Koncem března roku 1922 ještě ležel sníh a sedlák Andreas Gruber si v něm všiml stop, které nemohly patřit nikomu z rodiny. Vedly k domu, ale ne zpět. A zrovna někdo utrhl visací zámek na dveřích od dílny a včera ze stáje vyběhlo záhadně odvázané dobytče. A taky se ztratil klíč od vchodových dveří. Souvisí to s oním mužem s knírem, který před pár dny postával nedaleko statku? A čí byly kroky, které manžele Gruberovy probudily uprostřed noci? Se sevřeným hrdlem, vyzbrojen jen petrolejkou, vystoupal sedlák schody na půdu, ale nikoho tam nenašel.
Anebo najít ani nechtěl. Když v hospodě tyto historky vyprávěl, s podivnou rozhodností odmítal pomoc sousedů i přivolání policie. A jeho sedmiletá vnučka Cäzilia ve škole krátce předtím vyprávěla, že její matka, Gruberova dcera Viktoria, v hádce utekla z domu a byla až po mnoha hodinách nalezena rozrušená v lese, který hospodářství na samotě Hinterkaifeck obklopoval. Pětatřicetiletá Viktoria u rodičů vychovávala i dvouletého bratra Cäzilie Josefa, na statku tedy žilo pět lidí, k nimž odpoledne 31. března 1922 přibyla také nová děvečka Maria Baumgartnerová.
Co se stalo večer téhož dne, se nejspíš už nikdy nedovíme. Zdá se, že pán a paní domu, jejich dcera i vnučka byli postupně vylákáni do stájí, podle vyšetřovatelů tím, že někdo rozrušil krávy. Při ohledání místa činu se však zjistilo, že ze stáje do obydlené části statku řev nedolehne – byl tedy vrah či vrazi bezprostředně před masakrem v přímém kontaktu s Gruberovými? Manželé, jejich dcera a vnučka každopádně skončili v tratolišti krve, přičemž malá Cäzilia ještě žila ještě dvě hodiny potom, co ji někdo udeřil do hlavy. Zatímco si v agónii trhala vlasy, vešel vrah do obytného domu a zavraždil jejího malého bratra i Marii Baumgartnerovou.
Někdo tam je
Cäzilia nepřišla další den, byl to pátek, ale ani v pondělí a úterý do školy, Gruberovi navíc v neděli nedošli do kostela v blízké vesnici. A mechanik Albert Hofer, který v úterý 4. dubna na dvoře statku opravoval mlátičku, se v hospodě podivoval nad tím, že očividně nebyl nikdo doma. Slyšel jen štěkot Gruberovic špice zevnitř budovy. Když po pár hodinách odcházel, byl pes přivázán před vchodovými dveřmi a prve zavřená vrata stodoly byla najednou otevřená. Ještě toho dne se proto do Hinterkaifecku vydal starosta vesnice Gröben se dvěma pomocníky. Našli šest mrtvol přikrytých dekami či záclonami.
Potom, co přivolaní policisté usměrnili dav čumilů, našli části půdy vysypané senem, aby tlumilo kroky, ze stěny bylo navíc vysekáno několik cihel, aby šlo z půdy přehlédnout celý dvůr. V kupě sena byly vytlačeny dvě muldy po člověku či více lidech. Potvrdilo se navíc hrůzné podezření, plynoucí ze svědectví mechanika Hofera: ještě toho dne, čtyři dny od vraždy, někdo ukrájel z masa ve spíži, krmil a dojil krávy v chlévě. Pachatel či pachatelé se tedy starali o hospodářství a žili v domě, jako by přitom nepřekračovali mrtvá těla.
Měli tedy dost času stavení prohledat, vždyť Gruberovo doma schraňovali nemalou finanční hotovost. Rozhodně nepatřili mezi nejchudší, ve špercích a válečných dluhopisech měli uloženo na sto tisíc marek a hospodařili na sedmnácti hektarech půdy. Sousedů se stranili a požívali reputaci mimořádně lakotných lidí, vědělo se například, že Gruberovi zaměstnávali námezdní dělníky načerno. O pohrdání ze strany sousedů svědčil i tajemný vzkaz z dvacátých let na parte, které se našlo o půlstoletí později v kostele 85 kilometrů od místa činu. O vraždění se v ručně psaném textu mluví jako o trestu božím.
Promyšlený průběh vražd, jejich neobyčejná brutalita i fakt, že peníze i jiné cennosti zůstaly v domě netknuté, odkazují na osobní motiv činu. Za vražednou zbraň byl zprvu považován krumpáč, který otec Viktoriiných dětí Lorenz Schlittenbauer prý našel pohozený v korytě. O rok později byla na statku objevena také motyka s neuměle upevněným ostřím. Stopy po vyčuhujícím šroubu byly nalezeny i na tělech obětí, k motyce se navíc lepily vlasy, otisky prstů se však již nepodařilo odebrat. Tyto indicie napovídají, že vrahů mohlo být více.
V každém případě šlo o to doslova vyhladit celou rodinu. Z hlediska forenzní psychiatrie je zajímavá také okolnost, jak byl mrtvoly pečlivě zakryty a že je někdo posouval.
Taková nenormální rodinka
Pokud byl tedy motiv vraždění osobní, mohl souviset s incestním poměrem mezi otcem a dcerou, který trval od šestnáctého roku Viktoriina života. Jednou byli dokonce přistiženi čeledínkou in flagranti, pročež byli v roce 1915 odsouzeni, Gruber dostal rok žaláře, jeho dcera měsíc. Šuškalo se navíc, že malý Josef není synem Lorenze Schlittenbauera, se kterým měla Viktoria poměr. Její otec se podle všeho snažil zabránit uzavření manželství, načež Schlittenbauer zpochybnil svoje otcovství Josefa a podal na Grubera trestní oznámení. Obojí vzal krátce nato zpět, aby obvinění později zase vznesl.
Uzavřený svět. Rodina Gruberových žila odloučeně a skrývala incestní tajemství. Nakonec padla za oběť hrůznému masakru.
Těla obětí nalezená ve statku v bavorském Hinterkaifecku
Právě Schlittenbauer platil u policie i veřejnosti za hlavního podezřelého. Například kvůli svému podivnému chování na místě činu. Poté, co tři muži v čele se starostou vylomili zamčená vrata stodoly a ohledali mrtvoly, vypotáceli se otřeseni ven. Jen Schlittenbauer zůstal ledově chladný a sám se šel podívat do obytného stavení. Odemknul klíčem, který Gruberovi před činem postrádali a který Schlittenbauer prý našel trčet v zámku. Ještě o mnoho let později rád u hospodského stolu vykládal o vraždách v Hinterkaifecku, přičemž občas sklouzl k ich formě, když spekuloval o postupu vraha. Jednou také vyprávěl o nezdařeném pokusu vraha zakopat těla v promrzlé zemi, což byla do té doby neznámá informace.
Hádku mezi manžely Gruberovými, při které sedlačka vyběhla do lesa, mohlo způsobit otevřené přiznání starého Grubera k Josefově otcovství. Schlittenbauer se o něm mohl dovědět a rozhodnout se rodinu celou vybít. Anebo ze stejných pohnutek jednal Karl Gabriel, první Viktoriin manžel a otec Cäzilie? Jako podezřelý nemohl být vyslechnut, o osm let dříve totiž padl v zákopech světové války. Lidé ovšem rádi fantazírovali o tom, že mohl přežít, vyměnit si identitu s padlým spolubojovníkem a vrátil se smýt hanbu krví. Čím více si s touto teorií pohrával bulvární tisk, tím víc se ozývalo lidí, kteří Gabriela zaručeně potkali v tramvaji či před trafikou.
Udání i seance
Pro senzacechtivé čtenáře byla podobně přitažlivou tezí verze, podle níž rodinu vyvraždil pětadvacetiletý pekař Josef Bärtl pocházející s nedaleké vesnice. Očividně trpěl formou agresivní psychózy, dokonce se měl v roce 1919 podílet na vraždě. O pár měsíců před hrůzou v Hinterkaifecku utekl z blázince. Jako vraha jej podle fotografie označilo médium na jedné z mnoha seancí, které měly vnést do tajemného příběhu světlo, mladíka se však od jeho útěku nikdy nepodařilo dopadnout. Další podezřelí se do vyšetřovacího spisu dostali tak, že byli o mnoho let později nařčeni příbuznými, jimž se prý vyzpovídali z pachatelství. A byl fakt, že pár dní před vraždami ze statku po letech služby odešla děvečka, kterou osudného dne nahradila Maria Baumgartnerová, čirou náhodou?
V týdnech po nalezení těl na veřejnosti propukla skutečná hysterie, na pohřeb Gruberových se sjelo několik tisíc lidí. Na dopadení pachatele bylo vypsáno sto tisíc marek odměny, nikomu z mnoha podezřelých však nikdy nebylo nic prokázáno. Případ byl uzavřen v roce 1955, ještě v polovině osmdesátých let však proběhlo několik výslechů. Poslední vyšetřovatel komisař Konrad Müller se v zažloutlých aktech hrabe dodnes, aby naplňoval klišé o penzionovaném policajtovi, jemuž nedají spát nevyřešené případy.
Dvůr Hinterkaifeck byl necelý rok po hrůzném činu srovnán se zemí a dnes je na jeho místě pole. Temný příběh jako z pera hororového scénáristy však nepřestává fascinovat. Byly o něm napsány dvě knihy a v Německu na jeho motivy vznikly hned tři filmy.
