Postavil si domek z hlíny, libuje si v půstu, odmítá prášky. Žije na kraji Prahy, v Černošicích. A ještě nedávno zvažoval, že prodá dům a pořídí si statek někde na samotě.
Takové jsou plány herce Jaroslava Duška. Někomu to může připadat jako stylizace, někdo nad tím kroutí hlavu. On se tváří, že žije ten nejobyčejnější život na světě.
„Chci být prostě blíž přírodě,“ tvrdí. Někdy opravdu vypadá trochu jako poustevník. Do Divadla Na Jezerce, kde večer po našem rozhovoru hrál představení Manželské vraždění, přišel v pohodlných vlněných kalhotách. Objednal si půllitr zeleného čaje. A překvapivě tvarohový dort politý čokoládou. „O půstu se nejlépe vypráví s plným žaludkem,“ řekl a pustil se do sladkosti.
Co jste měl dnes k jídlu?
Celozrnný rohlík s brynzou.
To byla snídaně?
Většinou nesnídám. Bylo to kolem poledne, zrovna jsem se vrátil z procházky se psem. Našel jsem doma rohlík a v lednici brynzu od jedné bioženy, která stále hledá ty nejzdravější potraviny.
A ještě něco jste si dal?
Schroupal jsem několik lískových oříšků z naší úrody. Dal jsem si zelený čaj. A pak jsem namlel kávu a udělal si ji s kardamomem. To je vše. Na to nejdůležitější bych vlastně zapomněl: mám v sobě litr a půl destilované vody. Snažím se denně vypít dva litry. Pitný režim je základ, trpíme dlouhodobou plíživou dehydratací.
Pijete destilovanou vodu? Není to jedovaté?
Doufám, že ne. I dešťová voda anebo rosa vzniká přírodní destilací, ne? Piju odpařenou vodu z destilačního přístroje. Ne tu od benzinové pumpy, která vzniká elektrolýzou. Povídám si s ní. Vnímám ji jako živou bytost, jako matku. Indiáni jí říkají Matka Voda.
Jak si hlídáte ty dva litry?
Když jdu někam na celý den, vozím si bandasku s měrkou. Člověk totiž mívá mylnou představu, že toho vypil hodně. Takhle mám kontrolu. A nepočítá se do toho čaj, kafe a kupodivu ani zeleninové šťávy. Vodu prostě ničím nenahradíte. Ideální je pít přes den, protože v noci ledviny už moc nepracujou.
To, co jste popsal, je váš normální denní způsob stravování, nebo spíš dieta?
Asi normální den. Jindy třeba jím žito. Namočím ho přes noc, pak povařím. Někdy si dělám napařenou zeleninu, kterou kupuju od biozemědělce. Objednávám si po mailu, jednou týdně to vozí do Prahy. Jinak nakupuju v samoobsluze v Černošicích. Když jsem celý den v Praze, dám si polívku. A často vaří manželka.
A chutná jí vaše kuchyně?
Někdy sní, co udělám, ale to žito příliš nechce. Přitom je moc dobrý, chutná jako rýže či kroupy. Teď manželka dělala polentu, osmahla ji na pánvi, k tomu připravila zeleninu. Pochutnal jsem si. A nedávno připravila vynikající polívku s černým kořenem. Něco mezi bramboračkou a zeleninovou polívkou.
Jak vypadá den, kdy se hodně najíte?
Tělo se přejídání už zpěčuje.
Pamatujete, kdy jste měl pořádný steak?
Nevím přesně. Ale v listopadu jsem měl husu. Změnil jsem jídelníček. Maso konzumuji spíš v zimě. Pokud už si dám sladkosti, tak radši v létě. Nejím dohromady mouku a maso. Zjistil jsem, že mi to zatěžuje trávicí soustavu. Vyřadil jsem chleba a rohlíky. Hodně jím zeleninu.
Nejsložitější na půstu je návrat ke stravě
Kdy jste držel naposledy půst?
Jednodenní nedávno.
Proč?
Když se najím víc, druhý den držím půst. O Vánocích a na Silvestra jsem se neubránil cukroví. Pak přišel třídenní půst. Na podzim to byl týdenní. A ten dlouhý, 28 dnů, to bylo loni. Pak vám ten týdenní ani nepřijde tak dlouhý.
co je to půstJe to období, kdy se pouze pije voda, nikoli minerálky nebo šťávy. V tom druhém případě jde o dietu. Při půstu dochází ke zpomalení a zastavení funkce žaludku. Může trvat 1, 3, 7, 15, 21 až 40 dní. Ten poslední je královský, kdysi ho držel Ježíš i Buddha. Má tradici v náboženstvích, často byl součástí pokání. Z křesťanství je známý pravidelný páteční půst a čtyřicetidenní postní doba před Velikonocemi. V islámu zase ramadán, což je devátý měsíc islámského kalendáře. Během něj se věřící zdržuje potravin, alkoholu i intimního styku. |
Kdy se rozhodnete, jak dlouhý půst bude?
Tělo se přihlásí samo. Dělám to intuitivně, nemám půstařský plán. Poznám, že se blíží jeho okamžik. Probudím se, nemám hlad, nejím, je poledne a pořád nemám na nic chuť, piju vodu. Do večera si nevezmu ani sousto. Je mi dobře i druhý den po probuzení. Takhle začínám půst.
Kněz Jan Schwarz v televizi vyprávěl, jak se během půstu chodí dívat do mrazáku na kachnu a těší se. Máte vysněné jídlo, když se blíží konec půstu?
Mám to obráceně, podobně jako kamarád. Ten držel půst 40 dní a nutil ostatní něco si dát. Také jsem rád seděl u lidí, čichal ty vůně. Omlouvali se, že jedí. Ale mně to nevadilo. Nechápali to. Podle mě je nejsložitější návrat ke stravě. Trvá to stejně dlouho jako samotný půst.
Opravdu je návrat tak těžký?
Když s půstem přestanete, první dny smíte sníst jen hrst zeleniny na páře, nesolíte, nekořeníte. A pijete zeleninovou šťávu. Vnímáte všechny chutě mnohem výrazněji. Obyčejný květák se mění v delikatesu. Připadá vám, že každá zelenina má svébytnou chuť. První tři dny stačí hodně málo. Cítíte se zasycen. Když si při návratu dáte kořeněné jídlo nebo když se přejíte, ledviny dostanou zabrat. Máte pocit, že otékáte, máte žízeň. A jak z toho ven? Měl byste aspoň tři dny zase nejíst.
Vám se to stalo?
Jednou ve vegetariánské restauraci. Řekl jsem, že začínám jíst po půstu. Udělali mi zeleninu, ale dali na to nějaký olej a trochu pepře. Myslel jsem, že mě to přizabije. A vůbec mi to nechutnalo. Chutě máte totiž tuze citlivé. Až časem se zase obrousí.
Dvacet osm dní bez jídla zní šíleně. Co na to říká manželka?
Ona na to není. Je od přírody drobná a štíhlá. Já mám naopak tendenci přibírat, kdybych víc jedl. Když jsem držel ten dlouhý půst, poslední dny byla už trochu nervózní. Shodil jsem třináct kilo, vážil jsem 72 kilogramů. To jsem měl naposledy v patnácti.
Připadal jste si v pohodě, když jste se viděl v zrcadle?
Moc jsem se neprohlížel. Stačí, co říkají ostatní. Zhruba shazuju půl kila za den. Poslední dny jsem hubnul nějak víc, rýsovala se mi žebra. Manželka začala být neklidná. Jemně mě nabádala, abych s tím přestal. Změny jsem vnímal, když jsem ležel. Jak jsem byl kostnatý, víc mě vše tlačilo. Jinak jsem se cítil dobře. Každý večer jsem hrál představení.
Opravdu jste neměl žádné problémy?
Jedinou překážkou bylo sucho v ústech. Jazyk se vám při půstu potahuje povlakem, musíte si to loupat lžičkou. Ale větší únavu než obvykle jsem necítil. Dvacátý čtvrtý den půstu jsem štípal celý den dříví a s tátou vytahoval pramici z vody.
Půst zbystřuje smysly
Není to hazard? Nehrozí vám hypoglykemický šok? Při výdeji energie přece potřebujete i odpovídající příjem.
To je ta záhada. Podle toho, co nás učili ve škole, byste měl zemřít. Ale je to jinak. Vezměte si třeba příběh stošestiletého Aloise Vocáska. Držel dlouhé půsty a přitom pracoval jako slévač... Máte sílu, nemáte tolik výbušné energie, ale o to víc máte vytrvalosti. Dvacátý den jsem začal běhat na vlak. Tělo bylo najednou lehoučké. Ten stav je specifický, v jistém smyslu jde o změněný stav vědomí, jste v lehké euforii.
Jak se cítíte? Opile?
Vůbec ne! Spíš jako při snění. Tělo je prodyšné. Lidi říkají, že svítíte, připadáte jim mladší. Teda ne ten 28. den. (usmívá se) Máte chuť běžet. Zbystřuje se vám vnímání. Zjemní se vám smysly. Víc cítíte vůně, někdo líp vidí, slyší. Někdy se vám zdají hodně intenzivní sny. Někomu přirozeně o jídle.
Předpokládám, že vám nikoli.
Mně ne. Na jídlo prostě nemyslím. Moje kritická hodina je však odpoledne mezi třetí a pátou. To mám největší chuť si něco dát. Ale uplatním vůli. Teď už ani nebojuju, zaberu se do nějaké činnosti. Dobrá je ranní studená sprcha. Překvapilo mě, že mi nebyla zima, protože při půstu někdy zažívám jediný nepříjemný pocit: chlad. Proto ho nerad držím v zimě. Ale ty studené sprchy byly výborné. Co na to říct: Doporučuju to. Samozřejmě po zralém uvážení.
Opravdu jste nezažil žádnou krizi?
Ale ano. Když jsem držel půst dvanáct dnů, nejhorší byly první tři dny. Při dlouhém byl nejhorší desátý den, to se mi dělalo zle. Měl jsem pocit, že mám hlad. Bolela mě hlava.
Co s tím? Zaspat to?
Dal jsem si klystýr.
Klystýr? Jak vás to napadlo?
Čistě intuice, v těle muselo být nějaké přetížení a tohle okamžitě pomohlo. Během pěti minut jsem cítil ohromnou úlevu. Udělal jsem to poprvé v životě. Zajímavá zkušenost. Bylo to srandovní. Přesně jsem nevěděl, co dělat. Koupil jsem si tu soustavu, byl jsem zrovna týden na Ekofilmu, takže jsem bydlel v hotelu. Ležel jsem ve sprchovém koutě na zemi. (směje se) Dostal jsem záchvat smíchu.
Také doporučujete?
Proč ne? Rozhodně doporučuji si o půstu něco přečíst, třeba knížku Hladovění pro zdraví od doktorky Partykové, a poradit se se zkušenými půstaři. Nejprve prozkoušet ty krátkodobé, jednodenní či třídenní. Teprve po důkladné přípravě přistoupit k těm delším. Tělo už si pak řekne samo. Musíte hlavně hodně pít a hlídat si, aby vám netmavla moč. Skočit po hlavě do dlouhého půstu může být divoké, z těla se začne vyplavovat všechno možné a může nastat těžší krize. Ale já to nezažil. Dokonce i ten první delší jsem přerušil z leknutí.
Z leknutí?
Šlo to krásně dvanáct dnů, než mě někdo postrašil, že se tím otrávím. Znejistěl jsem, začal jíst rozvařenou rýži. Pak jsem si o tom víc četl a pochopil jsem, že jsem měl být klidný. Musíte se řídit intuicí. Abyste nebyl vyčerpaný.
co na to dietologPodle dietologa Miroslava Petra by zdravý člověk s průměrnou hmotností měl být schopen bez trvalých následků vydržet bez jídla minimálně 14 dní za předpokladu, že má dostatek tekutin. Pouze konzumací vody však není možné mnohé toxiny z organismu efektivně odstraňovat, takže se úplně neočistí. Hladovka není ani dobrý nástroj k hubnutí. Tělo přechází na úsporný režim a zejména na začátku půstu se zbavuje svalů a teprve později tukové zásoby. V období po hladovce zase velmi rychle přibírá, protože je již nastaveno na nižší energetickou spotřebu. Dlouhodobé hladovění ohrožuje hlavně mladistvé a děti, protože mají vyšší metabolický obrat. Měli by se ho vyvarovat také diabetici, těhotné a kojící ženy, lidé s anémií a dále pacienti s vážnějšími onemocněními srdce, jater a ledvin. Dlouhodobá hladovka může vést až k atrofii trávicího ústrojí a těžkému poškození oběhového systému i ledvin. Člověk, který delší dobu energeticky strádá, je pro své okolí nepříjemný charakteristickým zápachem z úst. |
Stejně mi to přijde jako hazard.
Mně přijde mnohem riskantnější, jak se civilizace přežírá. Bezbřehá konzumace mouky a masa, alkoholu, sladkostí, limonád plných cukrů.
Když vidíte tlustého člověka, jak si v obchodě veze plný vozík, řeknete mu něco?
Nic neříkám. Taky nejsem hubeňour. Do filmu Pupendo jsem nabíral, měl jsem 96 kilo. Teď mám 82. Ale přijde mi vtipné, když držíte půst a kolem vás chodí tlustí lidé s tučným obličejem a s velkou účastí se ptají: „Nejste nemocný?“ Napadne mě: „Ne, ty jsi nemocný.“ Ale nechám si to pro sebe.
S dvaaosmdesáti kily jste spokojený?
Půsty neděláte proto, abyste zhubnul nebo byl hezčí. Děláte to proto, že důvěřujete tělu, že má sebeozdravné mechanismy. Je to tradice: jednou týdně se postit. Třeba Buddha i Ježíš je drželi, oba 40 dní. Mniši v čínských klášterech zase pročišťovali střeva rourami vodou z potoka. Někteří jogíni do sebe umějí natáhnout vodu opačnými stahy svěrače. I vědomé zvracení patří do jógy, říká se mu gesto slona. Zdá se, že všechny staré tradice nás upozorňují na to, že strava přináší zátěž, zanesení těla. I zvířata se těch zbytků zbavují, sežerou pár kamenů, kočka a pes si dávají trávu, intuitivně se očišťují. Jinak to tam přetrvává, hnije. Půstem se člověk čistí.
Váš děda a strýc byli řezníci. Není záliba v půstech jen reakce na dětství?
Nevím. Čím jsem starší, tím míň věřím na vyvozování příčin z minulosti. Točil jsem 13. komnatu s páterem Líznou, který měl rakovinu. Vydal se na svaté poutě. Nachodil osm tisíc kilometrů, pak se uzdravil. Ptal jsem se ho, jestli přemýšlel, proč ji dostal. Odpověděl: „Myslím, že proto, abych se mohl stát duchovnějším člověkem.“ Příčinu viděl v budoucnosti.
K doktorům nechodím. Nemám důvod
Změnu ve vašem životě možná přinesl rok 1991, kdy jste přešel bos přes žhavé uhlíky.
Možná. Uvědomil jsem si, že když tělo zvládne chodit po ohni, mohlo by zvládnout nachlazení nebo menší chorobu. Přestal jsem jíst léky. Úplně.
Nevezmete si ani paralen, když vás bolí hlava?
Mě nebolí hlava.
A co když máte rýmu?
Postím se dva tři dny. To vás zbaví rýmy okamžitě. Když ji dostanete, je to znamení, že máte přetíženou trávicí soustavu, střevo je na tom špatně. Okamžitě odlehčit. Rýma odejde.
Co chřipka? Asi jste se nenechal očkovat.
Už koncem minulého roku jsem v rádiu říkal, že takzvaná pandemie prasečí chřipky je jen hysterie a snaha farmaceutických firem prodat léky, které dlouho vyvíjely a stálo je to hodně peněz. Opakující se chřipkové epidemie jsou výbornou příležitostí. Už vám vyprchává platnost nějakého léku, třeba toho tamiflu? Tak se musí prodat. Je třeba povzbudit jeho spotřebu. Přitom jsem četl, že jsou státy, kde to dětem neordinují. Zjistily, že má divné účinky, v Japonsku prý mladí ztratili pud sebezáchovy a rostl počet sebevražd. Neznám osobně lékaře, který by se očkoval. Polská ministryně zdravotnictví odmítla, protože nechtěla, aby stát převzal odpovědnost za farmaceutické firmy.
Opravdu nikdy jste neváhal, zda si vzít lék?
Je to několik let. Byl jsem na horách v Rakousku a chytl mě zánět močového měchýře. Podchladnul jsem. Dvacet hodin trval ten záchvat, nikdy jsem takovou bolest necítil. Domácí mi nabídla nějaký vyzkoušený účinný lék. Položil jsem ho na noční stolek. Když to bolelo nejvíc, měl jsem dojem, že se mi roztrhne břicho, díval jsem se na ten medikament z postele. Ale řekl jsem si, že to za to nestojí. Vydržel jsem, než to odeznělo. Pil jsem jen nějaké čaje a vodu.
Chodíte k doktorovi?
Nechodím. Nevím, co bych tam dělal. Chodím k zubaři, ale tam jsem víc než rok nebyl. Nic mě nebolí. Po půstech jsem mnohem zdravější. Po deseti dnech se vám uvolní šlachy a klouby, je to neuvěřitelné. Z těla musí odcházet nějaká strnulost, aniž byste se rozcvičoval, je mnohem měkčí. Kamarád, co držel půst 40 dnů, se zbavil bolesti zad. Měl to léta, marně chodil k lékařům, masérům, léčitelům... až tohle mu pomohlo. Navíc si zamlada zlomil kotník, pořád ho to zlobilo, reagoval na počasí. A i ten kotník je teď v pořádku.
Čtyřicet dnů půstu - je to pro vás výzva?
Nedělám to kvůli rekordům, ale chtěl bych to zkusit kvůli sobě, pro tu zkušenost. Závěrečných čtrnáct dní bych musel být někde o samotě, protože bych okolí asi iritoval a lidi zase mě. Mluví na vás, začnou říkat, jestli nemáte rakovinu.
A vy jste bez jídla podrážděnější...
To bych neřekl. Měl jsem jen stav netrpělivosti. Půst vás navede na stav telepatie, citlivě vnímáte, co vám lidi chtějí říkat. Víte to často dopředu a pospícháte na ně, aby se už vyjádřili a nebyli tak rozvláční. Máte pocit, že vás zdržují. Při setkáních se mi zdálo, že už mě to nebaví poslouchat. Po půstu jsem si uspořádával věci, měl jsem tendenci uklízet. Někdo si dělá pořádek i ve vztazích. Vyhazujete nepotřebné věci, mažete čísla z mobilu. Úklid na více úrovních.
To zní jako meditace.
Ano. Půst bez meditace by bylo jen vysilující hladovění. I indiáni ho drží, a to jedí hodně střídmě celý život, když hledají životní vizi, ani nepijou. Tři až čtyři dny sedí v jámě a dívají se na hvězdy. Jak to zvládnou? Když jíte nebo pijete, spotřebováváte vlastně transformovanou světelnou energii. A světlo přitom můžete konzumovat rovnou. Nemáte příjem, ty kilojouly, ale ono vám to nechybí, i když pracujete a běháte. Máte sice nějakou zásobu v těle, ale na 40 dní? Asi těžko. Pro někoho to sice zní potrhle, ale podle mě lze připustit, že energie proudí do těla jiným způsobem, dýcháním a světlem. Při půstu se přelaďujete na energii světla a vzduchu.
A čekáte na vizi. Toužíte ještě prodat dům a odstěhovat se na venkov?
Už ne. To už je dávno. Takhle jsem spokojen.
Nebyla by to ta poslední fáze návratu k přírodě?
Poslední fází bude smrt. Nejsem asi správný pěstitel a chovatel. Ale co já vím, co bude za pár let.
Více o půstu najdete na stránkách pust.cz nebo v knize Hladovění pro zdraví od doktorky Vilmy Partykové
jaroslav dušek (48)Proslavil se nejen jako herec, ale i jako improvizátor a mystifikátor. Jeho hlášky z filmů Pelíšky a Musíme si pomáhat se nesmazatelně zapsaly do povědomí diváků. Kromě hraní uváděl Českého lva a napsal libreto k opeře Nagano. V Klubu Lávka hraje už několik let své klíčové představení Čtyři dohody a jeho volné pokračování Čtyři polohy a jedna Vesna. Můžete ho vidět i v Divadle Na Jezerce. Je ženatý, manželka Iveta je rovněž herečka. |
