S okem plamenným a tváří kamennou bourá zažitá klišé: Člověk nepovstal z opice. Jedenácté září mají na svědomí americké tajné služby. Sedmnáctý listopad byl nevýznamný incident. A teď naposled: Usáma bin Ládin je z velké části mediální fikce.
Všechny Hájkovy výroky spojuje nedůvěra k "obecně" hlásaným pravdám, hlavně však nedůvěra k médiím, která podle něho svět nejen zkreslují, ale přímo pokřivují.
Zdá se vám to šílené? Je to šílené. Nespoléhejte ale, že vám to v Česku někdo vysvětlí!
Nechme tedy pracovat fantazii a člověka nejpovolanějšího, Sherlocka Holmese. Ten právě říká: "Milý Watsone, na tom Pražském hradě se mi něco nezdá. Sbalte mi kufřík, jedu se tam podívat.
Jestliže totiž někdo tak hlasitě mluví o tom, jak média ničí pravdu, nechce tím něco skrýt?
Přísloví Zloděj křičí chyťte zloděje je sice otřepané a banální, leč stále pravdivé, stejně jako přikázání nepokradeš či nesesmilníš, byť ho v oné zemi všichni porušují".
Watson opáčí: "Pane Holmesi, není zbytečné balit kufřík? V oné zemi se stejně nikdo nikdy nedoví, co je pravda a co ne. Slyšel jsem, že tam takříkajíc krade kámen cihlu."
Holmes na rozdíl od našich pomahačů a chráničů na Watsonovy lamentace pranic nedá a do oné výstřední země se rozjede. Koneckonců, když prezidentův poradce žvaní nesmysly, může to mít jen dvě příčiny. Buď se dočista zbláznil, nebo sleduje temný záměr.
Když po příšerné jízdě českými železnicemi – aniž by se obtěžoval stěžovat si u ombudsmana Fejka – vystoupí na některém ze špinavých nádraží, slavný detektiv se obrátí ke svému příteli: "Máte pravdu, v této zemi je možné opravdu všechno, milý příteli, ale té záhadě s mediální fikcí přijdeme na kloub."
Watson, obtěžkaný kufříky, jen zafuní.
Zanedlouho se ocitnou na Pražském hradě. Holmes se ptá, kudy by se dostal do kanceláří prezidenta. Nikdo mu neodpovídá, neboť tam nikdo nezná žádnou kloudnou řeč.
Holmes: "I vám zde, Watsone, musí být něco divné."
"Jistě, pane Holmesi. Žádný demokratický prezident by nesídlil na takto feudálním, navíc disneylandovském hradě."
"Skvěle, milý Watsone! A četl jste někdy ruskou literaturu?"
Poradce a jeho prezident v roce 2006. Tehdy ještě Václav Klaus na Pražském hradě reálně působil.
"Jistě, pane, máte snad na mysli ty pasáže, kdy se zločinní rádcové skrývají za postavu moudrého cara?"
Holmes poplácá přítele po zádech shrbených pod tíhou kufříků. "Výborně. Tato země sice není Rusko, ale velmi se Rusku podobá, jak nezdvořilými způsoby místních obyvatel, tak nepořádkem v předsíních, zejména pak přehnanou úctou k samovládci."
Watson si odfoukne. "Tím chcete říci, pane, že..."
"Ano, Watsone. Pokud chce někdo zneužít nekritické úcty zdejšího obyvatelstva k samovládci, vytvoří mediální fikci."
"Co to je mediální fikce?"
"Velmi jednoduché, milý Watsone. Vezmete nějakou osobu, ať už je živá, mrtvá nebo dementní, vybavíte ji aureolou různých schopností a možností a skrze média ji předkládáte veřejnosti."
"Tím chcete říci, že údajní rádcové se zdejším vládcem Klausem nakládají stejně?"
Holmes potáhne opia. "Dávalo by jinak smysl, že se živý prezident, byť zvláštní země, chová bizarně, jako poslední dobou onen Klaus? Proč by kradl pera? A proč by se ještě dříve protivil nějaké nepříliš důležité smlouvě kontinentálních mocností, kterou beztak musí podepsat?"
"Protože je to bizarní stařík, pane Holmesi."
"Vidíte věci příliš jednoduše, milý Watsone. Žádný Klaus už dávno neexistuje, je to jen výtvor svých poradců. Mediální fikce."
"Chcete říci, pane Holmesi, že existoval a již neexistuje?"
"Přesně tak, milý Watsone. Když před lety skutečný Klaus přišel o všechny funkce, nabalil si sličnou letušku Šárku a přestěhoval se s ní do Mexika. Příliš lidí však bylo závislých na tom, aby Klaus existoval. A jim vyšel vstříc zkušený mediální manipulátor Hájek. Nabídl jim iluzi Klause."
"Jak je to možné, pan Holmesi?"
"Dnes není žádný problém z videozáznamů a fotografií kombinovat iluzi skutečnosti. Václav Klaus žije se svou poletuškou Šárkou (pokud ho ještě neopustila kvůli statnému řemeslníku, což je však jiný příběh) někde v Acapulcu. Zůstala po něm ale spousta elektronických stop. Český národ je díky Hájkovi neustále udržován ve vědomí, že má prezidenta."
"Chcete říci, že Klaus je mediální mystifikace?"
"Ano, milý Watsone. A je to samozřejmě to nejlepší, co by si národ té malé země mohl přát. Protože kdyby byl tak výstřední prezident skutečný, musel by se za něj každý vlastenec stydět."
"Pane Holmesi, proč by ale onen Hájek vytvářel tak odpornou mediální mystifikaci onoho domorodého prezidenta?"
"To je jednoduché, milý Watsone. Není pochyb, že onen Hájek ho hluboce nenávidí."
"A proč by ho nenáviděl?"
"Patrně byl zamilován do oné letušky."
"To je příliš zjednodušené, pane Holmesi, stále ještě nejsem přesvědčen."
"Watsone, chcete jednoznačný důkaz? Zde je! Kdyby byl Klaus skutečný, nikdy by si nedržel takové poradce, jako je Hájek!"
