1. Pryč s bolestínstvím
Jistě, váš vztah skončil, to však neznamená, že tím skončil i váš život. Pokud se budete neustále patlat v minulosti a navíc s tím budete ještě obtěžovat svůj nový objev, těžko se můžete divit, že to bude poslední rande, která s vámi bude ochotna absolvovat.
"Jednou jsem se nechala pozvat na večeři od kolegy, který se právě rozváděl. Byl mi docela sympatický a počítala jsem i s nějakým pokračováním, ale jen do doby, kdy začal nadávat na svou bývalou ženu. Podrobně mi líčil, co všechno mu udělala, co mu řekla a neřekla, o co ho obrala a o co se ho ještě obrat chystá," rozčiluje se dvaatřicetiletá Veronika Brázdilová. "Než nám stihli přinést dezert, už jsem měla chuť zařvat, ať už konečně přestane fňukat a valit mi do hlavy věci, které mě vůbec nezajímají. Asi nemusím podotýkat, že paradoxně získal pocit, že jsem jeho spřízněná duše, a pronásledoval mě se svými soukromými problémy i v práci."
"Nejspolehlivějším prostředkem, jak zlikvidovat mezi lidmi jakoukoli přitažlivost, je permanentně pesimistické vystupování a ladění," říká k tomu psycholožka Marcela Vojířová. "Každý člověk řeší nějaké problémy, ale jejich rozebírání ve fázi svádění a v začátcích vztahu je velmi nevhodné a pro začínající vztah obvykle likvidační."
2. Zaujměte správný postoj
"Když si bratrancova manželka našla jiného a poté, co se nevěra provalila, opustila celou rodinu, všichni jsme se báli, co to s Ondrou udělá. Ale zaujal k tomu skvělý postoj. Nebral rozchod a posléze rozvod jako svou osobní prohru, ale jako možnost začít znovu od začátku. Začal jezdit s dětmi na výlety, všichni si koupili kola, začal se učit jezdit na kajaku a našel si spoustu nových koníčků i kamarádů. A mimochodem, právě na kurzu kajaku potkal Alici, s níž teď už skoro půl roku chodí. A s oblibou prohlašuje, že rozvod byla jedna z nejlepších věcí, která ho v životě potkala," říká osmadvacetiletý Richard Kohout.
Zaujmutí poraženeckého postoje je velmi jednoduchá a pohodlná záležitost, nemusíte dělat nic jiného než se litovat a přemýšlet o tom, co by bylo, kdyby... Brát rozvod jako motivaci je značně energeticky náročnější a vyžaduje to i větší sebedisciplínu, ale tím větší jsou i zisky. "Rozvod je značně stresující a nepříjemná záležitost, na druhou stranu je však možné vnímat ho i pozitivněji, jako příležitost začít znovu a vyvarovat se stejných chyb," potvrzuje psycholožka.
3. Netlačte na závazky
Je logické, že pokud vám zůstaly v péči děti (nebo o jejich péči usilujete), rádi byste získali partnerku, která vám s jejich výchovou bude pomáhat a bude vám oporou. Přílišné tlačení do závazků však působí křečovitě a vaši novou přítelkyni pravděpodobně odradí.
"Když jsem ještě chodila na vysokou, randila jsem jeden čas s rozvedeným mužem, který měl dvě děti. Chlapečkovi bylo v té době šest let a holčičce osm. Měla jsem je skutečně ráda a nevadilo mi strávit s nimi občas nějaký víkend, ale Jarek do mě neustále hustil, jak se k němu se začátkem prázdnin přestěhuju a budeme fungovat konečně jako rodina," popisuje svou zkušenost šestadvacetiletá Jana Kubíková. "Byla jsem z toho úplně vyděšená, protože mi bylo dvaadvacet, neměla jsem dostudováno a nechtěla jsem zakládat rodinu ani se svými vlastními dětmi, natožpak s cizími. To byl nakonec také důvod, proč jsme se rozešli. Měla jsem pocit, že každý z nás chce vlastně něco jiného."
"Téma dětí, společného bydlení a zakládání rodiny je citlivé v jakémkoli svazku a v případě vztahu po rozvodu to platí dvojnásob," upozorňuje psycholožka. "Do žádných závazků nemůže nikdo nikoho nutit a rozhodně bych doporučovala nechat v tomto případě věcem volný průběh. V modelové situaci to například znamená, že se rozvedený muž se svými potomky samozřejmě nebude tajit, ale nebude svou novou partnerku nutit, aby s nimi strávila společný víkend. Pouze jí tuto možnost nabídne a nechá na jejím uvážení, zda nabídky využije, či nikoli."
4. Poučte se z chyb
Je normální, že po rozvodu cítíte vztek, zklamání i lítost a máte přirozenou tendenci přehrát všechny chyby na stranu své bývalé partnerky. "Nikdy nelze říct, že vztah skončil jen kvůli jednomu z partnerů," upozorňuje však psycholožka, "je samozřejmě možné, že větší díl viny je na jedné straně, ale chybující je každý člověk na světě. K tomu, aby se člověk po rozvodu a vlastně po jakékoli prohře mohl posunout dál, je nutné, aby podstoupil sebereflexi, získal nad svými chybami nadhled a poučil se z nich."
Zkuste se zamyslet nad tím, jaké chyby jste ve svém ztroskotaném vztahu mohli udělat vy sami, a pro příště se jim vyhnout.
"Rozváděli jsme se po dvou letech manželství na žádost mé ženy. Když mi svůj úmysl oznámila, byl jsem z toho dost v šoku. Měl jsem na ni vztek a nerozešli jsme se v dobrém. I když jsme neměli děti, náš rozchod probíhal dost dramaticky," říká pětatřicetiletý Lukáš Martínek. "Po roce jsem si našel novou přítelkyni, začali jsme spolu bydlet a já s úžasem zjistil, že si stěžuje na stejné věci jako moje bývalá. Vyčítala mi například, že ji nedokážu ocenit a nikdy ji za nic nepochválím. Začalo mi to nápadně připomínat moje rozpadlé manželství a snažil jsem se nad tím zamyslet. A skutečně jsem musel uznat, že komplimenty a chválení nepatří mezi mé silné stránky. S odstupem několika let jsem tak paradoxně dal své bývalé manželce za pravdu."
