Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Skrze mentalismus dostanu diváky tam, kam chci, říká kouzelník Nesveda

aktualizováno 
Každý trik se dá postavit na jiném principu a provést mnoha způsoby. Žádný kouzelník proto neví, jak přesně ho dělají jeho kolegové. Vývojem prochází i jedno z nejstarších kouzel, záměna slepičí a kachní hlavy, vysvětluje jednadvacetiletý český kouzelník Michal Nesveda. Momentálně v Praze představuje show Nekonečno snů.

Za začátkem jeho kouzelnické kariéry stojí příběh, skoro jako vymyšlený, ale i tak hezký. Své první kouzlo se naučil v devíti letech, aby ohromil svou spolužačku. Dopadlo to však tehdy trochu jinak a místo dívenčiny lásky získal lásku k magii.

Co kdyby to tenkrát bývalo vyšlo? Skončil byste u jednoho triku?
Určitě jo. Já jsem totiž například Davida Copperfielda tehdy vůbec neznal. Znal jsem jenom to tahání králíků z klobouku z besídek ve školce.

Asi si pamatujete, jakým trikem jste chtěl uchvátit svou milou, na co jste vsadil?
Byl to trik s růží. Docela se jí líbil, jen jsem byl poté asi moc hrrr...

Fotogalerie

Dnes jste již zkušený kouzelník, pamatujete si všechny své triky?
Spíš ne. Strašně často musím občerstvovat repertoár. I proto se snažím držet si jen několik dokonale připravených triků, je to lepší než mít desítky nedotažených. Víte, oněch kouzel je skutečně velké množství, ale zdaleka ne s každým trikem, který se naučím, jsem schopen vylézt před lidi.

V čem je problém?
Řekněme, že kouzla se i ve světě dost často opakují, nebo spíš obměňují. Vy se dost často snažíte princip kouzla nějak pře-vymyslet, znovu a lépe, aby to bylo atraktivní a nezavánělo to opakováním. A nakonec to překombinujete tak, že už to vlastně není technicky zvládnutelné. Takže s oním kouzlem v 90 procentech případů nevyrazíte do světa, protože už vás po technické stránce míjí.

Já v hlavě neudržím více než deset vtipů. Je to s kouzly podobné?
Je to malinko složitější, záleží totiž na tom, pro jak velké publikum kouzla připravujete. A já se přiznám, že nerad dělám kouzla pro málo diváků. To totiž musíte tahat jedno kouzlo za druhým, a to není úplně ono. Mám radši ucelený blok, vypočítaný na efekt, pro velký počet diváků. Mně se tak líp pracuje. Takže ať se nevykrucuji, z fleku bych vám třicet pořádných kouzel neukázal. Předvedl bych třeba pět.

Co je vaší doménou, spíš iluzionismus, nebo psychologie?
Psychologie v praktické formě, tedy mentalismus. Není to ale něco, co bych ovládal přirozeně. Hodně spolupracuji s odborníky, psychology. V mluveném projevu používám různá vodítka, abych diváky zavedl tam, kam právě potřebuji. Mentalismus přitom osobně považuji za hodně náročný, protože se při něm potýkám s vlastní nervozitou, a to dělá hodně.

Mentalismus

Druh představení, při němž jeho protagonista používá psychologických principů, hypnózy nebo sugesce k dosažení efektů, jako je ovládání mysli, předvídání volby diváky či čtení myšlenek.

S nervozitou? Při vystoupení, které jsem zhlédl, jste si i ve vypjatých momentech aspoň navenek zachovával ledový klid...
To je jen zdání. Jsem opravdu hodně nervózní typ. Dnešní představení jsme začínali o půl hodiny později, protože jsem se publika trochu bál. A je pro mě těžké dělat věci správně, když jsem nervózní. Třeba si pamatovat jméno někoho z diváků. Myslíte na tisíc věcí, to jméno jenom zašumí... a stejně ho musíte v hlavě podržet, protože bez toho to celé shodíte.

Mám rád přirozené kouzlení

Během studijního pobytu ve Spojených státech jste navštívil představení světových kouzelnických špiček, koho jste viděl v akci?
V Las Vegas jsem byl na představení Penna a Tellera, Davida Copperfielda, Chrise Angela a podíval jsem se i na vystoupení Cirque du Soleil.

Jaké to je, sedět v lóži a přitom vědět, jak se to dělá? Funguje kouzlo okamžiku i na vás?
Na jedné straně řeknu, že efekt není až takový, když zhruba tušíte, jak k tomu kouzelník přišel. Ale na druhé přiznám, že ty večery na kouzelnických vystoupeních... já z toho byl úplně v rauši. Copperfield byl absolutně neuvěřitelný. U něj jsem vlastně ani na chvíli nestačil přemýšlet nad tím, jak to dělá.

Kdo ze světových kouzelníků vás nejvíc bere a kdo stojí spíš na okraji?
Skvělí byli všichni, ale odrovnal mě Pen a Teller, svým humorem. Tak úplně mě neoslovil Chris Angel. Ze začátku jsem ho měl rád, ale teď mi přijde, že to žene moc do extrémů. Jeho kouzla už kolikrát není možné předvést bez kamery, což mě nebaví. Já to mám rád přirozené, na jevišti.

Panuje mezi kolegy kouzelníky řevnivost?
Spíš soutěživost. V Česku se pořádá řada kouzelnických soutěží, na kterých se kouzelníci poměřují, jde o to, překvapit ostatní kouzelníky, ale schází tam nadšení a překvapení jako u normálního publika. Kolegové z branže mají jiný pohled na věc, hodnotí techniky, projev, kostým. A ani když se svým kouzlem vyhrajete první místo, neznamená to, že s ním zabodujete u diváků. I proto jsem z oněch klání vyskočil. Navíc mě nebavilo soutěžit, chtěl jsem se spíš něco naučit.

Jak se člověk vlastně učí na kouzelníka?
Na internetu najdete stránky organizace Český magický svaz, která sdružuje všechny naše kouzelníky. Její součástí jsou kouzelnické kluby. Jedním z nich je i Divadlo kouzel Praha, kde velí Jaroslav Randáček. A to byly moje úplné začátky. Nečekejte tam žádná úplně světová kouzla, ale spíš řemeslnou zručnost a průpravu. Byla to velká škola, člověk se tam hodně naučil, třeba práci s publikem.

Je taková škola pro každého?
Jednou z podmínek, abyste se tam mohli vzdělávat a poslouchat, o čem se baví profesionálové, bylo, abyste před setkáním předvedl pět kouzelnických triků. A zvládnout se naučit na každé pondělí pět nových triků, to není žádná legrace. Já na výuku jednou nemohl, protože jsem to nestihl. Určitou dávku talentu tedy potřebujete.

Trik ze starého Egypta

Prozradíte, které kouzlo je mezi profesionály historický evergreen?
Já se o historii kouzelnictví zajímám spíš okrajově, ale hrozně starý trik je Kachna a slepice. Dělali ho už ve starém Egyptě. Spočívá v tom, že sundáte hlavu živé kachně a zaměníte ji za hlavu slepice a naopak. Vypadá to samozřejmě suprově. A v pozměněné podobě se tohle kouzlo drží dodnes, i když si myslím, že zrovna Copperfield ho dostal na nejvyšší možnou úroveň. Dál už posunout nejde. Je to prostě strašně staré kouzlo, ale jeho efekt je dodneška perfektní.

Nekonečno snů

redaktorovýma očima

Není to klasické kouzelnické vystoupení, v rámci něhož vám jsou servírovány triky a iluze jako na běžícím páse. Nekonečno snů linku, která se drží tématu neohraničené moci našich myšlenek a přání. Dá se tedy říct, že stejně tak důležité věci se během dvou hodin programu odehrávají na jevišti i ve vaší mysli.

Představení nabídne řemeslnou dovednost a interaktivitu, propojuje světelné efekty, promítané obrazy a mluvené slovo. Jistě, na diváka může působit propojení podnětů trochu rušivě. Stejně tak si musí uvyknout na poněkud dlouhá kouzla, v rámci nichž můžete nabývat dojmu, že spolu jednotlivé prvky nesouvisí. Na konci však pokaždé čeká rozluštění, které překvapí. Nesveda navíc velmi intenzivně pracuje s publikem.

Premiéra ve Vinohradském divadle trpěla dětskými nemocemi, ale i vypjaté situace zvládal její protagonista s klidem a zářivým úsměvem. Není možné říci, že Nekonečno snů bylo něco jako „druhý Copperfield“, bylo to prostě jiné.

Radomír Dohnal

Dříve jste naznačil, že byste mohl nechat zmizet Žižkovu sochu na Vítkově. Copperfield nechal zmizet Sochu Svobody. Neptám se, jak byste to udělal, zeptám se, zda byste to udělal stejně jako on.
To bylo asi tři roky zpátky a padlo to v takové tvůrčí euforii. Princip, jak to udělat, jsme vymysleli s kamarádem. Bylo by to jiné než Copperfieldova cesta. Ale je to strašně drahé. Až tak, že je to momentálně v podstatě nerealizovatelné. Pořád se toho však nevzdávám, stále bych si to přál někdy udělat.

Každý trik má mnoho cest a hodně principů, říkáte. Může nějaký trik z historie jednoduše zmizet, protože by kouzelníci zapomněli, jak se dělal?
Teoreticky to možné je. A je mylná domněnka, že my vždycky víme, jak to ten druhý kouzelník dělá. Protože způsobů, jak to udělat, je vždycky víc. A když se zapomene jedna varianta, někdo přijde s jinou. Nějaká kouzla, která předvádím, mají v principu svůj původ u jiného kouzelníka, ale určitě to není to samé. Každý si to vymýšlí sám, střeží si tajemství. Není obchod, kde byste si kouzla mohl jen tak koupit.

Ale něco jako burzy kouzel a triků přece existují, ne?
To je pravda, ale tam si pořídíte tak kouzla se sirkami, s pěnovými míčky a podobně. Ty velké nikoliv. Navíc platí, že dobré kouzlení je takové lepší herectví. To, že ovládnete podstatu nějakého triku, který si třeba koupíte na burze, ještě vůbec neznamená, že to někoho bude bavit. Ta omáčka k tomu dělá strašně moc.

Na svých show neporcujete asistentky ani netaháte králíky z klobouku. Jenže když tenhle archetyp salónního magika odstraníme, co zbude? Jak byste chtěl, aby byla moderní magie viděná?
Chci, aby to byl zážitek. Mě na tom nejvíc baví, že člověk má možnost uvěřit, aspoň na chvíli, něčemu úplně neuvěřitelnému. A to je skvělé. Aspoň pro mě a věřím, že i pro diváka. Proto se mi ta kouzla tak líbí. I proto se moje současné představení jmenuje Nekonečno snů. Kouzla prostě dávají inspiraci a dokazují, že nic není nemožné. Prostřednictvím kouzel si můžete splnit svůj sen. A už to, že nějaký sen máte, vás tak o 50 procent přibližuje tomu, že si ho někdy splníte.

Při představení naplňujete sny diváků v hledišti. Jak realizujete ty své?
Já vlastně větší sen, než dělat tohle celý život, ani nemám.

Autoři:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.