„Ačkoli dopady konzumace alkoholu pokrývá řada vědeckých prací, otázku kocoviny výzkumníci povětšinou opomíjeli,“ přiznává pro Observer Joris Verser z Utrechtské univerzity. I proto ostatně založil Alcohol Hangover Research Group, tedy Skupinu pro výzkum alkoholové kocoviny.
Společnost si totiž o kocovině podle něj zaslouží vědět víc. „S nepříjemnými následky kocoviny, které mohou nastat po večeru nadměrného pití, se totiž potkal skoro každý. Proto je nedostatek vědeckého zájmu pozoruhodný,“ soudí Verser. Doznává se však, že proč kocovinu doprovázejí jevy, jako je pocit na zvracení, věda dosud prostě neví.
I takto se bojuje s kocovinou |
Jeho upřímnosti sekunduje toxikolog z Women’s Hospital v Bostonu Ed Boyer. „Dobrou léčbu kocoviny neznáme proto, že nikdo s jistotou neví, co ji způsobuje,“ říká bez obalu magazínu Time. Jeho kolega David Aizenberg z Penn Medicine to objasňuje: kocovina totiž dopadá na celý váš organismus, má vliv na činnost srdce, mozku, zažívacího traktu. A žádný lék nedokáže pokrýt všechny její symptomy.
Server Quartz dodává, že problémem je právě nepostihnutelná povaha kocoviny. „Kocovina je velmi subjektivní a podmíněná,“ cituje přitom lékařku a autorku pořadů Sawbones Sydnee McElroye. Ta se svými kolegy tvrdí, že je téměř nemožné přivodit si stejnou kocovinu podruhé. Nezáleží totiž jen na typu vypitého alkoholu ani jeho množství, záleží na našich genech, ale i momentálním fyziologickém nastavení. Proto je podle ní „téměř nemožné“ kocovinu vědecky zkoumat.
Čím starší, tím náročnější rána
Leckterá někdejší tajemství kocoviny již však odborníci odhalili. Věda tak například tuší, proč se kocoviny s přibývajícím věkem zhoršují. Může za to enzymový komplex dehydrogenáza, který se stará o štěpení alkoholu na acetaldehyd, aby se ten následně transformoval v acetát, který se nakonec vyloučí ve formě kysličníku uhličitého a vody z těla ven. Problém je, že jak stárneme, proces štěpení alkoholu se zpomaluje. To znamená, že alkohol dělá v našich játrech neplechu delší dobu.
Nejde však jen o to, stárnutí znamená i vyšší a častější konzumaci léků. A jejich kombinace s alkoholem schopnosti těla vyrovnat se s pitím nemusí svědčit. Přibývající věk však s sebou nese ještě jiný důvod horších kocovin. Paradoxní důvod. S ohledem na práci a rodinu totiž pijeme méně – a to je onen „problém“. Čím méně vystavujeme tělo alkoholu, tím horší kocoviny máme, poznamenává Observer.
Klíčem mohou být enzymy
Přes fakt, jak nezdolným soupeřem kocovina je, se vědci hledání její protilátky nevzdávají. Zatím poslední pokus podnikl odborník na nemoci jater Cheng Li z University of Southern California se svým kolegou, expertem na chemii a biomolekulární oblast Yunfengem Lu. Všímali si právě již zmíněné dehydrogenázy a dalších enzymů, které podle nich dokážou bourat alkohol na neškodné molekuly.
Oba autoři přiznávají, že vybrat vhodné enzymy nebyl problém, jsou již známé. Výzvou bylo je bezpečným způsobem dopravit do jater. Nakonec je do orgánů pokusných myšek dostali v nanokapsulích. S jejich pomocí dokázali snížit hladinu alkoholu v krvi o 45 procent během pouhých čtyř hodin ve srovnání s hlodavci, jimž protilátku nedali. A nejen to, koncentrace toxického acetaldehydu v krvi, která vede ke zvracení a bolestem hlavy, zůstávala podle měření nízká, tvrdí vědci v magazínu The Conversation.
Ne všichni jsou však jejich experimentem ohromeni. „Výzkumníci prokázali, že jejich léčba může pomoci zvrátit otravu alkoholem, její dopady na kocovinu jsou však mnohem méně jasné,“ píše například Peter Hess pro server Inverse. Poznamenává, že alkohol i acetaldehyd jsou sice opravdu toxické látky, ale v době, kdy náš organismus zasáhne kocovina, jich už v těle moc nezůstane. Kocovinu navíc způsobují i jiné látky než zmíněné toxické chemikálie, podílí se na ní například protizánětlivá reakce těla nebo dehydratace.
„Takže pouze proto, že nová protilátka zrychlí tempo, s níž se tělo zbavuje alkoholu a acetaldehydu, nezrychlí nezbytně i rychlost, s níž zmizí kocovina, nebo ji snad dokonce úplně eliminuje,“ soudí autor.
