Vúdú, korupce, kokain a teror. Diktátor Duvalier udělal z Haiti peklo

Lid zastrašoval vúdú a brutálním terorem, nakradl stovky milionů ze státní kasy. Pečoval o zisky amerických firem, z Haiti udělal kokainovou říši a týral ho chudobou. Jeden z nejhorších diktátorů Jean-Claude Duvalier zemřel 4. října 2014. Shovívavost světových mocností zajistila, že za své zločiny nebyl nikdy odsouzen.
Mám čisté ruce i svědomí, tvrdil Jean Claude „Baby Doc“ Duvalier.

Mám čisté ruce i svědomí, tvrdil Jean Claude „Baby Doc“ Duvalier. | foto: Profimedia.cz

Onomu zlověstnému triu věznic se říkalo Trojúhelník smrti a žalář Fort Dimanche, který z nich byl nejproslulejší, byl známý jako haitská Osvětim. Jeho cely byly naplněny sténáním, výkaly a zlomenými, pomalu umírajícími lidskými bytostmi. Tekly skrze ně potoky krve a venku se kupily mrtvoly, které po nocích ohlodávali psi.

Dnes dvaašedesátiletý Bob Duval strávil ve Fort Dimanche v polovině sedmdesátých let sedmnáct měsíců, ale nikdy se nedověděl proč. Nebyl souzen ani obviněn. „V cele čtyři na čtyři metry se mačkalo čtyřicet mužů. Lidé umírali, dva tři denně. Někdy jsme mrtvé tělo nechali v cele, abychom dostali extra příděl jídla, dokud nepáchlo příliš,“ vzpomínal později.

Někteří spoluvězni zešíleli, přežití vyžadovalo silnou osobnost. „Říkali jste si, že přežijete-li, bude to vaše vítězství nad režimem,“ líčí. Jemu se to povedlo. Ale tisíce dalších ze strašlivých muk v haitské Osvětimi vysvobodila až bolestivá smrt.

Muž, který točil klikou onoho smrtícího stroje, nikdy nepřiznal zodpovědnost. „Nikdy nepronesl slovo lítosti,“ vrací se novinářka Marjorie Valbrunová k rozhovorům, které s někdejším haitským prezidentem Jeanem-Claudem Duvalierem udělala v roce 2003.

Připustil v nich prý pouze jednu velkou chybu: „Snad jsem byl příliš tolerantní.“

Doktor Smrt: teror a vúdú

Tragédie plná utrpení, chudoby i krutosti a okázalého bohatství však není příběhem jednoho člověka, je krvavou ságou otce a syna. Bez Francoise Duvaliera by se totiž jeho synek mocným tyranem nejspíš neměl šanci stát.

Francois Duvalier byl lékař (odtud přezdívka Papa Doc), jeden čas ministr zdravotnictví, který se v turbulentních letech, které byly chaotické i na haitský standard, s podporou armády dostal v roce 1957 do prezidentského křesla. Pomohla mu nejen jeho prestiž lékaře a humanitárního pracovníka, ale i chytře zvolená strategie: burcoval černošské obyvatele, aby se s ním postavili nadvládě elity mulatů.

Líbánky mezi Duvalierem a černošským lidem však netrvaly dlouho. Další scénář byl typicky latinskoamerický: korupce, země prošpikovaná prezidentovými špehy a udavači, únosy, zavedení skupinového znásilňování jako prostředku politického boje, vraždy, mučení. Bob Duval si z dětství pamatoval, jak prezidentovi vrazi spoutali politického aktivistu na silnici na židli a zapálili ji, jak za namířených pušek odvedli sousedy, kteří se již nikdy nevrátili. Pamatoval si na školní zájezdy na stadion, kde se konaly hromadné popravy, i na to, jak děti musely kreslit do vzduchu kříž a odříkávávat: „Ve jménu Otce, Syna a Duvaliera. Amen.“

Při tom všem měl Duvalierův režim menší (za J. F. Kennedyho) či větší (po Kennedyho smrti) podporu Spojených států, pro které byl Papa Doc se svým antikomunismem nárazníkovou hrází proti Kubě.

Francois Duvalier měl však ještě silnějšího spojence, vytáhl ho přímo ze samotného pekla: vúdú. Věděl, jakou moc magie na Haiti má, a rozhodl se jí svou tyranii podepřít. Prohlásil se za Barona Samediho, ducha mrtvých, a s vúdú spojil i své paramilitární jednotky, které mačetami a pistolemi systematicky šířily teror po celé zemi. Angažoval do nich přední kněží vúdú a se světem magie a pověr souvisel i jejich název Tonton Macoutes. Odkazoval na mýtickou postavu tuláka s pytlem, který chytá a požírá děti. A jejich krutost jim opravdu vydobyla pověst zombií, které byly probuzeny k životu jen proto, aby rozsévaly teror a pro výstrahu nechávaly čas od času useknuté hlavy svých obětí na tržištích.

Ochránce Baby Doc a jeho mamá

Malý Jean-Claude se však o mýtická ani reálná strašidla, která děsila děti Haiťanů i jejich rodiče, nestaral. Drandil na nádvoří prezidentského paláce na tříkolce, později na harleyi, a když mu otec kvůli svému podlomenému zdraví sdělil, že bude příštím prezidentem, nechtěl. Zemi by měla řídit sestra, je ambicióznější, navrhl. On sám se totiž o politiku nikdy nestaral, dával přednost večírkům, jazzu, jachtě a rychlým vozům. Protesty na otce nezabraly.

Jean-Claude Duvalier se ujímá prezidentského úřadu. Později se, stejně jako jeho otec, prohlásí doživotním prezidentem.

V únoru 1971 tak Papa Doc položil haitskému lidu dotaz, zda může být jeho nástupcem synek, který dostal přízvisko Baby Doc. Údaje o výsledku hlasování se liší, oprávněnost Jean-Claudova nástupu na trůn je však zřejmá. Podle některých zdrojů hlasovalo pro 2 391´916 voličů, proti nebyl nikdo, podle jiných zaznělo „ne“ jednou, podle jiných volby pokazila i dvě zdržení se. Buď jak buď, Jean-Claude tak mohl prohlásit, že prostí Haiťané potřebují někoho, kdo by je bránil, nového Papa Doca. A s pokorou dodal, že osud do role jejich ochránce určil jeho.

Ale tak docela jako spasitel chudých ten pouze devatenáctiletý, obtloustlý, i když vysokánský chlapík s příšernými kotletami a velmi pomalým verbálním projevem, a prý i vedením, nevypadal. Nejen kvůli tomu, že ani přibližně netušil, jak chudoba asi vypadá. Také proto, že když se postavil do čela diktátorského režimu, byl to spíš náctiletý trumbera než politická osobnost. Mnozí proto čekali, že se stane snadným soustem pro nepřátele jeho otce z armádních kruhů, či pro ministry, či pro někoho jiného. Ale nedopadlo to tak, role jeho průvodce se totiž chopila jeho matka Simone.

Jean-claudismus: méně brutality a více byznysu

A že bylo co řešit. Nešlo jen o to, že nanicovatý synek chtěl několikrát rezignovat a že jej šikanovala jeho cílevědomější sestra. Šlo o státní záležitosti. Američané sice nebyli zbytečně citliví na lidská práva, ale když se o haitském teroru ve světě psalo příliš, bylo nutné se přece jen ohradit. A ještě horší bylo, že Papa Doc nebyl nejpečlivější při splácení půjček. Následek? Americko-haitské vztahy postupně ochladly.

Slepá ulička to však pro Duvalierovy nebyla a k řešení ani nebylo zapotřebí vúdú. Prohloubím duvalierismus, vylepším ho a posílím, prohlásil mohutný tlouštík Jean-Claude s matkou a sestrou za zády a ve vládě. Čas od času udělal nepatrné úlitby lidským právům, propustil něco vězňů, ale především začal splácet dluhy. A otevřel dveře zahraničním investicím. Americkým firmám však musel zajistit levnou a poslušnou pracovní sílu, jenže ta zatím dřepěla na malinkatých hospodářstvích na haitském venkově. Jak ji jen dostat do měst a nechat schlamstnout továrnami?

Pomohla epidemie africké prasečí horečky, kvůli níž nechal Baby Doc vyhubit všechna černá haitská prasata, na nichž závisely domácnosti černošských zemědělců. Výsledkem byla obří migrace chudáků z venkova do měst. Zásoby levné pracovní síly pro americké investory by tedy byly. Aby se nevzpouzela, o to se postarali Tonton Macoutes, kteří terorem ničili pokusy o odborové organizování ještě dřív, než zubožené dělníky vůbec napadly. Model ekonomické liberalizace, jemuž se říkalo „jean-claudismus“, jel jako na drátku.

A co víc, spolu se spokojeností Spojených států se na Haiti vrátily i půjčky a zahraniční pomoc, která během prvních pěti let Jean-Claudovy vlády stoupla o 800 procent. Další finance nechávali v zemi turisté, kteří jezdili především za sexem, prostitutkami a pitím.

Jinak bylo vše při starém. Zemi svírala chudoba, i když čas od času udělal Baby Doc hlavně kvůli tlaku amerického prezidenta Cartera gesto, jako v případě Boba Duvala, ale dobře promazaný represivní aparát, který zdědil po otci, fungoval dál. Jen korupce přibylo, Jean-Claude byl ještě nenechavější než jeho otec. Podle historika Alexe von Tunzelmanna si rodina Duvalierových nechávala ve vlastní kapse až osmdesát procent mezinárodní pomoci.

A poté, co si našel ženu, to bylo ještě horší.

Korupce, represe a reakce

Už jen ta svatba! Podle jistých zdrojů stála tři miliony amerických dolarů, kadeřnice na ni nechal Jean-Claude dopravit až z Paříže, oděvy rovněž, ohňostroj měl stát sto tisíc dolarů. Prostému lidu údajně nechal rozlévat na ulicích rum, ale i tak byl opulentní dýchánek obyčejnými lidmi chápán jako projev arogance, dokonce i na haitské poměry.

A potom tady byla ještě jedna věc a ta zase šokovala starou duvalierovskou gardu: novomanželka Michele Bennettová pocházela z rodiny mulatů. A nechtěla být jen přívěskem. Od té doby sedávala po pravé ruce Jean-Clauda ona, matka byla odsunuta do pozadí.

A pak začalo být všeho příliš. Manželčiny neustálé výlety na nákupy do Paříže stále ostřeji kontrastovaly s mizérií, kterou jeho režim servíroval Haiťanům. Vládnoucí rodina se zapojila do obchodování s kokainem. Turismus ze země vyháněla vlna AIDS. Zemí se šířila podvýživa a nemoci. Když zoufalci zemi opouštěli jako ilegální imigranti na lodích, Jean-Claude zareagoval po svém a začal požadovat od majitelů lodí úplatky. Nenechavost Duvalierů byla stále otevřenější a neomalenější, kleptokracie a korupce dokonce začala dusit i byznys. A jako nezbytný duvalierský bonus šikana, zatýkání, únosy, vraždy.

Jeden z tehdejších vězňů Fort Dimanche Bob Duval vyprávěl, že jeho spoluvězeň se dostal za mříže jen proto, že se jeho přítel jmenoval Conilliste. Když o něm však mluvil, špeh z Tonton Macoute slyšel slovo „komunista“, proto jej zavřeli. „Umřel tady. Jen kvůli jednomu slovu.“ Dnes jsou z obávaného vězení ruiny.

V roce 1984 sice ještě bývalý americky velvyslanec v Haiti píše, že „prezidentství Jeana-Clauda Duvaliera je nejdelším obdobím stability a bez násilí v dějinách země“, ale Haiti už přetékalo nespokojeností.

V roce 1985 ještě Jean-Claude hladové nepokoje ustál za pomoci násilí Tonton Macoutes, ale v únoru následujícího roku už byl společenský var silnější. Lidé rabovali sklady s potravinami, útočili na vedení Tonton Macoutes, na domovy Duvalierových úředníků a stoupenců, dokonce i na venkovský dům samotného prezidenta.

A pak dal americký prezident Ronald Reagan najevo, že dál jej hájit nebude. Věci zašly příliš daleko a bylo zřejmé, že hra je u konce. Jean-Claude se s rodinou narychlo sbalil a horkou haitskou půdu opustil americkým vládním speciálem C-141, nacpaným šperky, obrazy, kožešinami, stříbrem i kufry s bankovkami. Ještě předtím dal však zavolat k prezidentské posteli jednoho z palácových vúdú kněží: kouzlo, které mělo zajistit, aby ten, kdo do ní ulehne příště, zemřel, si vyžádalo obětování dvou nepokřtěných nemluvňat. Před zraky prezidenta a jeho ženy.

Letoun jej odvezl do Francie, která z washingtonského dárku neměla radost. Nejprve řekla francouzská vláda Haiťanům, kteří proti pobytu ex-diktátora protestovali, že jej v zemi nechá pouhých šest dnů, poté o jeho pobytu mluvila jako o dočasném a nakonec stejně jako haitská ambasáda tvrdila, že neví, kde Jean-Claude je.

Jeho adresa ovšem nebyla žádným tajemstvím. Pobýval se ženou a dětmi v hezkém domě na Riviéře a magazíny psávaly o tom, jak jezdí ve Ferrari a utrácejí. Ale zdroje přece jen vyschly, když se s ním v roce 1993 Michele rozvedla a připravila jej o většinu peněz, a Jean-Claude tak skončil v malém bytečku na francouzském předměstí. Přesto se pokusil o návrat a v roce 2011 šokoval Haiti, když se tam vrátil.

Soudy na něj nikdy nedosáhly. Po návratu na Haiti se ho sice úřady pokoušely stíhat za majetkové trestné činy, nikoli za násilné, ale nikdy odsouzen nebyl. Navzdory soudnímu omezení pohybu navštěvoval luxusní restaurace a scházel se se svými stoupenci. V roce 2012 si dokonce na události k připomenutí druhého výročí haitského zemětřesení potřásl rukou s Billem Clintonem.

Současný haitský prezident Michel Martelly prohlásil, že cokoli je s Jean-Claude Duvalierem spojováno, je již věcí minulosti. „Je čas sjednotit zemi, dát najevo toleranci, soucit, lásku,“ uvedl, aniž zmínil oběti Duvalierových.

Světská spravedlnost na něj už ani nedosáhne, Jean-Claude Duvalier 4. října 2014 zemřel. Mnozí, například vyšetřovatel Spojených národů Payam Akhavan, viní západní mocnosti, že nejenže neudělaly dost, aby zastavily teror během jeho prezidentských let, ale že jej dokonce ani nepohnaly k odpovědnosti po jeho útěku z Haiti.

Oba haitští doživotní prezidenti, otec Francois i syn Jean-Claude, za sebou nechali nejméně 30 tisíc mrtvých a ještě více zbitých, zraněných a mučených. Když Jean-Claude prchl z Haiti, měl prý na účtech až 900 milionů dolarů, které zpronevěřil.

Autoři: ,
  • Nejčtenější

S vyléčeným sadistou chodil na ryby. Markovič nebyl jen postrachem vrahů

26. března 2024

Chytil spartakiádního vraha Jiřího Straku, díky minisérii Metoda Markovič: Hojer se nám do povědomí...

Uzlování je sice stará škola, objasňuje ale současné krimi případy

23. března 2024

Zločinci zastírají svou totožnost, pracují v kuklách a s rukavicemi. Dopadeni však bývají kvůli...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Říkali, že je to stydlivý kluk. Dívkám přitom ubližoval chladně a bez lítosti

23. března 2024

Premium Půlnoc už odbila. S posledním úderem zvonu přikryl měsíc, který ještě před chvílí ozařoval pustou...

Přesvědčí vaše svaly, že cvičí. Pilulka má simulovat účinky tělesné aktivity

22. března 2024

Má umět namluvit vašim svalům, že cvičíte. I když přitom budete sedět v křesle, ležet na gauči,...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Legenda trapnosti. Mistr Ashida Kim prostě věří, že je nindžou

27. března 2024

Na instruktážních videích komicky nadskakuje, třepe rukama, kope nožkama, hopsá kolem svých...

Umělá inteligence ladila piva. Podle degustátorů úspěšně

29. března 2024

Premium Vyškolili ji v ingrediencích, nechali ji studovat posudky z pivních testování profesionálů i...

Návykový obal. Dějiny bublinkové fólie začaly nepovedeným vynálezem

28. března 2024

Premium Její praskání nabízí neodolatelně svůdné uspokojení, především však způsobila obalovou revoluci....

Policie dopadla zloděje kočárku. Byl jsem opilý a nic si nepamatuji, tvrdí muž

18. března 2024  12:56,  aktualizováno  27.3 13:51

Pražští policisté ve středu 27. března zadrželi cizince, který v polovině ledna ukradl z chodby...

Legenda trapnosti. Mistr Ashida Kim prostě věří, že je nindžou

27. března 2024

Na instruktážních videích komicky nadskakuje, třepe rukama, kope nožkama, hopsá kolem svých...

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...