Spolu se svou ženou Lauren Bacallovou a Frankem Sinatrou založil klub Rat Pack.

Spolu se svou ženou Lauren Bacallovou a Frankem Sinatrou založil klub Rat Pack. "Pít hodně bourbonu a zůstat dlouho vzhůru," vysvětlil Bogart jednomu novináři smysl celého spolku. | foto: Profimedia.cz

Jak se stát nejtvrdším mužem dějin? Kopírujte Humphreyho Bogarta

  • 40
Přestože tenhle filmový gangster a dobrodruh s drsnými činy a chováním gentlemana zemřel před 55 lety, je pro Ameriku pořád její největší herec všech dob. Stačilo ale málo a Humphrey Bogart by se jím nikdy nestal.

Jestli to odněkud shora sleduje, může mu být jedno, že už se objevuje jen ve filmech pro pamětníky. Možná to překvapí, ale v Americe je považován za největšího herce od okamžiku, kdy se daly filmové obrázky do pohybu. Přitom byl opravdovou hvězdou jen šestnáct let.

Kdybyste měli hádat jeho jméno, neuhádli byste. Je víc než Paul Newman, Charlie Chaplin, John Wayne nebo Gary Cooper.

Stačí říct jedinou větu: Zahraj to znovu, Same! A pokud člověk tematicky nezamrzl jen někde u Rockyho, měl by mít jasno.

V roce 1997 Humphreyho Bogarta časopis Entertainment Weekly jmenoval největší filmovou legendou všech dob. O dva roky později ho Americký filmový institut zvolil za největší filmovou hvězdu všech časů.

Pro nás tady je možná ztracený ve filmové prehistorii jako Frigo, Errol Flynn nebo Tom Mix. Bogart má však dnes svou oficiální webovou stránku a taky svůj účet na Facebooku.

Svým způsobem stále žije. Přitom je náhoda, že se dostal k filmu, stejně jako to, že se nakonec stal hvězdou. Náhoda však rozhodně není to, jak přišel ke svému hlasu, který ho pomohl vyčlenit z masy hollywoodských vlčáků – a nakonec ho i zabil.

Jak přišel k té jizvě?

Bogartovi byli celkem bohatá newyorská rodina, on lékař vydělávající dvacet tisíc dolarů ročně, ona malířka kasírující třikrát tolik, což byla tehdy závratná částka. Když pochopili, že jejich Humphrey chce být hercem (bylo to v dobách, kdy tohle povolání ještě rozhodně nebylo snem ambiciozních maminek, protože zavánělo komediantstvím a prázdnou kapsou), netajili se rozhořčením. Herectví bylo pod úroveň gentlemana, jímž se měl stát. Jenže on se jim nějak nepovedl.

Částečně byla vina i v nich. Oba byli předobrazem dnešních rodičů dělajících kariéru a prachy, kteří se přiřítí domů a děti jim udělají největší radost hlavně tím, že už je někdo uložil do postele. Moc jim to asi neklapalo, hádali se. "Byl jsem vychován velmi nesentimentálně. Pusa v naší rodině, to byla událost," vzpomínal Bogart. "Rodiče se o mě a mé dvě mladší sestry moc nestarali."

Dneska bychom řekli, že chladné rodinné prostředí bez citů udělalo z Humphreyho mladého rebela. Byl to líný, flegmatický student bez zájmu, kterého nakonec z elitní školy vylili, jelikož (vysvětlení je hned několik) nezřízeně pil a kouřil, nadával učitelům a hodil ředitele do rybníka.

Protože se tak trochu vzbouřil proti rodině, osvojil si opačné hodnoty: nesnášel snobství a předstírání, stavěl se proti autoritám, což se mu na plátně hodilo.

Možná mu ale rodina stejně tak dala i dobrý základ k budoucím rolím drsného muže. Měl gentlemanské způsoby a vystupování, působil aristokraticky a sebevědomě. Doma spolu moc nemluvili, a tak mu byly blízké postavy, které shrnou knihu do jedné holé věty.

Taky se už jako dítě musel obrnit, protože si z něj dělali legraci pro jeho kudrnaté vlasy, mazánkovské šaty, do nichž ho jeho matka strojila, i jméno Humphrey. Po otci zdědil chuť špičkovat a taky slabost pro ženy, které vědí, co chtějí.

Než se však stal věčnou americkou ikonou, musel ještě udělat okliku přes moře. Bylo jaro 1918, Amerika byla ve válce a on vstoupil k válečnému námořnictvu. Bylo to bez rizika, ale přesto se tam přihodilo něco, co (alespoň podle mýtu) zásadně ovlivnilo jeho kariéru.

Opět nikdo neví, co přesně to bylo. Jen je jisté, že to změnilo jeho vzhled i hlas. Koluje o tom několik legend.

V Casablance si zahrál s Ingrid Bergmanovou. Role Rickyho se stala jeho nejslavnější.

Ta první: při jakési námořní bitvě (která se ovšem nikdy neodehrála) byla jeho loď zasažena granátem, jehož střepina ho zranila v obličeji. Druhá: zatčený námořník, kterého Bogart provázel jako eskorta, ho praštil železnými náramky, když předtím na nádraží požádal svého strážce o cigaretu a ten ještě obětavě hledal i sirky. Třetí: figuruje v ní opět zatčený námořník, ale celé se to stalo při sundávání náramků.

Ať tak či tak, lékař ránu špatně sešil a jizva se ještě zvětšila. Od té doby měl Bogart charakteristickou jizvu na rtu, která dodávala spodní polovině obličeje chladně cynický výraz a umožňovala Bogartovi jeho zlomyslný úsměšek, jenž se stal jeho obchodní značkou, zatímco oči byly vřelé. Jizva na rtu rovněž způsobovala jemnou vadu řeči, která ho odlišovala.

K tomu dodejme, že se zdá, že tyhle příběhy vypouštěla filmová studia, aby Bogart vypadal romantičtěji. Jak už bylo řečeno, ve skutečnosti se do bitvy nikdy nedostal, protože na moře stihl vyplout až po válce, a námořní lékařské záznamy, které zachycují každou oděrku, žádné zranění rtu vůbec nezmiňují. Zdá se, že ho utrpěl až během svého pijáckého období ve 20. letech při potyčce v baru.

To zní pravděpodobně. O pilníkové zabarvení hlasu se postaral Bogart sám. Byl celý život řetězovým kuřákem a silným pijákem whisky. Život byl pro něj jeden flám.

Jenže producenti ani režiséři si zatím toho hlasu nějak nevšímali.

Málem prošuměl

Stačilo málo a největší americký herec všech dob skončil jako bezejmenná nula. Nejdřív hrál divadlo v New Yorku, ale když krize po roce 1929 sály vyprázdnila, táhl jako většina herců do Hollywoodu, kterému krize naopak prospěla.

zdroj: www.youtube.com

Divadlo, k němuž se dostal, jakmile svlékl uniformu, ho bavilo. Našel se v něm, měl rád pocit, že je ve středu pozornosti. Ale režiséři nemohli najít jeho. Říká se, že jeho první rolí byl japonský sluha a první věta na jevišti zněla: "Dá si někdo tenis?" Často hrál mladíky, byly to triviální role, jimž říkal White Pants Willie, což by šlo podle našich prvorepublikových reálií hodně volně přeložit jako "tenisový floutek Leopold".

Když přišel v roce 1930 do Kalifornie, dostal od společnosti Fox smlouvu na 750 dolarů týdně. Byly to dobré peníze, ale jsou pouze dokladem, že se v Hollywoodu roztáčely miliony. Rozhodně za tím není Bogartův herecký vzestup. Naopak, za tyhle peníze byl otrokem. Musel brát role, jaké mu studio určilo, a často netočil vůbec.

Závan změny přišel v roce 1936, kdy herec Leslie Howard prohlásil, že chce k sobě do filmu Zkamenělý les pro roli gangstera právě Bogarta. V téhle hře, podle níž se měl točit film, to spolu totiž táhli předtím na Broadwayi. Studiu se to nelíbilo, ale Howard poslal slavný telegram "Trvam na Bogartovi. Zadny Bogart, zadna dohoda.".

A Bogartův gangster se divákům líbil. Ale pořád byl hercem třetí, čtvrté kategorie. A zatímco dříve točil tenisovou raketou, teď ho bolela ruka z neustálého míření pistolí, protože ho obsazovali do rolí gangsterů.

Zlom přišel na začátku 40. let. Nejdříve vznikl film Vysoko v horách a Maltézský sokol (opět drsné krimi), ale pak už je rok 1942, který přinesl Casablanku. Jeho nejslavnější filmovou roli. Americký dobrodruh Rick Blaine, který má hodně za sebou, vlastní podnik v Casablance, kde musí vycházet s vichystickými Francouzi, de Gaulleovými Francouzi i s Němci. Náhle potká dávnou lásku, a přestože vypadá drsně, sobecky a cynicky, zachová se ušlechtile tak, že by z toho měl komplexy i Mirek Dušín. Díky úspěchu filmu vydělával Bogart už v roce 1946 půl milionu dolarů a stal se nejlépe placeným hercem Hollywoodu.

Smysl pro humor mu nescházel ani na smrtelné posteli. "Naložte mě do výtahu na jídlo," vtipkoval, když jej přišel navštívit Frank Sinatra a Katharine Hepburnová a on se svými 36 kilogramy nebyl schopen sejít ze schodů. Nakonec výtah skutečně použili.

A točil další filmy. Mít či nemít, Hluboký spánek, Poklad na Sierra Madre, Africkou královnu…

Stal se známým a hvězdou první velkosti teprve pár let poté, co oslavil čtyřicítku, což je dneska takřka nepředstavitelné.

Whisky a cigarety

Mezitím ovšem taky stihl soukromý život. Čtyřikrát se oženil. První tři vztahy nestály za nic, ten poslední z nich končil opileckými hádkami. Teprve když mu bylo šestačtyřicet, potkal při natáčení teprve dvacetiletou herečkou Lauren Bacallovou, mimochodem sestřenici současného izraelského politika Šimona Perese. Vztah jim vydržel, měli spolu dvě děti. Ale i tam byly nějaké bokovky, s jednou milenkou dokonce jeli manželé Bogartovi na dovolenou.

Jedna perlička o hobby, které by od hollywoodské star člověk moc nečekal: Bogart byl vynikající a vášnivý šachista, jen kousek mu scházel k dosažení titulu mistra.

Ale měl ještě jedno hobby. Láhev s cigaretou. Když například pracoval na Africké královně, režisér John Huston se rozhodl, že ji natočí opravdu v Kongu. Všichni členové štábu byli pořád nemocní, jen Huston a Bogart byli jako rybičky, protože přežívali na konzervách, whisky a kouření.

Ale nakonec tenhle lék Bogarta, jemuž tak zajímavě vymodeloval hlas do mužné drsnoty, zabil.

O tom, že není v pořádku, že neustále pokašlává a ztrácí chuť k jídlu, s nikým nemluvil. Byl přece tvrdý muž. Když se nakonec přece jen vydal k lékaři, bylo už pozdě. Rakovina jícnu v pokročilém stádiu. Byl leden 1956, pak následovala operace, po ní ještě jedna.

Když 14. ledna 1957 zemřel, bylo mu 57 let a pár dnů. Vážil 36 kilo.

Od té doby ho vydali na poštovní známce, byl prohlášen největším hercem všech dob a americkou ikonou a pojmenovali po něm i náměstí v New Yorku. Posmrtně se objevil v několika filmech. A mezi stovkou nejslavnějších filmových výroků je i pět jeho. Ten jeho nejznámější, "Zahraj to znovu, Same", tam ovšem chybí.

Takhle to totiž v Casablance nikdy neřekl. Ale legenda je legenda.