Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Jsem jen podnikatel a sloužím lidem, hájil se gangster Al Capone

aktualizováno 
Je ikonou světa mafie a symbolem americké prohibice. Byl médii milovanou celebritou, dovedl k dokonalosti politickou korupci, opěvoval americký kapitalismus a sociální charitou si získával jako filantrop sympatie prostých obyvatel Chicaga. Zemřel právě před 65 lety a jmenoval se Al Capone.

Toužil po tom, aby byl vnímám jako úspěšný Američan. I proto nosil ty nejlepší obleky a snažil se o ty nejpřátelštější vztahy s tiskem. | foto: Profimedia.cz

To, jak se lidé vnímají, není totéž, jak je vnímají ostatní, řekl jednou Paul Newman a hned uvedl příklad. "Zajímalo by mě, co si o sobě myslel, když se díval v soukromí své koupelny do zrcadla, takový Al Capone. A jsem si jistý, že viděl sám sebe jako velmi lidského chlapíka."

Herec se nepletl. Tlustý muž s jizvou na obličeji, který kraloval organizovanému zločinu, se opravdu považoval jen za muže s obchodním duchem. Prostě se věnoval byznysu. "Jsem jen podnikatel, dávám lidem, co chtějí," zní jeho nejokřídlenější věta. "Nedělám nic jiného, než že uspokojuji veřejnou poptávku," praví ta druhá.

Mládí v gangu

Životní příběh Alphonse Gabriela "Al" Caponeho, který se narodil zkraje roku 1899, zhruba známe asi všichni. Tucty mafiánských filmů jsou totiž v zásadě variacemi právě na osud syna přistěhovalců z Itálie, kteří se usadili v New Yorku.

Proč se nerad fotil zleva

"Máte hezký zadek, slečno, a myslím to jako kompliment." Tahle Caponeho slova vyprovokovala v podniku jeho šéfa Frankieho Yalea rvačku, při níž bratr oslovené dámy Alphonsa třikrát řízl nožem do levé tváře a krku. Slavná jizva byla na světě. To kvůli ní se ale při fotografování natáčel Al Capone pravou stranou. Muže, který jej pořezal, později najal jako svého bodyguarda.

Byl to chytrý chlapec, jen prchlivý. Ve čtrnácti ho vyhodili ze školy, protože udeřil učitelku. Následovaly mizerné, příležitostné práce – a pak už se chytl gangů. Nejprve bezvýznamných, nakonec však nastoupil jako gorila do podniku mafiána Frankieho Yalea.

Pak se na své životní cestě pokusil o odbočku směrem k spořádanému životu. V devatenácti se oženil s o dva roky starší Mae Coughlinovou a začal pracovat jako účetní v Baltimoru. Byla to ale slepá cesta a krátký pokus. Když mu v roce 1920 zemřel otec, už nebylo podle spisovatele Laurence Bergreena nikoho, kdo by udělaného Italo-Američana s rukama obrovskýma jako grizzly brzdil v rozletu.

Uchýlil se pod křídla mafiána Johnnyho Torria, který se stal jeho průvodcem a učitelem ve světě zločinu. A dokázali spolu velké věci. Odjet za nimi však museli do Chicaga.

Prohibice v Chicagu – něco jako investiční pobídka

Původně ho navštívili, aby tam vyřešili jistou Torriovu rodinnou záležitost (nepochybujte o tom, že řešení mělo podobu několika mrtvých mužů). Nakonec ale zjistili, že jim město i doba nabízí životní šanci.

Tehdejší Chicago bylo vroucí kotel plný imigrantů, nebezpečný a pulsující. Vítalo tvrdé chlapy, ničilo ty ostatní. Tlustý muž s plnými rty a odzbrojujícím širokým úsměvem i jeho šéf patřili do první skupiny a za svůj rajón si vybrali Levee District. Čtvrť plnou prostituce, zlodějů a pobudů, kteří se jen flákali po ulicích a čekali, až se na nich objeví osamělý a neozbrojený chodec.

Fotogalerie

Důležitou roli ale hrálo i načasování – a to bylo perfektní. Na Ameriku právě padl těžký mrak prohibice, puls doby však tepal ve zcela jiném rytmu. Američané si chtěli užívat, prohánět se v autech, utrácet peníze a tančit. A jak napsal skladatel Irving Berlin, při popíjení čaje nevyseknete shimmy, tehdejší populární tanec. "Lidé chtěli pít," uvádí historik Frederick Lewis Allen, "a tím, že vláda pití postavila mimo zákon, ho zromantizovala. Bublinky ve skleničce šampaňského se zdály být třpytivější, pěna na džbánku piva víc osvěžující."

Bylo jasné, že Amerika neprojde dvacátými lety navzdory přání vlády střízlivá. A v případě zhýralého Chicaga to bylo jisté dvojnásob.

Lidé z podsvětí, se zkušenostmi s prodejem alkoholu, s provozem nevěstinců a barů, se šmelením, tvrdým konkurenčním boje i s tím, jak organizovat podzemní ilegální sítě, ucítili šanci. Najednou mohli nejen zbohatnout, ale také poskočit do vyšší společenské vrstvy: alkoholem totiž zásobovali společenskou smetánku, novináři je vykreslovali v těch nejromantičtějších barvách, lidé byli oslněni jejich stylem, šaty i slangem.

Mafiánské monopoly

Do čela toho všeho se přitom postavil Johnny Torrio a jeho pravá ruka Al Capone. Museli se ale snažit. Nejprve bylo třeba zabít šéfa gangu, pro něhož původně začali v Chicagu pracovat, Jamese "Big Jima" Colosima, a poté se jako vládci jižní části města museli postavit irskému gangu Diona O'Baniona, který panoval na severní straně.

V roce 1924 padá O'Banionovo tělo provrtané kulkami mezi růže a karafiáty, protože Caponeho muži jej jakoby s citem pro perverzní lyriku popravili v jeho květinářství. Jižní mafie však vyhráno nemá. Vypuká pět let trvající válka, v níž padlo tři sta mužů a během které úřadovaly nože, pistole, pušky samopaly i granáty.

V roce 1925 se Al Capone vrátil do Brooklynu, aby si vyřídil účty s gangem

V roce 1925 se Al Capone vrátil do Brooklynu, aby si vyřídil účty s gangem Peg-Peg Lonergana, který šikanoval jeho staré sousedy. Skončilo to čtyřmi mrtvými včetně šéfa gangu v klubu Adonis. Jen jsem si sem zaskočil zavolat matce a popřát jí hezké Vánoce, když se najednou začalo střílet, nic jsem ale neviděl, kroutil hlavou po příjezdu policie Capone. Jeho osm bodyguardů na tom bylo stejně.

Násilí si vybíralo svou daň na obou stranách, a když John Torrio skončil v nemocnici s pěti kulkami v těle, rozhodl se, že toho má dost. "Ale, všechno je tvoje," rozloučil se s Caponem, vzal z pokladny třiceti milionů dolarů a nechal celý byznys svému žákovi.

Ten se dostal v šestadvaceti letech do čela armády o tisíci mužích a byznysu, který ročně vyprodukoval sto milionů dolarů. A nezahálel.

Jak se dělá politika penězi a granáty

Své "podnikatelské" portfolio osekal a ponechal si jen aktivity, které veřejnost žádala: sázky, prostituci a zejména pašování a prodej alkoholu. Měl své agenty na východním pobřeží, na Bahamách, na Floridě i u kanadských hranic. Jeho karavany křižovaly zemi, aby uspokojovaly celý žíznivý Středozápad.

Pro sebe, svou ženu Mae a synka Sonnyho pořídil vznosné sídlo, vedení svého byznysu si vybudoval v luxusním hotelu Lexington. A stala se z něj nepřehlédnutelná celebrita, objevoval se ve společnosti hereček i podnikatelů. Nenajdete foto, na němž by nebyl nejlépe obléknutým mužem z celé společnosti. Často s doutníkem, vždy s diamanty na rukou. Al Capone je vzorový příklad, jak budovat image pro veřejnost, vysekl mafiánovi poklonu autor kurzů pro sebezdokonalování Dale Carnegie.

Al Capone měl podplacené politiky na nejvyšších chicagských postech, včetně starosty. Chicago bylo kvůli němu synonymem korupce a bezpráví. Není divu, v roce 1928 podpořil ve volbách starostovu frakci tak, jak uměl: voliče terorizovalo přes šedesát granátových útoků, dva politici byli zabiti.

Ke svatému Valentýnu s pozdravem

K tomu všemu ale vedl válku i na svém hřišti. Vždy byla kolem spousta konkurenčních gangů, které mu lezly do zelí. Především ti chlapci ze severu. V roce 1926 pokropila kolona deseti vozů salvou restauraci, v níž obědval. Vyvázl bez šrámu a zraněným civilistům zaplatil nemocniční péči. Jindy provrtala kolona vozů ústřední sídlo Caponeho byznysu v Lexingtonu tisícovkou kulek.

Není divu, že byl obezřetný a s těmi, kdo zradili či o nichž si to alespoň myslel, neměl slitování. Právě tak jednou zúčtoval s třemi muži z vlastních řad. V rámci představení, které mělo podtrhnout jeho moc a násilí bez hranic, je pozval spolu s dalšími na banket do hotelu, kde jim po jídle rozbil hlavy baseballovou pálkou.

Mafiánská sociální charita. Al Caponeho zločinecký syndikát rozdává polévku

Mafiánská sociální charita. Caponeho zločinecký syndikát rozdává polévku chudým nezaměstnaným.

Tím méně šetřil své konkurenty. Právě podpis muže se zjizvenou tváří stojí pod největším mafiánským masakrem, který se odehrál na svátek zamilovaných v roce 1929. Jeho muži převlečení za policisty tehdy při "razii" postavili sedm členů severního gangu ke zdi, aby je pak postříleli. Pravda, to byl v konkurenčním boji silný argument, jeho popularitou u veřejnosti to ale silně otřáslo. O tohle nikdo nestál dokonce ani v Chicagu.

V Americe má každý tu šanci

Al Capone to tak ale nebral. Nebyl pokrytec, nikdy nezastíral, že součástí jeho byznysu je násilí. "Nepovažoval ho ale za něco, co by Bůh označil nezbytně za hřích, protože násilím chránil sebe, svou rodinu a své obchody, které potřeboval, aby se postaral o rodinu," vysvětluje spisovatel Jonathan Eig.

Prokleté jméno

Podle vnučky Caponeho bratra Ralpha ležela na celé rodině její minulost jako závaží. "Každý z úzké rodiny si změnil příjmení," popisuje Deirdre Maria Capone. "Se mnou si poté, co jejich rodiče zjistili, kdo jsem, nemohly hrát žádné děti. A když to později zjistil zaměstnavatel, vyhodil mě." Její otec Raphael Gabriel Capone spáchal ve 33 letech sebevraždu, mnozí se ale dohadují, že svou rukou nezemřel. Dokončoval knihu Otcovy hříchy.

A novinář Claud Cockburn popisuje, s jakým zapálením opěvoval americký status quo a jak vehementně se hlásil k tomu, že do něj patří. "Moje podniky jsou vedeny na striktně amerických liniích… Americký systém, říkejte tomu amerikanismus nebo kapitalismus, dává každému jednomu z nás velkou příležitost. Jen se jí musíme chopit oběma rukama a vytěžit z ní nejvíc," vzpomínal na mafiánova slova žurnalista a dodával, jakou zášť dštil mafiánský podnikatel na všechny "radikály, socialisty a anarchisty".

Ty daně!

Své šance ale přecenil, dech nakonec došel i jemu. Pravda, federální agenti jej v roce 1931 nedostali na nic většího než na hloupé daňové úniky za směšných 215 tisíc dolarů. Znáte to ostatně z filmu Neúplatní s Kevinem Costnerem. I tak ale vyfasoval, ke svému zděšení, jedenáct let.

Z vězení odešel za dobré chování už v roce 1939, sílu vrátit se ke svému podnikání už ale neměl. Neurosifilida z něj udělala mentálně neschopného. V roce 1946 lékaři konstatovali, že je jeho duševní stav na úrovni dvanáctiletého dítěte. O rok později zemřel.

Autoři: ,






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.