Konečně jste se dostali k tomu, abyste se vypravili na dovolenou. Vybrali jste exotickou asijskou destinaci a nastupujete do letadla v nedočkavém očekávání mimořádných zážitků. A ty se také skutečně dostaví - v prvních dnech po příletu máte totiž poměrně intenzivní pocit, že v nejbližších minutách upadnete minimálně do kómatu. Třeští vám hlava, bolí svaly, nemůžete spát, ale jste tak strašně unavení, že vzhůru také nevydržíte být.
Jste přecitlivělí na světlo a všechny hlasitější zvuky a tak předráždění, že byste nejraději někomu dali pěstí. Cítíte se v depresi, nemáte chuť k jídlu, houpe se vám žaludek a vůbec je vám celkově značně nevolno. A to ještě nevíte, že to samé si prožijete, až poletíte zpátky domů.
Rozházené denní rytmy
Pásmová nemoc neboli jet lag je relativně novou nemocí, protože se objevuje při překročení několika časových pásem v krátkém časovém úseku. Laicky řečeno si při ní úplně "rozhodíte" denní rytmus svého těla. Ještě před několika desítkami let se žádnou pásmovou nemocí lidé zabývat nemuseli, protože nebyli technicky schopni překročit časová pásma rychleji, než je pohyb Země.
Alfou a omegou pásmové nemoci je takzvaný cirkadiánní rytmus, který je jedním z biorytmů. Trvá průměrně dvacet čtyři hodin (nicméně může oscilovat mezi dvaceti a osmadvaceti hodinami) a jsou v něm obsaženy takové tělesné funkce, jako jsou například pravidelné změny tělesné teploty, sekrece hormonů, krevního tlaku a především střídání spánku a bdění. Denní rytmus je závislý na množství denního světla, protože s jeho poklesem například stoupá sekrece melatoninu, spánkového hormonu, který zodpovídá za pocit ospalosti a umožňuje nám usnout.
Problém je v tom, že když při letu na dovolenou překonáte naráz několik časových pásem, váš přirozený cirkadiánní rytmus, v rámci kterého fungovalo vaše tělo několik posledních měsíců či let, se najednou násilně přetrhne. Všechny tělesné procesy, které jsou s ním spojeny, jsou porušeny a zmateny. Čím víc časových pásem překročíte, tím horší jsou obvykle projevy pásmové nemoci, protože tím víc si své biologické hodiny rozhodíte.
Pokud letíte směrem na západ, jsou většinou projevy pásmové nemoci mírnější a adaptace probíhá rychleji, protože si vlastně prodloužíte den. Při letu opačným směrem jsou symptomy naopak horší. Hůře se také s pásmovou nemocí vypořádávají starší lidé, jimž trvá delší dobu, než se jejich biologické hodiny zase synchronizují.
Protein, nebo kyslík?
Vědci si zatím nejsou zcela jisti, jaký je přesný mechanismus vzniku pásmové nemoci. Jedna z teorií tvrdí, že se na vzniku pásmové nemoci podílí i změny v hladině kyslíku, když dlouho letíte letadlem. V kabině letadla je totiž tlak vzduchu výrazně menší a množství kyslíku, které se dostává do mozku, je tak při letu menší. Výsledkem snížené hladiny kyslíku v krvi je pocit letargie, dehydratace a výrazně intenzivnější symptomy pásmové nemoci.
Další teorie však předpokládá, že hlavním viníkem pásmové nemoci je protein SIK1, který působí jako jakási molekulární brzda, zabraňující přeřizování biologických hodin při cestování do odlišných časových pásem. Odborníci se také shodují, že symptomy pásmové nemoci výrazně zhoršuje konzumace alkoholu při cestování, protože tělo je zaneprázdněné nejen přeřizováním biologických hodin, ale navíc ho zatížíte ještě nutností odbourávat alkohol.
Výsledkem pásmové nemoci jsou potom silné bolesti hlavy, obrovská únava, otupělost, nespavost či pocity podrážděnosti. Objevit se mohou projevy deprese, neschopnost koncentrace, ztráta chuti k jídlu, pocity nevolnosti či dokonce průjem nebo zácpa. Počítejte s tím, že na to, aby se vaše tělo vyrovnalo s každým časovým pásmem, které jste při cestování překročili, bude potřebovat přibližně jeden den.
