Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Jonathan Cainer: nejbohatší astrolog světa „předpověděl“ vlastní smrt

aktualizováno 
Udělal z astrologie průmyslové odvětví. Vydělával miliony liber a ovlivňoval životy milionů lidí. Bulvární deníky se o něj přetahovaly finančními částkami, jako se kluby perou o fotbalová esa. A on psal horoskopy a mluvil s duchy. „Klidně mi říkejte šarlatán,“ usmíval se Jonathan Cainer. Zemřel 2. května 2016.

Litoval, že astrologové nedokážou předpovědět velká neštěstí, jako bylo 11. září 2001. V roce 2004 však uklidnil ekonomy i společnost: „Následujících osm let nezažijeme recesi. Venuše to na fyzikální úrovni nedovolí.“ | foto: Facebook

„Nejsme tu na dlouho,“ napsal v jednom ze svých posledních horoskopů k tomu, co má 2. května 2016 čekat znamení Střelce. „Máme za to, že máme k dispozici celou věčnost a ještě den navíc. Jistým způsobem možná máme pravdu, nejsme totiž věčné duše, jen dočasně obývající konečné fyzické formy?“

Ona slova stojí za ocitování ze dvou důvodů. Zaprvé proto, že případně ilustrují Cainerův oduševnělý sloh. Své horoskopy balil do mnohem literárnějších, hloubavějších vět, které dodávaly jeho produktu mystičtější nádech než horoskopy jeho kolegů a konkurentů. A zadruhé proto, že podle mnohých si jimi předpověděl vlastní smrt. Astrolog byl totiž právě Střelec a onoho dne zemřel. Neočekávaně, náhle, na infarkt.

Předpověď, která vyšla

Fotogalerie

Narodil se v roce 1957 v židovské rodině v britském Surbitonu a domov Cainerových nebyl oázou duševní harmonie. Otec se jej snažil přimět k víře tak, že u syna vypěstoval averzi k synagogám („Můj zasr*** otec mi dal ránu kvůli vám zasr**** židům!“ křičel jednou na celou synagogu, poté, co ho otec na bohoslužbu odvlekl násilím), matka měla milence. „Drahý Jonathane. Odešla jsem i s dvojčaty pryč,“ sdělila mu jednoho dne, že rodinu opustila i s jeho sourozenci. „Nevrátím se. Budeme ve spojení. Přeji ti vše nejlepší, mamka.“

V patnácti vypadl ze školy, nic neuměl, neměl žádné ambice. Jediná škola, kterou studoval zdárně a s úsilím, byla škola volného sexu a kouření trávy v hippie kontrakultuře, kam zaplul. Nejprve v britském Leedsu, poté v Los Angeles. Spoluzaložil undergroundový kontrakulturní magazín International Times. Snažil se uspět jako muzikant v kapele s názvem Strangle Cloud, poté jako hudební manažer svého bratra, nakonec skončil jako provozovatel nočního klubu s názvem Bla Bla Café.

A právě tam se odehrála scénka, která měla přepsat jeho život, i když nesla víc než čitelné stopy drog a rádoby vizionářského blábolení hippie komunity. „Staneš se velkou mediální osobností, budou tě číst miliony lidí, budeš eso v astrologii, budeš předávat kosmické poselství,“ předpověděl mu tam prý jakýsi „duchovní básník“ Charles John Quarto. Jonathan tehdy celkem správně odhadl, že to bylo jen fantazírování starého zhulence, poté však krok směrem k astrologii opravdu učinil. A odehrál se podle jeho slov téměř předpisově zázračně.

Byl prý v knihkupectví, když jej upoutala kniha Instant Astrology. A pak to přišlo. „Něco mě k té knize přitahovalo,“ volí, teď už bez cynismu, správná, magická slova. Byl ale na mizině, byl švorc, kde by na ni vzal peníze? „Jenže jsem strčil ruku do kapsy – a našel v ní padesátidolarovou bankovku, na kterou jsem zapomněl.“ Nu ano, byl to téměř zázrak. Osud si jej přitáhl.

Vrací se do Velké Británie s odhodláním nenechat lákání kosmu nevyslyšené. Žije z podpory v nezaměstnanosti a pouští se do studia na Fakultě astrologických studií v Londýně. Opouští ji s diplomem a plánem věnovat se vysoké astrologii, sestavování osobních horoskopů podle přesného data i místa narození. Na novinové a časopisecké masové horoskopy se díval s opovržením. Je to „bastardizace umění“, říkal.

Když mu proto jakési vydavatelství nabídlo, že mu vydá knihu takových obecných horoskopů, odmítl. Pak mu ovšem řekli, kolik by za ni dostal – a Jonathan si poté osvojí figuru, kterou udělá ve svém životě ještě mockrát. Udělá otočku a pod dojmem zisku nabídku přijme. „Nechal jsem se zaprodat,“ říká bez pokrytectví.

Císař astrologie

Potom se vše rozjelo ve velkém. V roce 1986 nastoupil jako autor horoskopů do listu Today, kde si zasloužil obrovský úspěch, který mu o šest let později otevře cestu na samotnou špičku britského bulváru, do listu Daily Mail. Nebylo to tak docela souznící soužití, protože Cainerovy politické sympatie k socialismu a hippie kořeny rozhodně nekonvenovaly chlebodárcově konzervatismu, v kontextu obřích sum, které inkasoval, to však koexistenci samozřejmě umožňovalo.

Cainer se stal hvězdou, byl poznávacím znamením Daily Mail, jeho obchodní značkou, kromě honorářů za horoskopy se s vydavatelstvím dělil i o gigantické příjmy z telefonní horoskopů. Navíc mu smlouva povolovala vést i svůj soukromý byznys – a že se mu v něm dařilo! Jeho web Cainer.com byl v roce 2000 oceněn na 50 milionů liber. Měl astrologické impérium.

Jako nejvyšší meta však Daily Mail nemusel skončit, dalo se jít ještě výš. V roce 1999 mu nabídl přestup Daily Express a začala velká přetlačovaná. Daily Mail nechtěl o Cainera přijít, pokusil se tedy nabídku konkurence přeplatit, podle jistých zdrojů mělo jít o jeden milion liber. Hrálo se o hodně, oba listy chtěly mít Cainera ve svých řadách ještě do 1. ledna 2000, protože ono magické datum přirozeně zaručovalo astrologické žně.

Horoskopy vydává jeho tým pořád. Jonathan byl tak pracovitý, že jich udělal na dlouho dopředu, vysvětluje. Astrologického byznysu se má navíc po jeho smrti chopit jeho syn.

Horoskopy vydává jeho tým pořád. Jonathan byl tak pracovitý, že jich udělal na dlouho dopředu, vysvětluje. Astrologického byznysu se má navíc po jeho smrti chopit jeho syn.

Daily Mail svého astrologa nepřemluvil, proto sáhl k žalobě, jíž se domohl, že pro něj Cainer musel nedobrovolně psát do konce ledna 2000: pro zlom tisíciletí jej urval doslova násilím. Od astrologa se mu oplátkou dostalo titulu „novin, které jsou lstivou propagací náboženského fanatismu“. A vůbec, Cainer prý neodchází jen kvůli penězům, jde i o hodnoty. „Slyšel jsem mnohé, kteří Daily Mail obviňovali z homofobie, z předsudků proti svobodným matkám a z xenofobie. A už mě unavovalo ten list pořád hájit,“ líčil.

Soudní rozhodnutí mu však na pár měsíců spoutalo ruce. Daily Express mezitím ohlašoval krátící se počet dnů, které jeho čtenáře dělí od astrologových služeb, velkolepým každodenním odpočítáváním „Countdown to Cainer“.

Tím se ale přestupový vláček nezastavil, hvězdy mu zřejmě předepisovaly další a další stanice. Hned v roce 2001 přesedá do Daily Mirror, kde mu je politicky lépe, protože list sdílí jeho kritiku války v Iráku. Jenže potom nastává, pozor, velká otočka – Jonathan Cainer se vrací do nechutného Daily Mail. Jistě si přál, aby konjunkce Merkuru se Sluncem, případně kosmický polosextil či snad kvinkux z čtenářských myslí jeho někdejší tvrdá slova na adresu staronového zaměstnavatele vymazaly. No, vracel se zkrátka velmi pokorně. „Byl jsem tehdy mladší a idealističtější. Všechno mi nedocházelo,“ vysekl sebekritiku.

Ta otočka za to stála, podle odhadů si ročně vydělával dva miliony liber, jeho impérium chrlilo horoskopy psané i po telefonu, zaměstnával třicet lidí a dávno překročil hranice Británie, horoskopy pragmatického astrologa konzumovalo dvanáct milionů lidí z celého světa.

Život s duchem

Ve všem mu však hvězdy nepřály. Žena Mel mu zemřela na následky autohavárie – ovšem neodešla od něj tak docela. Celý ten příběh je velmi... prostě se velmi hodí k životu okultní osobnosti. Zatímco totiž manželka ležela po neštěstí v nemocnici, přišel Jonathana navštívit její duch, aby mu oznámil, že opustí toto tělo. Mel prý zemřela právě v onen čas.

Ztráta fyzického těla však pro ni nic neznamenala, svého muže podle něj doprovázela do márnice, viděl ji však pouze on. „Podívej, není to k ničemu, už s tím nic nenadělám,“ řekla mu údajně na adresu nepotřebného těla. Nechala ho tedy ležet a udělala to jediné, co mělo smysl: nasedla s mužem do auta a odjela domů. A asi dva týdny tam s ním bydlela. „Mluvil jsem s ní každý den, též jsem ji viděl,“ líčil Cainer. Dohodli se, že jí zachová ateliér na půdě, rozzlobil ji však prý, když do něj nechal vstoupit instalatéra. „Neměla ráda lidi na svém území,“ prozradil na manželčina ducha astrolog.

Nakonec se prý rozhodla, údajně i na nátlak svých kolegů z onoho světa, kontakty omezovat. „Měla se tam dobře, bylo však pro ni těžké vztahovat se k osobě, kterou byla tady, myslím, že ji to psychicky stresovalo,“ vysvětloval astrolog, proč od něj nakonec odešla i ve své nové formě. Překvapivě k tomu došlo tak nějak s tím, jak Jonathan navázal vztah s novou hospodyní Sue, s níž měl poté další dítě.

Vždy mám po kapse nějaké poselství

Podobných zážitků s komunikací s duchy měl Jonathan Cainer víc, zřídil pro ně dokonce speciální muzeum, ovšem jen poté, co mu potvrdili, že jim přítomnost lidských bytostí nebude vadit. I proto se mu v tisku dostávalo nelichotivých titulů, další si vysloužil nijak pokornými reflexemi vlastního významu. Jednou se tak svěřil, že pro některé čtenáře je právě on „duší“ novin. A přiznal navíc, že i on sám si mnohdy připadá jako „génius v zadní místnosti“ nebo jako „citlivý duch či duše novin“. Přitakal, že takový náhled na sebe sama je poněkud grandiózní, nebylo však zbytí, musel trvat na svém: „Kamkoli jdu, přináším s sebou malé poselství.“ Kráčel po světě a rozséval.

Bulvární média o něm psala jako o arogantním egomaniakovi, jeho sláva si vysloužila dokonce i pozornost profesora Richarda Dawkinse. Muž přísné racionality jej nazval, jak jinak, šarlatánem, Cainerovi to však nevadilo. „Klidně mi tak říkejte,“ neprotestoval.

Astrologii sice dříve obhajoval jako vědu, později prý došel k tomu, že nejbezpečnější je ji považovat za systém víry s jistými velmi rigidními poučkami. „Učíme se, že Saturn znamená restrikci a Jupiter expanzi. Je to vědecký obor, pokud máme přesné planetární pozice a pokud je založen na opravdových jevech. Je to však jistá forma věštění, nádherná kombinace vědy a okultismu,“ shrnul svůj pohled na astrologii. Tvrdíval, že pokud se vyplní padesát procent jeho předpovědí, je spokojený, pokud šedesát, cítí se jako génius.

Zdůrazňoval, že si i ve svém oboru uchovává porci skepse, přirovnával ji k pepři: pokud jím jídlo ochutíte, je zdravý a stimuluje chuť, pokud to přeženete, připraví vás o ni. Pro své argumentační souboje s kritiky a stoupenci racionality míval připravené mnohé analogie. Ano, horoskop může být sebenaplňujícím se proroctvím, když si ho lidé přečtou, jednají totiž tak, aby se opravdu naplnil. „Jenže to ipso facto neprokazuje irelevantnost proroctví o nic víc, než existence placeba dokazuje, že léky nefungují,“ říkal.

Autoři: ,




Bomba slevy
Bomba slevy

Chcete mít přehled o těch nejlepších slevách a nakupovat chytře?

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.