Pokud dáte přednost indooru, uvidíte na stěně spoustu různobarevných chytů, z nichž jste si zatím vybírali jen nahodile. Vězte, že ta změť má svůj systém.
Bouldering jako hraBouldering je název pro lezení bez lana, při kterém se na skalkách, balvanech nebo indoorových stěnách překonávají krátké nízké cesty, tzv. bouldery (angl. balvan). Každý takový boulder představuje lezecký "problém", jehož obtížnost se klasifikuje podobně jako v lezení (v současnosti až do 8C). Při boulderování zapojujete všechny svalové skupiny i svůj mozek. Hrajete si s přírodou, sebou samým i s kamarády, testujete, kam až se dají posunout vaše výkonnostní hranice. Kdy ta hra skončí, rozhodujete vy. |
Na jedné stěně zpravidla bývá několik boulderů stejné obtížnosti, takže se nebojte, že byste museli lézt dokola stále tu samou věc. Nakonec však stejně objevíte, že nejzábavnější je vymýšlet si bouldery vlastní.
Když máte nějakou lehčí cestu vytipovanou, prohlédněte si ji, ještě než na ni nastoupíte. A to pořádně, od začátku až do konce. Chyt po chytu a stup po stupu si postupně promyslete všechny pohyby, které vás čekají. Zprvu se budou od reality vaše představy pravděpodobně dost lišit, praxí se ale budete zlepšovat.
Pak se namaglajzujte a jděte na to.
Ze startu do topu
Boulder se považuje za vylezený, pokud do něj nastoupíte s oběma rukama na startovním chytu a s nohama ve stěně na příslušných stupech a vylezete ho bez pádu až k topu, aniž byste jako chyt nebo stup použili jiný než označený. Vynechat některý ale klidně můžete. Topu se vždy musíte dotknout oběma rukama.
Pokud se s nějakým boulderem trápíte a nevíte, jak na něj, pozorujte, jak ho leze někdo jiný, a klidně to od něj okopírujte. Zlobit se určitě nebude. Pozorování zkušených lezců je vůbec tou nejlepší metodou, jak se zdokonalovat. Někomu jsou lezecké pohyby přirozené více, někdo je prostě musí okoukat jinde.
Lezení v kolmých stěnách
Ty nejjednodušší cesty najdete většinou v kolmých nebo mírně položených stěnách. Při boulderování na nich aplikujte všechny základní principy, které znáte z minula. Postupně zjistíte, že každý boulder chce něco trochu odlišného. V každém se dostanete do jiných situací a budete muset zaujmout jinou polohu. Některé z nich mají i svůj vlastní název.
PŘEČTĚTE SI PRVNÍ DÍL SERIÁLU O BOULDERINGU
Jedním z častých postojů je žabák, někdy též nazývaný Egypťan. Používá se, když jsou chyty nízko nad stupy. Abyste mohli takové chyty jednoduše uchopit nataženou rukou, není nic přirozenějšího než právě žabí postoj, kdy jsou nohy roztažené a pokrčené v kolenou a pánev přitisknutá ke stěně. Na první pohled to nevypadá příliš pohledně, ale funguje to.
Při lezení odpočívejte
Při lezení je důležité umět i odpočívat. Jako první vám většinou začnou vypovídat ruce. Pokud jste uprostřed boulderu, už se dlouho neudržíte, ale nechce se vám dolů, stačí zaujmout rovnovážnou polohu pomocí rozporu nohou. Stoj na roztažených nohou vám uvolní ruce, budete si je moci jednu po druhé vyklepat a lézt zase dál.
Co se týče rukou, brzy také zjistíte, že občas někde chybí chyt. Jenže on tam ve skutečnosti nechybí. Jde jen o to, přijít na to, jak ten, který zrovna držíte, využít na co nejdelší úsek. K tomu pomáhá mimo jiné tzv. protlačení se na chytu. Stačí se vzepřít, opřít se o chyt dlaní a na ní se pak zase vzepřít. A vše ještě můžete zakončit tím, že si pod dlaň položíte nohu a zvednete se. Rázem budete mít ten další, před tím pořádně vzdálený chyt na dosah.
Bezpečnost na boulderovceKdyž začnete dávat ty lehčí bouldery, ocitnete se mnohdy poměrně vysoko. Ve chvíli, kdy držíte top, máte dvě možnosti. Slézt, nebo skočit. Ač se to nezdá, právě slézání dolů může být někdy složitější než lezení vzhůru, takže i to je dobrý trénink. Pokud se rozhodnete skočit, koukněte se vždy, kam dopadnete. Nikdy nelezte pod jiného lezce Padejte na matraci Jistěte se navzájem |