Staří Nizozemci na malbách opěvovali citrony, Italové milovali pomeranče a hrušky. Kromě exotického ovoce pak všichni dohromady zbožňovali nejrůznější mořské plody, krevety a ústřice, zatímco prostá zelenina nebo vejce stály spíše stranou. To vše můžeme vyčíst z obrazů starých mistrů – a to vše ani trochu nevypovídá o gastronomických preferencích dotyčné doby.
Zobrazení pokrmů na historických malířských plátnech spíše odráží niterné touhy svých tvůrců a jejich mecenášů než skutečné složení jídla na tehdejších hostinách. „Je to stejné jako dnešní sklony dokumentovat náš pokrm co nejlákavější fotkou,“ říká Brian Wansink, profesor z Cornellovy University v New Yorku. K tématu má skutečně co říct, jeho doménou je totiž studium lidského chování a specializací pak stravovací návyky.
Wansink se spolu s kolegy rozhodl analyzovat 750 starých obrazů z období od roku 1500 do roku 2000, na nichž se objevuje motiv hostiny, jídla, bohaté krmě. Z nich pak vyselektovali 140 maleb ze západní Evropy a Spojených států, na nichž je zobrazen „prostřený stůl pro rodinu“, to aby odložili stranou honosné gastronomické události a dobrali se k tomu, jak vypadalo všední jídlo v dané době.
Jak takovou scenérii poznali? Tato zátiší s rodinnými stoly se od jiných obrazů hostin liší jak předpokládaným počtem strávníků, který je omezen na rodinné příslušníky, tak i tím, že na nich chybí dekorativní prvky banketních stolků.
Prolhané obrazy
Výzkumníci pak podrobně sepsali, jaké suroviny a ingredience se na těchto stolech nacházejí a rovněž v jakém množství a zastoupení. Už záhy však bylo jasné, že tyto rodinné pokrmy vůbec nereflektují dostupnost surovin nebo příjmy dané skupiny osob.
„To, co tyto obrazy zachycují, rozhodně není obraz běžné nebo průměrné hostiny pro čtyři domácké strávníky,“ říká Wansink. „Jinými slovy, neodrážejí všední ani jinou realitu, jen idealizovanou představu o bohatém pokrmu.“
Obecně pak na obrazech chybí pokrmy, které by byly neestetické nebo obtížně zachytitelné štětcem. Artyčok se maluje přeci jen o něco lépe než ananas. Levné nebo běžné potraviny na obrazech obvykle scházejí, kuřata, vajíčka nebo dýně se objevují jen zřídka. Ale lehce dekadentní mořští korýši a měkkýši se skví na pětině obrazů. A to i na malbách ryze vnitrozemských, kam by humr, ústřice nebo čerstvá kreveta nikdy nemohli dorazit.
Nizozemské obrazy korýše zachycují velmi často, vyskytují se na polovině gastro-obrazů. V Německu jen na každé páté. A i když v obou těchto zemích patřil ve skutečnosti mezi nejčastější pokrm obyčejný chleba, na obrazech jeho zastoupení s přibývajícími staletími klesá. Nizozemci i Dánové velebili exotické ovoce, které jejich sousedi často ani neznali. A co sýry? Objevují se spíš na obrazech italských mistrů. Ústředním bodem obrazů je pak většinou flákota masa, například prorostlé uzené šunky, nebo nějaký vydařený korýš.
„Přítomnost exotického ovoce na starých obrazech zrcadlí hlavně dvě věci,“ říká Wansink. „Jednak osobní profesní výzvu malíře poprat se atypickým tématem, které často znal jen z popisu nebo jiných obrazů. A především pak touhu jeho patrona a mecenáše, který chtěl vyzněním obrazu upozornit na svůj společenský status.“ Obraz plný pochoutek z dovozu je jasným signálem bohatství a movitosti svého majitele.
„Přítomnost humrů na malbě vystavené v domě vnitrozemského obchodníka napovídá cosi o bohatých stycích a kontaktech se zahraničím. Je to prostě forma osobní prezentace,“ dodává Wansink. Jenže ona prezentace odhaluje víc, než by chtěla. Napovídá totiž, vysvětluje odborník, že hmotné postavení majitele obrazu není až tak honosné. Pokud totiž máte humry k večeři obden, nemáte potřebu chlubit se jimi před ostatními na obraze. Ostatně, podobně je tomu se snímky na Instragramu.
„Naše milostné aféry s vizuálně přitažlivým, lehce dekadentním nebo na sociální status poukazujícím jídlem nejsou ničím novým,“ dodává Andrew Wieslogel, kurátor sbírek raně euroamerického umění na Cornellově univerzitě. „Byly součástí našich dějin 500 let před vznikem Instagramu, ještě za časů Michelangela.“
Ze současné módy focení jídla si utahuje reklama:
9. srpna 2016 |
Výzkum jídla založený na analýze starých obrazů přitom nepodnikl Brian Wankins poprvé. Už před sedmi lety publikoval v Mezinárodním magazínu o obezitě studii o Poslední večeři Ježíše Krista. Postupně prozkoumal dvaapadesát maleb z posledního tisíciletí, na nichž spočítal zobrazené předkrmy, přítomné talíře a množství chleba. A ukázalo se, že malíři dopřávají Ježíši Nazaretskému a jeho spolustolovníkům v průběhu časů stále větší porce. Počet předkrmů narostl v průměru o 23,1 procenta, talířů je dnes o 65,6 procenta více než před tisíci lety a o 69,2 procenta poskočil vzhůru i objem chleba.
Fotíte si pokrmy, abyste je vystavoval na sociálních sítích?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 23. října 2016. Anketa je uzavřena.
