Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Tak nám zastřelili Jesseho Jamese

aktualizováno 
Od jeho zavraždění uplynulo právě 130 let, jeho kult však stále žije. Jesseho Jamese oslavují písně, knihy i filmy. Že nemá příběh o psanci, který měl loupit bohatým a podporovat chudé, nic společného s realitou, Americe nevadí. Za to, že se stal obyčejný vrah idolem, mohou především média.

Banditi nemívají dlouhý život. Jesse James se narodil v roce 1847, zavražděn byl o pětatřicet let později. | foto: Profimedia.cz

Jesse James chlapík byl, hodně lidí odpravil... Znáte to sami. Dokonce i v dalekém Česku se už pár desítek let šíří sláva úžasného chlapíka, který je, jak o něm zpíval každý druhý Čech, "kabrňák". A taky jakýsi Jánošík s kolty, protože "boháčům uměl brát, chudákům dával zas", a vůbec je to hodný člověk rodinného typu, protože ve volném čase sedí za stolem "a svým dětem vypráví".

Prostě "přál bych vám, abyste ho mohli znát".

Anebo radši ne. Hrozilo by nebezpečí, že by vás chladnokrevně oddělal.

Přestože mají Anglosasové slabost pro bandity a jiné zlosyny, které rádi obdivují, bylo by obtížné hledat postavu, jejíž posmrtná sláva a image romantického psance, jenž vlastně dával zahulit těm nahoře za nás všechny, se tak moc odlišují od krvavé lupičské skutečnosti.

Bruce Springsteen, Brad Pitt a spousta filmů

Výše zvedenou písničku, která se zpívá u českých táborových ohňů, samozřejmě znáte. Není to český výmysl zaviněný tím, že tichá pošta přenesla přes Atlantik zprávu o Jamesovi patřičně zkreslenou. Ani náhodou: je to vlastně jen upravený, ale docela přesný překlad amerického tradicionálu, kde se ještě dodává, že Jesse měl velké srdce.

Fotogalerie

A tuhle písničku zpívali Woody Guthrie, Bruce Springsteen, Pete Seeeger, The Pogues a spousta dalších.

Je to jako by bratři Nedvědové, Josef Vojtek, Jarek Nohavica, Arakain a další zpívali, že hromadný vrah žen Mrázek byl výborný chlapík s dobrým srdcem, který chránil ženy, a bídáčtí muži zákona jeho dopadením udělali něco velmi podlého.

Ale nejde jenom o písničky.

S filmy je to ještě horší. Bylo jich natočeno už šestadvacet (některé prameny uvádějí dokonce víc než třicet). A k tomu ještě televizní seriály. Všechny jsou víceméně v duchu názvu toho posledního z roku 2007, kde Jesseho hraje Brad Pitt a který se jmenuje Zavraždění Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem.

Nakolik tyhle příběhy odpovídají skutečnosti, dala už najevo pravnučka Jesseho Jamese Jo James Rossová, podle jejíž knihy se měl natáčet v roce 1937 hollywoodský velkofilm s Tyronem Powerem a Henrym Fondou. Nakonec z toho vznikla oslava Jesseho a jeho bandy... Když se paní Rossové zeptali novináři na to, jak se filmaři drželi reality, sarkasticky řekla: "No, opravdu existovali dva muži jménem Jesse a Frank Jamesovi. A ano, opravdu jezdili na koních."

Kde se tedy ten mýtus vzal a co ho drží při životě?

Elvis Presley 19. století

Na první pohled není účet bandy bratří Jamesových nijak rozsáhlý. Dvanáct bank, sedm přepadených a vypleněných vlaků, pět dostavníků. A asi osmdesát mrtvých. Z toho má prý Jesse na kontě sedmnáct.

Jenže k tomu je třeba připočíst další akce, které dělali členové gangu na vlastní vrub. A hlavně nečekanou brutalitu. Při první akci zabili šestnáctiletého studenta, který přecházel ulici, zrovna když začali prchat, jindy úmyslně postřelili předškolní dítě. Když jednou potřebovali koně, odpráskli dva nic netušící honáky. Při přepadení vlaku vymysleli dobrý trik: za rukojmí si brali ženy a děti výpravčích, jimž pohrozili, že pokud vlak nepošlou na slepou kolej, rodinu jim postřílí. I v tehdejších drsných dobách se to hodnotilo asi tak jako dneska terorismus.

Ale z Jesseho Jamese byla přesto hvězda.

Jeden americký historik řekl, že byl "Elvisem Presleym 19. století". Jak jsme viděli, ještě dodnes ho filmy, americký folklór a písně vidí jako hrdinného psance.

Všechno to nastartovala média. A doba.

Nejdřív ta doba. Bylo krátce po občanské válce a stát Missouri, který byl na straně Jihu, byl velmi těžce zničen. Možná nejvíc z celé Konfederace. Válka skončila, ale zášť vůči Severu žila dál. A když za téhle situace začal Jesse James loupit (zahájil tím, že v únoru roku 1866 provedl v městečku Liberty první přepadení banky v USA v době míru), pohled na něj zásadně ovlivnil redaktor listu Kansas City Times jménem John Newman Edwards.

Nejaktivnější byl gang sourozenců Jamesových v letech 1866 až 1876. Pak se

Nejaktivnější byl gang sourozenců Jamesových v letech 1866 až 1876. Pak se začal ocitat pod větším a větším tlakem.

Začal činy gangu bratrů Jamesových vysvětlovat jako skutky odporu vůči Severu a pořádkům, které zavádí. Podobné jižanské bandy řádily v oblastech na pomezí Severu a Jihu už za války a přestože terorizovaly hlavně místní, byly brány jako jacísi partyzáni bojující za věc Konfederace. A Jesse James byl v novinových článcích pokračováním tohoto boje, mimo jiné i proto, že na sobě míval kabát jižanské kavalérie.

A tak se psalo, že heroicky nasazuje život za jižanské hodnoty. Všechno se vysvětlovalo jako odveta za seveřanské bezpráví. Tím, že přepadával banky, vlastně mstil místní farmáře, jimž banky na obnovu jejich farem půjčovaly peníze za vyšší úroky, než bylo před válkou zvykem. Všichni banky nenáviděli – a najednou se tady objeví někdo, kdo farmáře mstí.

Tenhle výklad přejímaly i další noviny. A Jesse James k tomu přispíval, když do nich posílal dopisy, v nichž své činy obhajoval, samozřejmě po svém. Když zastřelil jednoho bankovního úředníka, vysvětlil to tím, že si myslel, že to byl muž, který za války zabil jeho velitele, šéfa jedné z nejhorších band Krvavého Billa Anderssona. Jenže se ukázalo, že se spletl: onen muž za války vůbec nebojoval. No nic, sorry...

Zdá se, že některé dopisy psali sami redaktoři, aby odpovídaly pěstovanému obrazu vznešeného bojovníka. "Seveřané nerespektují nikoho. Kradou chudým a bohatým, zatímco my okrádáme jen bohaté," stálo v jednom z nich.

Dva díly legendy

Jessejamesovská legenda má vlastně dvě části. První souvisí s mýtem, že banda okrádala banky, jejichž vlastníci žili někde na východě, a byli to tudíž Seveřané. Ale tak to nebylo. Banky byly obvykle malé, místní, a pokud byly pobočkou nějakého řetězce, byl stejně lokální. Nebyl tedy nikdo, kdo by škodu nahradil. A tak Jesse James okrádal ty, kdo mu tleskali.

Druhá část legendy je ještě horší. Můžeme věřit tomu, že si američtí historici proklepli činnost Jamesova gangu dokonale. A o okrádání výhradně bohatých nemůže být ani řeči. I stránka, kterou spravuje jeden z Jesseho potomků, vyvrací mýtus, že jeho předek byl americký Robin Hood: "Jesse a jeho gang olupovali bohaté – a kohokoliv jiného, kdo náhodou seděl ve vlaku či dostavníku, který zrovna přepadli."

Kromě toho není doložen jediný případ, že by legendární větu v přepadených vlacích "Jesse James prosí o příspěvek na chudé" mysleli bandité jinak než ironicky. Neexistuje jediná vzpomínka, že by někomu něco dali. Pouze jednou  obdržel jistý muž dva dolary za to, že jim držel koně. Zaznamenány jsou pouze případy, že když byli psanci na cestě, řekli například farmáři, u něhož byli přes noc: "OK, přespali jsme ve tvé stodole, dal jsi nám najíst, tak tady máš dvacet dolarů. Ale jestli cekneš a šerif nebo Pinkertonovi agenti se dozvědí, že jsme tady byli, vrátíme se a zabijeme tebe i celou rodinu."

Milovali i "vrahova vraha"

Skutečnost byla sice úplně jiná než zprávy v novinách, ale rozdíl už nešel vyvrátit. Zvlášť když po mýtu skočili spisovatelé šestákových románů. Jesse James se stal hrdinou, kterého autoři viděli tak, jak si doba žádala. Jestliže v něm po jeho smrti publicista Frank Triplett spatřoval pokrokového člena jižanské "nové aristokracie", později se stal symbolem odporu jedince vůči síle koncernů.

Robert Ford. Sám byl členem zločineckého gangu a pobýval v Jamesově domě.

Robert Ford. Sám byl členem zločineckého gangu a pobýval v Jamesově domě. Jesseho zastřelil, aby se domohl odměny vypsané na jeho hlavu.

A vždy byl zosobněním Američana, který je mužem činu, nebojí se jít za svou věc proti většině a považuje za své právo prosazovat ji zbraní. Tyhle ideály přebily fakt, že "věcí" byl ve skutečnosti zločin. Ale právě ze stejných důvodů byli romantizováni i další velcí zločinci Ameriky jako psychopatický pistolník a zabiják Billy the Kid, různí gangsteři či bankovní lupič John Dillinger. Američan si je rád nechá vykládat jako příběhy vzpoury proti moci státu a touhy po neomezené svobodě.

Jak byl příběh Jesseho Jamese silný, ukazuje i jeho závěr. Deset let poté, co Robert Ford zastřelil Jesseho Jamese, přišel do Fordova saloonu jakýsi Edward O'Kelley a zastřelil ho z brokovnice. Ti dva muži se předtím nikdy neviděli, O'Kelley ale chtěl pomstít Jesseho smrt. Anebo si udělat jméno. Ale to pořád není všechno.

Když šel O'Kelley sedět, petice za jeho propuštění měla sedm tisíc podpisů. On sám dostával tisíce dopisů a žádostí o autogram.

Před časem vznikla i o něm kniha s názvem, který říká vše především o fascinaci Jamesem, protože ukazuje, jak se na tomhle jméně může "udělat" i naprostý nýmand. Ta kniha se jmenuje Muž, který zavraždil Jesseho Jamesova vraha.

A tak se zdá, že nejstřízlivěji viděli Jesseho Jamese jeho potomci, kteří ho rozhodně neoslavují. Koneckonců, už Jesseho syn vystudoval práva a stal se soudcem.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.