K tomu všemu se navíc probojoval do listopadového finále pro devět nejlepších, kde půjde o mnohem víc. "Tam můžu vyhrát sto padesát milionů," konstatuje flegmaticky pětatřicetiletý Martin Staszko. Génius, kterému pere prádlo maminka.
Měl jste v rodině nějakého karbaníka?
A víte, že měl? Už jako čtyřletého mě bral děda do domova důchodců, kde hrával s chlapama mariáš. A mně se to tak zalíbilo, že když se v první třídě učitelka zeptala, čím kdo chce být, tak jsem se přihlásil: "Já chci být důchodcem a hrát karty." Škoda, že už děda umřel, dnes by na mě byl pyšný.
A kdy jste začal hrát o peníze?
Nejdřív to byl mariáš o drobné na střední škole, ale mnohem víc jsem si pak začal přilepšovat sázením na sportovní zápasy. Dobře si vzpomínám na poslední ročník vysoké školy, kdy mi rodiče dávali na živobytí tři tisíce korun měsíčně, což pokrylo sotva dopravu, školné, ale já si díky úspěšným tipům na zápasy ušetřil za ten jediný školní rok čtyři sta tisíc korun.
Turnaj v Las VegasV červenci tu hrálo 6 865 hráčů ze sto pěti zemí hlavní turnaj Světové pokerové série. Po osmi dnech senzačně vyhrál Třinečák (vlastně typicky česko-polský hráč) Martin Staszko. Na účet dostal okamžitě třináct milionů korun, chtějí ho sponzorovat velké herny. Spolu s osmi dalšími hráči se do Las Vegas vrátí 5. listopadu. Střetnou se v absolutním finále, takzvaném November Nine. Pokud tady Staszko neskončí poslední, své miliony výrazně rozmnoží, do finále přitom vstoupí s nejvíce žetony. Kdyby vyhrál, čeká ho 150 milionů korun. |
Ale v pokeru teď vyhráváte mnohem víc. Kdy jste se dostal k němu?
Před čtyřmi lety jsem viděl první turnaj v televizi, a tak jsem si hned zkusil na internetu nějaké hry zdarma. Brzy jsem vyhrával, no a před rokem jsem se rozhodl, že kvůli pokeru opustím zaměstnání. Od té doby už můžu hrát pořád a zlepšil jsem se celkem o dost.
Kde jste až do loňska pracoval?
Já měl dobrou práci, vedl jsem výrobu v nošovické automobilce. V podstatě jsem byl manažer, co šéfuje dvěma stovkám lidí na směně.
Kolik jste bral?
No právě... V našem regionu bývá i taková práce za relativně malé peníze, měl jsem něco přes třicet tisíc měsíčně. A pořád víc mi docházelo, že i když mám rád svoje kolegy, z finančního hlediska pro mě automobilka nemá smysl.
Flanelový démon. Někdejší šéf výroby z nošovické továrny v Las Vegas ohromil nejen svou hrou, ale i košilí. Hlavní je se pořádně soustředit, nedal se rozhodit Martin Staszko.
V kartách jste vydělával víc?
O dost víc. Když se mi podařil turnaj na internetu, měl jsem za jednu noc větší peníze než za půl roku v práci. Ale pořád ještě jsem brzy vstával a odjížděl do Nošovic, což je korejská firma a přísní Korejci tam chtějí mít zaměstnance od rána do večera. Až loni v zimě přišel důležitý impulz. Odjel jsem na turnaj do Francie a vyhrál nějakých devět set tisíc. Tehdy jsem si řekl, že v automobilce končím.
Zatím žádná známost
Nevyčítala vám to rodina? Přece jenom, manažer je manažer a karban je karban.
Příbuzní už věděli, že hraju dobře. Ale pochopitelně, zpočátku se rodičům můj poker nelíbil. Co si taky mohla myslet šedesátiletá mamka, když jsem si často platil startovné na turnaje ve výši jejího měsíčního platu, později i vyšší? Rodiče měli obavy, že přijdu na mizinu, ale taky věděli, že jsem odmala hravý a obvykle vyhrávám, takže mě nechali být.
Počkejte, v čem jste vyhrával?
Třeba v šachu. V šipkách jsem byl akademickým mistrem republiky... Opravdu mi šlo všechno možné.
Teď už vás rodiče podporují, když jste přivezl z Las Vegas třináct milionů?
Ano. Uznali, že to je pro mě asi opravdu lepší než jezdit na šestou do práce.
Mluvíte jenom o rodičích – to nemáte partnerku, děti?
V posledních letech jsem neměl ani žádnou dlouhodobou známost, bohužel. Ale pomohlo to k tomu, že mi zbylo dost času na poker. Kdybych se měl věnovat přítelkyni, úspěchu v Las Vegas nedosáhnu.
Jak dlouho ještě hodláte žít v celibátu?
Teď už mám nahráno, vyděláno, takže si umím svou vlastní rodinu představit. Kdybych našel ženu, která za to stojí, mohl bych se už klidně omezit a hrát třeba jen tři dny v týdnu.
Já si myslím, že o vás bude zájem. Jste dobrá partie.
Toho se právě bojím. Těžko rozeznám, která má zájem o mě a která o peníze.
Jaká by u vás mohla mít šanci?
Mám popsat svůj ideál? Postavou spíš štíhlá, ale ne moc vysoká, aby byla ke mně. Hodná, milá a aspoň trochu hezká holka. Jinak nemám žádné zvláštní představy, třeba barva vlasů je mi jedno.
Vy byste jí mohl nabídnout svou hravost a schopnost vydělat miliony. Máte i nějaké záporné vlastnosti?
To je těžké – někdy jsem třeba lenivý.
"Nějaké ty matematické nebo fyzikální olympiády. Taky jsem asi patnáct let držel školní rekord ve skoku do dálky a v běžecké štafetě držíme ten rekord možná doteď..." vypočítává Martin Staszko své školní úspěchy. Díky výkonu v Las Vegas byl však jeho nejšťastnějším měsícem letošní červenec.
Doma se vám vrší špinavé nádobí i prádlo?
Mám hodné rodiče, takže nosím prádlo k nim.
A vaříte si sám?
Po pravdě řečeno zajdu k rodičům i o víkendu. Jinak si dávám v hospodě polední menu a večer něco z obchodu nebo si udělám pizzu.
Žijete jako celkem chudý mládenec...
Chudý jsem ve skutečnosti nikdy nebyl – i proto, že jsem neutrácel. Dokud žiju sám, stačil by mi průměrný plat dělníka. Kdybych si našel přítelkyni, tak se to změní, ale jsem sám.
Jaké máte auto?
Patnáct let starou hondu.
Koupíte si teď nové?
Asi ne. Abych s ním někam vyjel pětkrát za rok? To mi vyjde levněji vzít si taxíka.
Za nedávnou výhru z Las Vegas byste si mohl koupit luxusní vilu.
Jenže dokud budu sám, stačí mi můj třinecký byt. Barák znamená jen spoustu starostí.
Poker se mi honil hlavou i v noci
Jak dlouho jste v Las Vegas seděl za kartami?
Někdy i patnáct hodin denně.
Neskončíte takhle v blázinci?
To si nemyslím... Přiznávám, že po takových turnajích občas nemůžu usnout, protože se mi všechny hry vybavují pořád znovu a přemýšlím o nich, ale to není nic nového. Já byl přemýšlivý vždycky.
Když bylo po všech těch bezesných nocích jisté, že máte třináct milionů, které v listopadu nejspíš o dost rozmnožíte, propadl jste euforii?
Ani ne, byl jsem strašně unavený. Chtělo se mi spát, už jsem toho měl dost. Turnaj se hrál osm dní. Schválně si zkuste představit, že byste se učil osm dní třeba na státnice. Takhle vyřízený jsem byl.
Už víme, že jste tomu vítězství obětoval rodinný život. Co ještě?
Už před lety jsem omezil šachy, ve kterých bych mohl být dobrý a které mě baví – ale finančně se nerentují. A taky míň vídám přátele. Někdy spíš hraju poker, než abych si s nimi zašel zapinkat tenis nebo jen tak na pivo.
Do konce života ve vatě. A nehrozí mu zřejmě ani bankrot. Jsem opatrný a nesázím víc, než bych měl, říká Martin Staszko.
Většina velkých pokerových hráčů alespoň jednou během kariéry zbankrotovala. Toho se nebojíte?
Rozhodně ne! Máte pravdu, mnozí zbankrotovali, ale to byli ti, kteří nesázeli opatrně. V pokeru můžete prohrát za den milion dolarů, ale já nejsem takový typ. Vím, kolik mám peněz, a ze zásady nevsadím do další hry víc než jedno procento z té částky. Vždyť vám říkám, že jsem od přírody šetrný – už v dětství jsme s bráchou dostávali stejné kapesné, ale zatímco já si z něj dost našetřil, on po pár dnech nic neměl. Lidi s mou povahou snad ani zbankrotovat nemůžou.
Už nikdy nebudu muset na šestou do práce
Vy jste úplně jiný hráč, než jaké znám z filmů. Nebankrotujete, nešňupete kokain, dokonce ani nekouříte...
... ve Vegas jsem jednou vypil za jediný den pět redbullů.
No dobře, ale nenosíte zrcadlové brýle ani kapuci přes hlavu. Vy hrajete ve flanelové košili!
Vypadám, jak vypadám, ale na svoji obranu – ta košile byla poslední čisté oblečení, které mi ve Vegas zbylo. Kdybych věděl, že mě budou zabírat kameramani a fotografové, snad bych si šel něco koupit, ale... vlastně bych nešel. Tehdy jsem skončil s pokerem ve tři ráno, pak jsem něco snědl, v pět hodin si lehl, nemohl usnout a v poledne jsme zase hráli.
Jak jste se vlastně na turnaj do Las Vegas dostal?
To je snadné – může se tam přihlásit každý, kdo zaplatí startovné deset tisíc dolarů.
Kdybyste o takové peníze přišel, byl byste hodně smutný?
Ani ne. Na takovou možnost jsem byl dopředu připravený, protože nějaké peníze vyhraje jenom deset procent ze všech hráčů. Kdybych se mezi ně nedostal, bylo by to škoda, ale tak bych holt vyhrál někde jinde.
Vy jste si jistý, že nakonec stejně vždycky skončíte v plusu?
Dlouhodobě jo. Dnes už vím, že jsem schopný vyhrávat, že třeba na internetových turnajích budu vždycky lepší než většina ostatních hráčů, a logicky tak trefím výhru častěji. Mezi námi – letos už jsem byl v takové pozici, že bych si celkem klidně mohl dovolit přijít o deset tisíc dolarů v Las Vegas, aniž to ohrozí moji existenci. Já už si budu pokerem slušně vydělávat vždycky.
Martin Staszko (vpravo) v Las Vegas v prestižním pokerovém turnaji zvítězil. V listopadu tam jede zase a může se stát skutečnou pokerovou hvězdou.
Tak to je asi dobrý pocit.
Jsem rád... Hlavně za tu nezávislost, díky které teď nemusím vstávat a na šestou spěchat do práce, kde bych pak celý den trčel. Při pokeru si můžu dát pauzu, kdy chci, můžu si zajet, kam chci...
... a využíváte toho?
S jedním dobrým kolegou jsme si kdysi řekli, že až někdo z nás poprvé vyhraje milion, zajedeme si na Bora Bora. Takže jste mi připomněl, že bychom to možná měli naplánovat.
Zůstáváte v Třinci, nebo se bojíte závisti a utečete do většího města?
Chci zůstat, ale nevím, co bude – teď jsem se vrátil z Ameriky. Zatím jsem naštěstí dostal jen jednu esemesku z neznámého čísla, jestli bych někomu nenabil kredit do mobilu.
A nabil jste?
Nenabil – to by se pak ozývali všichni.
Nezlobte se, ale nejste vy nakonec skrblík?
To zase ne. Až bude v listopadu finále, tak je samozřejmé, že třeba rodičům letenky a ubytování v Las Vegas rád koupím.
Pochopí máma s tátou, o co tam u hracího stolu jde?
Asi moc ne. Rodiče zatím pořádně neznají pravidla, tak snad se do té doby naučí aspoň rozpoznat lepší kombinace karet od těch horších.
Co uděláte, jestli nakonec vyhrajete těch 150 milionů?
Tak to už bych oslavil pořádně.
To jsem chtěl slyšet. Opijete se?
Nevím. Dřív jsme chodili skoro každý den na dvě tři piva, ale poslední dobou už mi to nedělá dobře – hlava bolí i další den.
Čímž bychom mohli rozhovor ukončit, ale já mám obavy.
Z čeho?
Že se vás teď spousta mladých lidí pokusí napodobit a neodtrhnou se od karet.
Ať hrají, to je dobře. Ale přinejmenším z počátku ať to jsou jenom turnaje zdarma nebo opravdu levné hry. Já jsem sice uspěl, ale většina hráčů bude stejně vždycky v minusu – takových je víc než devadesát procent.
A za kolik si dnes večer zahrajete vy?
Na internetu se většinou hlásím do turnajů, kde je startovné okolo sta dolarů. A dnes si jich zahraju tak deset najednou.
