kristýnou jsme rozeslali e-maily do lyžařských škol v Argentině a Chile. Oba máme instruktorské vzdělání a mluvíme španělsky, což byl dobrý výchozí bod.

Vzápětí se mi ozvali lidé ze střediska Volcán Osorno v Patagonii, protože jsem se v životopise zmínil o vzdělání zdravotnického záchranáře. Nabídli mi pozici pistera (člena místní varianty horské služby) a současně instruktora snowboardingu a lyžování. Kris dostala šanci v lyžařském centru v El Colorado nedaleko Santiaga, aby učila malé děti. Oba jsme s nadšením přijali.

Fotogalerie

O novém domově v Puerto Varás jsem měl jen velmi přibližné povědomí. A pokud jde o práci, bylo mi samozřejmě jasné, že patagonské Andy budou trošku jiný šálek kafe než Pec pod Sněžkou nebo Deštné v Orlických horách, kde jsem trávil minulé zimy.

Sněžný skútr? Přílišný luxus

Přesto jsem nevycházel z údivu: zvláště když jsem zjistil, že lékárna v mém autě je lepší než ta ve středisku a že sanitka, pokud je náhodou zrovna volná, k nám nahoru jede zasněženými serpentinami z Puerto Varás minimálně hodinu a čtvrt. Začali jsme proto vyjednávat s vojskem či španělskou soukromou firmou, zda by nebyl v případě nutnosti k dispozici jejich záchranářský vrtulník. Až doteď se tu zranění lidé vozili do nemocnice na zadních sedačkách aut.

Neuškodí též vědět, že jihoamerická bezpečnost práce je úplně někde jinde než v evropských horách. Například alkohol je u některých kolegů běžnou součástí pracovního dne. Vlekaři šplhají na ledem obalené sloupy lanovek rychlostí makaků bez jakéhokoliv jištění. Samotné vleky jsou staré švýcarské konstrukce, které před sezonou kontroluje jakási argentinská firma.

Použitelné oblečení vyhovující našim požadavkům jsme dostali až po měsíci práce, kdy jsme zničili své vlastní. A sněžný skútr, neodmyslitelná součást vybavení všech horských služeb? Ten se tady považuje za přehnanou investici. K raněným se tedy vyjíždí na lyžích s vlečnými sáněmi.

Zklidněný vulkán

Osorno je stratovulkán klasických kuželovitých tvarů, tyčící se nad rozlehlými vodami ledovcových jezer Llanquihue a Todos los Santos. Je vysoký 2 652 metrů a jeho vrchol zdobí ledovec. Je jedním z historicky nejaktivnějších andských vulkánů.

Mezi lety 1575 až 1862 vybuchl jedenáctkrát, přičemž erupce v roce 1835 byl svědkem Charles Darwin, jenž kolem zrovna plul na své lodi Beagle. Od té doby je ale Osorno až na občasné závany sirného zápachu klidný.

Doba příjezdu k člověku, který potřebuje pomoc, je proto několikanásobně delší než v českých střediscích. V tom našem na vulkánu je navíc lékař přítomen jen o víkendech a my smíme podle zákona podávat jen paracetamol.

Parta samorostů

Naši horskou službu vede Katalánec Viktor z pyrenejského střediska Vall Ter, protože má druhý stupeň španělské horské služby. A pak je tu Edmundo, chilský lyžař, horolezec a milovník reggae se zkušenostmi z kanadských středisek. Horský všeuměl a velký svéráz, někdy je s ním obtížné vyjít, ale jinak fajn chlap.

Poté Eduardo zvaný Pescado, gaucho (pescado znamená rybí maso), místní kluk z chilsko-argentinských hranic. Patagonská vesnická povaha v extrémním provedení. Jednou jsem ho požádal o nůž, on si postrčil argentinský baret do týla a z nohavice vytáhl obří rezatou mačetu. Prý si s ní otevřu nejen konzervu, ale třeba i pokácím strom, vysvětlil. Slíbil mi trénink v užívání lasa, určitě si s ním ještě užiju. Jako lyžař samouk na sopce se zjevil předloni, vždycky si to vyšlápl úlpně nahoru pěkně po svých (neměl totiž ani vindru, natož na vlek). Náš šéf mu dal šanci. Není to s ním lehké, nejen pro mě je jak z jiného světa.

Z úplně jiného těsta je Damian, lyžař se zdravotnickým kurzem. V létě se vždy změní ve farmáře, stará se o rodinná stáda v přilehlém okolí, v zimě se přestěhuje na zasněžený vulkán Osorno.

Spící, ale nebezpečný vulkán

Sopka rozhodně není bezpečným místem pro sport a turistiku. Její svahy zdobí množství křížků a pamětních kamenů, které připomínají oběti, především z řad horolezců, kteří sem jezdí za ledovým lezením. Kříže však patří i záchranářům. Před pár lety tu v mlze havaroval plně obsazený vrtulník hledající pohřešovaného horolezce. A předloni se můj mladý kolega pistero Carlito vydal na ledovec hledat bez vybavení zdroj vody: jeho tělo našli stovky metrů pod svahem.

Když je na sopce led (a ten je tu skoro pořád), je bez maček neradno cokoli podnikat. Sopka navíc mate tělem: je snadno dostupná autem, poté však zaskočí nevyzpytatelnými povětrnostními a sněhovými podmínkami. Místní lidé je proto často podceňují, vzhůru do svahu se vydávají v teniskách či botkách na podpatku. Počasí se však dokáže změnit doslova během minut, z azurově modrého nebe se vyklube sněhová bouře s hromy a blesky. O vítr se dá někdy doslova opřít.

Mimochodem, nikdy jsem nezažil takovou radost dospělých z dětských zimních radovánek. Koulují se a sjíždějí svahy vstříc tvrdým a špičatým lávovým skalám na vypůjčených saních, ale též prostě na kusech igelitu.

Sníh samozřejmě milují i klienti naší lyžařské školy. Na rozdíl od Evropy zde neexistují pokročilí, bez výjimky jsou všichni začátečníci. Velkou část klientely tvoří Brazilci a Venezuelci, doma nemají možnost lyžovat a pobyt na horách je pro ně zpestřením jejich chilské dovolené.

Lyžování je v Jižní Americe sportem pro bohaté. Klienti s vlastním vybavením přicházejí na svah vystrojeni ve stylu světových lyžařských a snowboardových superstars (a často lépe než instruktoři), je tedy docela zábavné sledovat, jak si neumějí ani pořádně zapnout boty. Nevadí, fotky a záběry z malých outdoorových kamer budou na facebookových profilech vypadat dobře i tak.

Nový Broumov v Chile

Když se občas ptám, jestli tu lidé znají Českou republiku, setkávám se s krčením ramen, leckdo si myslí, že jsme součástí Ruska. Na místní trh už ale pomalu pronikají škodovky, stejně jako české značky outdoorového vybavení. O značce Baťa se netřeba zmiňovat, její pozice je v Latinské Americe silná, firma se sem přemístila před druhou světovou válkou při útěku před nacisty. Nejvíc mě ovšem pobavil kolega Hugo. Po chvilce přemýšlení se mu rozsvítila očka, odběhl do ložnice a vrátil se s pečlivě udržovanou pistolí ČZ ráže 9 mm z uherskobrodské zbrojovky.

Roztančená země

Lidé to tu dokáží roztočit nejen na sněhu. Tak jako v celé Jižní Americe i zde letí cumbia, lidová muzika chytlavých rytmů. Party začínají okolo desáté večer a tančí se až do rána. Pauzy v tanci často vyplňuje stará babka v kroji, která vypráví  vtipy. V kole křepčí všichni, mladí i staří, a jejich taneční nasazení je fascinující. Oproti českým zvykům se pije spíše méně a tančí více.

Českého návštěvníka zaujme určitě camping Niklitschek či supermercado Vessely. Také místní hasiči mají na uniformách a autech nápisy feuerwehr. Jen z někdejšího Rakouska-Uherska či Německa se do Chile vystěhovalo čtyřicet tisíc kolonistů, kteří se věnovali zemědělství, chovu skotu, sklářství či pivovarnictví. Dnes tu žije kolem šesti set tisíc jejich potomků.

Na české stopy jsem tu narazil v městečku Nueva Braunau. Osadu, jejíž název odkazuje na Nový Broumov, založili čeští, tedy spíše rakousko-česko-uhersko-němečtí kolonisté v devatenáctém století. Dnes je pilířem tradiční kolonistické tradice a koná se v ní festival plný písní, tance a se spoustou jídla a pití.

Mimochodem, místní piva jsou vynikající. Funguje tu velké množství malých rodinných pivovarů, které vyrábějí značně drahá, ale dobrá piva. Od ležáků až po ta hutná a tmavá.

Rozjíždíme se

Postupně se zlepšuje i fungování horské služby. A to navzdory nepřízni klimatu, minimálnímu vybavení, častému nepochopení ze strany vedení střediska a velmi omezeným finančním prostředkům.

Stali jsme se tak prvním kvalifikovaným týmem pisterů v této oblasti. Dnes už jsou barevně označené všechny sjezdovky, většina materiálu je nakoupená, zajistili jsme spolupráci s lékaři a zdravotnickými zařízeními, stanovil se systém hlídkování... Vybudován je i heliport pro vrtulník. Pro případ nouze ještě upravujeme pětadvacet let starou toyotu jako vozidlo rychlého svozu raněných. Jen komunikace vysílačkami nám zatím neustále selhává.

Autoři:






Nejčtenější

Tomáš Slavík - World City Downhill Tour
VIDEO: Padesátkou na kole úzkými uličkami. Český biker zdolal drsný sjezd

Řítili se dolů krkolomnými, těsnými uličkami, zdolávali schody, vybírali ostré zatáčky. Do tváře jim ze zápraží křičeli fandící obyvatelé domků, občas se...  celý článek

Jedním z kvinteta protagonistů odborů je Cain Velasquez.
Bojovníci MMA založili odbory. Chtějí zdravotní benefity i vyšší platy

Rvou se v kleci, teď se však míní prát i za své zájmy jako pracující. Za jistější pracovní místa, za proplácení nemocenské. Skupina bojovníků MMA založila...  celý článek

Fotografie italsko-britského umělce Feliceho Beata nás unášejí do Japonska...
OBRAZEM: Starý svět gejš a sumistů dýchá vznešeností, důstojností

Fotografie italsko-britského umělce Feliceho Beata nás unášejí do Japonska druhé poloviny devatenáctého století. Zachycuje na nich válečníky ve zbroji,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.