Pralesnička. Je to malá žabka, jed z jejího sekretu je však smrtelný.

Pralesnička. Je to malá žabka, jed z jejího sekretu je však smrtelný. | foto: Profimedia.cz

Nejvražednější jedy nevymysleli lidé, ale sama příroda

  • 3
Žabí sliz, brouci, ryby a chobotnice, keře kulčiby či květina jménem soterek. To vše jsou malé, ale velmi produktivní továrny na prudké jedy. Ať je to kurare, batrachotoxin, tetrodotoxin, abrin, nebo botulin, stačí nepatrná dávka a výsledkem je neúprosná smrt.

Vražedné kouzlo žab pralesniček

Téměř neslyšitelný svist, lehké štípnutí, následované zatměním zraku a prakticky okamžitá smrt. Tak v praxi vypadá „dobrý zásah“ provedený foukačkou s otrávenou šipkou. Tento způsob lovu dovedli k dokonalosti jihoameričtí indiáni z kmenů Noanamá a Emberá, žijící v roztroušených enklávách na pomezí Panamy a Kolumbie. Tato tajná zbraň z nich činila po celá staletí nejobávanější bojovníky amazonské džungle, protože postup extrakce jedu byl jejich tajemstvím.

Konečný výsledek přesného zásahu, tedy okamžitá smrt, by však nebyl možný bez účinné toxické složky. Jejím základem je batrachotoxin, získávaný z obranného sekretu žab pralesniček. Ani tyto drobné a pestře vybarvené žáby ho však nejsou schopny syntetizovat, získávají jed druhotně, konzumací brouků čeledi bradavičníkovitých (Melyridae). Žabky, chované v evropských teráriích, tímto konkrétním otráveným sekretem nedisponují.

Podstatné je, že tento velmi silný jed, který působí současně kardiotoxicky a neurotoxicky, vás dokáže definitivně vypnout za méně než jednu minutu. Otevře totiž sodíkové kanály nervů, čímž způsobí jejich totální paralýzu. Vaše tělo tak přijde o schopnost komunikovat se svými orgány. Spolehlivá smrtelná dávka pro sedmdesátikilogramového muže dobré tělesné konstituce činí zhruba 100 mikrogramů, tedy množství ekvivalentní dvěma nepatrným zrnkům soli. Na protijed čekat nemusíte, není dosud znám.

Kurare je klasika

Kurare, které vévodí šestákovým dobrodružným románům, je snad vůbec nejznámějším šípovým jedem. Pokud jde o jeho přesné složení a účinnost, dostupná data se dost liší. To proto, že postup výroby dosahoval značné regionální rozmanitosti. Jen mezi Trinidadem a Guyanou bychom napočítali přes 250 variací.

Výsledkem tedy může být zakalená kapalina, vazká pevná pasta i cosi, co svou konzistencí připomíná hnědý med. Skladovat ho můžete v hliněném hrnci, vydlabané tykvi nebo konzervě. Základem receptů je ale vždy vodní výluh z kůry, čerstvého osekaného kořene a listí keře kulčiby jedodárné nebo kulčiby dávivé.

A dál? Následuje var a postupné přidávání přísad. Nasekaných pálivých červů, nezralých plodů chododendronu, hlíz pralesních rostlin. Některé dodatečné složky jedu pak snižují srážlivost krve, jiné mají spíše uspávací účinky. Recept se pochopitelně liší, pokud se chcete vydat na lov vačic nebo kapybary, lenochoda či mravenečníka. Nebo pokud se chystáte na tažení proti sousednímu kmeni.

Droga kurare je přibližně patnáctkrát slabší než batrachotoxin. Hlavní účinná látka D-tubokurarin po vniknutí do krevního oběhu způsobuje pozvolné ochrnutí svalstva a oběť postupně hyne zdlouhavým udušením. Dnes je jejího efektu využíváno v medicíně, používá se jako silné lokální anestetikum. Smrtící dávka pro dospělého muže činí 60 miligramů.

Pochoutka, která přijde draho

Pod zkratkou TTX vede moderní toxikologie látku tetrodotoxin, která je obsažena v játrech, pohlavních orgánech, kůži, jikrách a mozku ryb čtverzubců. Touto drastickou přírodní ochranou disponují i některé chobotnice a mořské hvězdice, objevena byla také u severoamerického mloka Taricha. Je to jed, který neodpouští. Intoxikace je spojena s více než sedmdesátiprocentní úmrtností. Dospělého muže dokáže zabít už jeden pouhý miligram TTX, takže jediná ryba fugu může s přehledem vyhubit třicítku hostů.

Proč by ji však někdo dobrovolně servíroval a jedl? Je to právě lehce znecitlivující účinek pokrmu, vytvářející pocit příjemného chvění na ústním patře a mírné zvláčnění jazyka, co strávníky dostává do extáze. Konzumace několika soust uvolní vaše chuťové pohárky a zpřístupní je nevšední sféře gastronomického zážitku.

Bohužel, ne vždy zůstane jen u toho a k prožitku se přidá i brnění rtů, těžkost obličejových svalů, rychlý nástup únavy a celotělní slabosti. V moment, kdy po požití Ffgu začnete zvracet, vám už zbývá přibližně jen hodina života. A nebude to právě příjemných šedesát minut: blokáda vazomotorických nervů společně s paralýzou hladké svaloviny cév se projevuje snížením krevního tlaku a smrt při plném vědomí nastává v důsledku ochrnutí dýchacích svalů.

Abrin, růžencová smrt

Jed získávaný ze semen v Evropě oblíbené okrasné rostliny skočce obecného vstoupil do dějin kriminalistiky pod názvem ricin. A pevně se v nich usadil. Je nepochybně účinný, ale jeho smrtící schopnosti blednou ve srovnání s dalším, méně známým jedem abrinem. Ten je třicetkrát silnější.

Jeho původem jsou semena červeně kvetoucího soterku obecného, který se pro svou nenáročnost zabydlel v Africe, Asii i Americe. Do světa ho šířili hlavně oddaní křesťané, protože se jeho tvrdých bobulí využívá k výrobě modlitebních růženců. Vyniká hned v několika ohledech. Mezi otravou a úmrtím uběhne v případě požití několik dnů, často celý týden. To proto, že jeho hlavní účinnou složkou je bílkovinný toxin toxalbumin, který je i dnes velmi obtížně zjistitelný.

Co dovede? Postupně prochází buněčnými membránami, zastavuje produkci bílkovin a krok za krokem postupně ochromuje vaše tělo. I když nemáte žádné zvláštní komplikace, buňky vašeho těla pozvolna odumírají. Příznaky? Ne nepodobné nachlazení. O to větším překvapením je smrt, k níž dojde v důsledku akutního selhání ledvin, jater a sleziny. A když se traviči nechce čekat tak dlouho? V případě abrinu je zdaleka nejrychlejší metodou účinné aplikace vdechnutí drceného prachu. Stačí tři mikrogramy, a už se neprobudíte. Toho často využívali i vrazi a traviči v Indii a Japonsku při likvidaci spících obětí.

Démon z konzervy

Nejúčinnější jed, na který můžete v přírodě narazit, vzniká poměrně nedůstojnou cestou. Smrt nepřichází v podobě zákeřné dravé šelmy, nedává o sobě vědět výstražným syčením a neucítíte ani slabé bodnutí. Mikroskopickým původcem botulotoxinu jsou spory bakterií Clostridium botulinnum, které se množí v nevhodně konzervovaném jídle. Ne nadarmo se botulinu přezdívá klobásový jed.

Clostridie si přitom ke svému vývoji nežádají mnoho. Stačí jim neutrální až kyselé prostředí, zamezení přístupu vzduchu a optimální teplota letního dne, a dílo zkázy je hotovo. Tepelně nedostatečně upravené potraviny, zkažené kompoty, v oleji naložené pochoutky, konzervy s prošlým datem spotřeby, tady všude může číhat smrt. Stačí jen přivonět: při inhalaci stačí k zabití 10 nanogramů na kilogram tělesné hmotnosti člověka. Neurotoxická bílkovina jedu vypne přenos nervových vzruchů vašeho těla a odsoudí vás k záhubě. Vstřebávat se může také oční sliznicí a neporušenou kůží.

Pokud v případě požití lékaři přispěchají na vaši záchranu včas, existuje šance na přežití. Ale když se dostal jed do vaší krve nebo plic, nemáte už většinou čas ani na sepsání závěti. Možná ještě tak na dvě až tři poslední věty. Botulotoxin je dnes populární v kosmetice, kde dočasně vyrovnává kůži a zahlazuje vrásky, a v medicíně, kde pomáhá neurologům. Je také považován za „ideální“ náplň biologických zbraní. Nejprve totiž zabije vše živé v dosahu a pak se během čtyřiadvaceti hodin sám rozpadne.