Posuďte sami, co vše se o mladíkovi, jehož nástupnictví podle dnešní zprávy agentury AP potvrdil v rozhovoru pro televizi APTN vysoký severokorejský činitel, ví: "Rok jeho narození není jistý, ale má se za to, že se narodil v roce 1983 nebo počátkem roku 1984," praví Wikipedia.
Je to skoro jedno, protože brzy bude z politických důvodů datum narození stejně změněno na rok 1982.
čtěte Nejmladší syn Kim Čong-ila opravdu povede KLDR, potvrdil Pchjongjang
Neví se, jestli jeho matka byla manželkou jeho otce, nebo jen konkubínou.
Jeho donedávna jediná známá fotka pochází z doby, kdy mu bylo jedenáct. Pořídil ji japonský kuchař jménem Kendži Fudžimoto, ale bůhví, jak to je, protože to jméno je jen kuchařův pseudonym.
Dokonce se ani neví, jak se mladý Kim přesně jmenuje. Snad Kim Čong-un, ale je znám také jako Kim Čong-eun, Kim Čong-wún nebo Kim Džung-wún.
Zvláštní znamení: mluví bernskou němčinou. Studoval totiž ve Švýcarsku. Údajně.
Pokud ano, byl tam v letech 1999 až 2002. Nebo taky v letech 1996 až 1999.
A jmenoval se tam ovšem Pak Un. Nebo Pak Chol.
Byl prý samotář, s nikým se nekamarádil, říkají někteří svědci z té doby. Ne, byl velký kamarád zvláště s mladými Američany, říkají jiní.
Tak to je Kim Čong-un, následník trůnu nejtajnůstkářštějšího režimu světa, KLDR. Utajen je dokonale.
Kamarádil s Američany, nebo byl tichá voda?
Do doby, kdy mu bylo dvacet (ale jak jste již asi pochopili, možná taky devatenáct anebo jednadvacet), svět o jeho existenci vůbec nevěděl.
Přinejmenším jeden Evropan však v těch dobách považoval mladého Kima za svého nejlepšího přítele. Nebo si teď aspoň myslí, že to byl tehdy on.
Čtete rádi idnes.cz?Dejte nám svůj hlas v anketě Křišťálová lupa. Hlasujte ZDE |
Potom jednoho dne Pak Un řekl Joaovi: "Jsem synem vůdce Severní Koreje." Joao to nebral vážně, protože to byla normální škola, děti prominentů chodily jinam.
Když ale teď po letech viděl fotografie následníka severokorejského režimu, je si jistý, že je totožný s Pak Unem.
Pravda je, že škola v Liebefeldu, což je předměstí Bernu, potvrdila, že ji kdysi navštěvoval student jménem Pak Un. Nic víc nikomu neřekli, přestože si tam novináři z Jižní Koreje, Japonska a Ameriky podávají dveře.
Joao Micaelo je sdílnější. "Byl to normální kluk jako já," vypráví médiím, která s ním chtějí hovořit. "Zajímal se o sport. Basketbal byl pro něj vším."
Taky ho prý bavily počítače a filmy. Mimochodem, kinematografii má jako životní hobby i jeho otec. Na rozdíl od tatínka, který si k filmům rád přidával i herečky, má však následník nejradši akční filmy s Jean-Claudem van Dammem.
"Byl opravdu úplně stejný jako já," zdůrazňuje Micaelo. "Byl velmi soutěživý. Nerad prohrával, ale to je přece normální. Pořád by hrál košíkovou. Měl basketbalové hry i na Playstationu. Celý svět byl pro něj jen basketbalový míč."
Mladý Severokorejec projevil značnou ideologickou nepevnost, když si za svůj idol nezvolil nějakého revolucionáře, ale Američana, basketbalovou hvězdu Michaela Jordana.
Micaelo si myslel, že Pak Un je synem severokorejského velvyslance. Ale jinde se dočtete, že ve škole ho považovali za syna řidiče z ambasády. Když byly třídní schůzky, chodili se na Pak Una ptát diplomaté s tím, že rodiče by se nedomluvili.
Pak Un byl podle Micaela velmi uzavřený a s nikým se moc nepřátelil. "Byl tichý a neměl tam jiné přátele než mě. Možná to bylo proto, že ostatní děti si neudělaly čas, aby mu porozuměly. A on opravdu nebyl typ kluka, který k vám přijde a ptá se, jak se máte."
Korejec nechodil ani na večírky nebo na diskotéky. Ale Micaelo vzpomíná, že spolu párkrát mluvili o holkách. Pak Un naznačil, že má dívku doma v KLDR.
Micaelo dokonce často navštěvoval Pak Una u něj doma a tak znal lidi, o nichž si myslel, že jsou kamarádovi rodiči.
Pak se jednoho dne uprostřed školního roku Pak Un ze školy odhlásil. Micaelo ho už nikdy neviděl a nedostal od něj ani řádku.
Anebo byl v jiné škole jiný Kim?
Jenže by to snad ani nebyl Kim Čong-un, aby zhruba ve stejné době v Bernu nestudoval v jiném vydání, na jiné škole – a neprojevoval úplně jiné vlastnosti.
Ten druhý student, kterého teď taky považují za mladého Kima, se jmenoval Pak Chol a studoval na Mezinárodní škole v Bernu. "Často vstupoval do rvaček mezi spolužáky a odtrhával je od sebe," vzpomínal na něj tehdejší ředitel školy David Gatley ve švýcarském časopisu L'Hebdo. Skoro to vypadá, že do čela páté největší armády světa přichází nový mírotvůrce, který nesnáší násilí a cosi ho přímo pudí urovnávat spory.
Je tady však ještě něco pikantnějšího. Gatley říká: "Měl hodně přátel mezi dětmi amerických diplomatů."
To už vypadá skoro jako bomba, ne?
Tak takhle ho popsal kuchař
Je tady ještě jedno svědectví. Přímo z Pchjongjangu. Japonský kuchař, který třináct let vařil Kimově rodině, o tom napsal knihu pod pseudonymem Kendži Fudžimoto. Podle něj je Kim Čong-un přirozeným následníkem, přestože je ze svých sourozenců nejmladší. Má ty správné vlastnosti.
Kuchař mu proto říká Princ.
Popisuje, jak se s osmiletým chlapcem ve vojenské uniformě setkal poprvé: "Když mi potřásl rukou, zahleděl se na mě zlým pohledem. Na ten výraz v Princových očích nemohu zapomenout. Jako by říkal: Tenhle chlap je odporný Japončík."
Fudžimoto už v roce 2003 napsal, že pokud bude vládnoucí Kim Čong-il předávat někomu ze svých tří synů moc, nejlepším kandidátem bude Čong-un. "Jako by otci z oka vypadl, ať už jde o podobu, stavbu těla a vlastnosti. Je fyzicky silný, je dobrý pijan a nikdy nepřizná porážku."
Taky prý má občasné záchvěvy krutosti a silné vůdčí schopnosti. Když hrál basketbal proti týmům svých bratrů, ti po zápase podali soupeřům ruku a odešli. Čong-un dělal něco jiného: vyhodnotil chyby a řekl spoluhráčům, v čem je příště třeba se změnit.
Fudžimoto uvádí, že s Čong-unem několikrát pěkně zapařili. A jednou se tehdy osmnáctiletý mladý muž nezvykle otevřel: "Víš, my si tady hrajeme basketbal, jezdíme na koních a na vodních lyžích, máme se dobře a bavíme se. Ale co ti obyčejní lidé?"
"Musíte být hajzlík"
Je tady ovšem ještě jiný Čong-un. Odborníci o něm hovoří jako "idiotském synovi". Ne že by byl hloupý, jen nevypočitatelný, nestabilní – a zodpovědný za nebezpečná rozhodnutí, jakým bylo nedávné potopení jihokorejské válečné lodi.
Ale je to opravdu tak? To nikdo neví.
Stejně tak se neví, jestli se otci podobá i nemocemi, protože se objevily drby, že přes své mládí už má cukrovku a vysoký tlak.
Ale starý Kim neměl asi jinou volbu. Jeho starší synové se odrovnali sami. Jeden byl prohlášen za příliš zženštilého, druhého chytli roku 2001 v Japonsku, jak tam přistál s falešným pasem. Důvod: chtěl se podívat do Disneylandu. Pozor, to, co vypadá to jako příznak imbecility, mohlo být klidně projevem touhy po normalitě.
Čong-un už má dokonce i svůj titul, který v KLDR musí mít každý z největších šéfů. Zakladatel dynastie Kim Ir-sen byl Velký vůdce, jeho syn a současný vládce je Drahý vůdce, Čong-un je zatím Vynikající soudruh. Ale říká se mu také Mladý generál nebo Náš velitel, tak uvidíme.
Někdy letos má být oficiálně oznámeno, že se narodil roku 1982. To aby to ladilo s dědečkem (1912) a tátou (narodil se sice roku 1941, ale změnili to na 1942). Nejenže vytvoří tři generace moci, budou to dokonce tři symetrické generace.
Už je připraveno deset milionů obrazů, které budou rozvěšeny po celé zemi vedle přehnaně kolorovaných obrazů dědečka a otce.
Mezitím už prý korunní princ Čong-un ukázal, že dokáže být stejně nemilosrdný jako otec. Poté, co vystudoval vojenskou univerzitu v Pchjongjangu, provedl čistky v armádní komisi, kterou vede.
Jak říká Bradley Martin, autor knihy o dynastii Kimů: "Byl vybrán, protože abyste byli dobrý diktátor, musíte být hajzlík."
