"Hlavní příčinou je, že se o partnerském násilí více mluví, a díky tomu ho častěji bereme jako společenskou, nikoliv jen soukromou záležitost," uvádí Kateřina Macková z psychosociálního centra Acorus.
Podle statistik, na nichž se shodla většina významných organizací zabývajících se partnerským násilím, je z deseti týraných osob jen jeden muž. Přesná čísla je však problematické získat, protože muži do poraden příliš nechodí, a i když jsou napadeni partnerkou opravdu agresivně, na policii se stydí jít. Už dopředu slyší kombinaci údivu a posměchu v policistově otázce: "Vás zbila ženská?"
Policejně doložené případy jsou tedy až ty, při kterých se opravdu stane neštěstí, například když jedna z agresorek svého partnera pobodala. V takových případech jsou ženy vykázány ze společného bytu.
Sociální pracovnice Katarína Šinková za posledních osm let terapeutické praxe léčila zhruba patnáct mužů, kteří byli obětmi domácího násilí. Setkala se i s případem, kdy váha zúčastněných prakticky odporovala všeobecnému pojetí vzájemného násilí.
"Partnerské násilí není o váhové převaze. Máme tu stokilové ženy a sedmdesátikilové muže a přesto je ti muži dokáží týrat. Násilí na druhém člověku nevychází z tělesné konstituce, je to volba," vysvětluje Katarína Šinková. "Málokdy se setkám i s partnerkou agresorkou, protože ty si v naprosté většině případů samy nepřipustí, že by měly problém. Ale jsou vážně případy, kdy je žena oproti muži poloviční, a přesto byl fyzicky týraný."
