Minule jsme se pustili do překonávání převislých stěn a stropů. Asi vám to nedalo a po získaném sebevědomí na těch jednodušších převisech jste se od kamarádů nechali vyhecovat i k těžším boulderovým problémům. V půlce cesty ale nebylo najednou kam šlápnout, ruce už nedokázaly udržet chyt, samovolně se otevřely a žuch.
Na tyhle cesty jste zatím zkrátka neměli. Dneska se jim ale podíváme na zoubek.
Když už nemůžete, zkuste patu
Ruce můžeme sice trénovat, ale nikdy je nebudeme mít silnější než nohy. Nejsnazší způsob, jak rukám v převisu ulevit, je přesunutí část nákladu, který musí ruce vléct, na silnější nohy. K tomu se používá techniky patkování.
Tam, kde to stup a charakter cesty umožňuje, se můžeme místo stoupnutí jednoduše pověsit za patu. Vhodný stup musí být dost velký, abychom na něj patu bez problému položili a udrželi, a přibližně ve vodorovné výši chytů, aby se na zavěšenou nohu přenesla část naší váhy. Na patě můžeme viset poměrně dlouho. Odpočineme si a vyklepáme jednu ruku po druhé.
Vis za patu je většinou jakýsi mezikrok pro bezpečné přesáhnutí. V momentě, kdy ruce nenesou celou naši váhu, můžeme snáze jednu ruku přemístit, aniž by hrozilo, že nás druhá neudrží. Když se opět držíme oběma, stoupneme si nohou zase pod sebe a stoupáme výš.
Někdy patu na stupu necháme, zpravidla pokud je stup právě na hraně do kolmé stěny, a místo toho přehoupneme nad stup tělo. Noha si pak na stup normálně stoupne a lezeme dál.
Neodpadávejte, zahákněte se špičkou
Další částí chodidla, kterou můžeme v převisu a na stropě využít, je špička. Díky zaháknutí se za stup špičkou, se nám tělo v převisu nezhoupne od stěny, ale zůstane tam, kde má, i když se jednou rukou pustíme. Na špičce v tu chvíli ale nestojíme, je proto nutné mít druhou nohu pevně postavenou, abychom nedrželi veškerou váhu těla na jedné ruce.
I nohy umí pěkně stisknout
Při lezení převisů a stropů se daleko víc namáhá i břicho. Zaťaté svaly břicha dostávají pánev ke stěně a zároveň vytvářejí tlak do nohou, který nás drží na stupech. Svaly na břiše ale nedokážeme zatínat věčně.
Občas si tedy v postupu převislou stěnou nebo ještě častěji stropem můžeme ulevit a vytvořit protitlak druhou nohou neboli stiskem nohou. Jedním chodidlem stojíme na stupu z přední strany a druhým ho tiskneme špičkou ze zadní strany. Díky protichůdným silám tak stojíme pevně a naše břišní svaly mohou trochu vypnout.
Vyvažujte
I když se dostáváme do stále těžších cest, v nichž musíme využívat stále více síly, pořád platí, že rovnováha a práce s těžištěm jsou základem správné techniky lezení. Pokročilejší způsob udržování rovnovážné polohy se nazývá vyvažování. Bude se vám hodit všude tam, kde si nebude mít jedna noha na co stoupnout. A tak to je v těžších převislých cestách prakticky pořád.
U vyvažování se aplikuje jednoduchý princip práce s těžištěm: momentálně volnou nohu přesouváte tak, aby zbytečně nezatěžovala vahou vaši ruku. Pokud tedy stojíte v převisu na pravé noze, držíte se levou rukou a pravou přehmatáváte, snažte se nataženou levou nohu strkat ve vzduchu co nejvíc doprava za pravou nohu. Tím přesunete těžiště blíže ke své noze, která tak ponese více váhy než vaše levá ruka. Nemusíte se tak bát, že se co nevidět vlastní vahou z chytu utrhnete.
Tato technika chce zpočátku trochu přemýšlení a zkoušení, ale za chvíli se vám dostane do krve a budete nohama švihat ze strany na stranu jako kyvadlo.
Co nejde přelézt, půjde skočit
Nyní už se pohybujete na tak obtížných boulderech, na nichž musíte použít nějaký ten dynamický krok, na který jsme už začali minule trochu trénovat. Nejčastěji je to dlouhý přeskok na jinak nedosažitelný chyt. Takový skok může mít i několik metrů a navíc může být mezi protilehlými stěnami. To znamená, že se ve skoku budete muset ještě přetočit. Než se vám to poprvé podaří a zůstanete na dalším chytu bezpečně viset, bude vás to stát hodně pádů.
Zvlášť opatrní buďte při promýšlení rotačních skoků, kdy hrozí pád jinam, než byste čekali. Pořádně si promyslete, kde a jak se budete chytat. Představte si v hlavě úspěšný pokus. Vždy se podívejte, jestli někoho dole nebo na okolních cestách neohrozíte. Všechny ohrožené upozorněte, že jdete skákat, případně poproste kamaráda, ať vás jistí. Teprve pak skočte.
Většinou platí, že čím těžší bouldery, tím méně menších chytů a stupů. Na některých se prostě už nedá bez pořádné síly udržet. Trénovat se proto musí nejen technika, ale také svaly.
