Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Musíte cítit vzduch, říká instruktor létání v tunelu

aktualizováno 
Učí lidi létat na břiše i na zádech, hlavou nahoru i dolů, vsedě i ve stoje. Ve větrném tunelu, v proudu vzduchu o rychlosti až 270 kilometrů za hodinu, kde když chcete dopředu, musíte se zaklonit. Létat se prý naučí každý, je to jen otázka času. A peněz. Jedna hodina létání v tunelu s Radkem Medunou vyjde na 600 eur.

Větrný tunel v Praze v Letňanech ještě ani nestál a Radek Meduna už tam poslal životopis a žádost o místo instruktora. Neuměl si tehdy představit, jaká to bude práce, ale chtěl létat. Po třech letech má v tunelu nalétáno snad tisíc hodin a dokáže se v něm pohybovat ve všech myslitelných i nemyslitelných polohách. K tomu začal i se skydivingem. „Když jsem byl malý, zdálo se mi, že létám jako Superman,” vzpomíná kouč, který teď učí lidi ovládat své tělo za volného pádu v tunelu i na obloze.

Než z vás byl instruktor v tunelu, musel jste absolvovat náročný třítýdenní kurz. Co jste se učil?
Učili jsme se rychle přeběhnout tunel a chytat lidi, co jsou poprvé v tunelu a padají ze tří metrů střemhlav, po nohách, pomoct jim dostat se zpátky do bezpečné polohy. Cílem bylo, abychom se cítili v tunelu naprosto komfortně a lidé si to bezpečně užili. Všechno tam funguje obráceně než venku. Když chcete rychle dopředu, musíte se zaklonit. Měli jsme všude modřiny, ale stálo to za to.

Fotogalerie

Být od rána do večera v proudu vzduchu, co fičí rychlostí přes 150 kilometrů za hodinu… Jaký to byl ze začátku pocit?
Při kurzu jsem si lehl večer na gauč a připadal jsem si, že se vznáším pořád. Líbilo se mi to, od začátku. Okamžitě. Člověk se od toho nemůže odmyslet. Je to trochu závislost. Ale tunel není úplně extrémní sport, dá se to dělat i v pohodě, aby se nic nestalo.

Ale vy létáte i na vrcholové úrovni, na rychlostech okolo dvě stě padesáti kilometrů v hodině. To už může dojít k vážnému zranění.
Když jsem trénoval na první závody v dynamickém létání, propadl jsem za kamarádem, hodilo mě to na sklo, potrhal jsem si vazy v rameni, ale teď je vše ok.

Létání bolí

Co je to dynamické létání?
Létání neustále v pohybu. Já se i jako kouč specializuji na dynamický freefly, to je létání ve všech možných polohách, co si umíte představit.

Dá se bezpečně létat neustále v pohybu, když všude kolem je skleněná stěna, do které můžete narazit?
Při dynamice už musí lidé cítit vzduch. Nebýt do toho hned hrrr, když neví, co všechno by se mohlo stát. S dynamikou se začíná, až když se trochu naučíte ovládat své tělo, vnímat.

Cítit vzduch?
Cítit vzduch znamená, že se s ním člověk už nepere, ale jenom ho využívá. Správným nastavením těla maximálně využívá vítr kolem sebe. Třeba když letím hlavou dolů, ve správné poloze ho cítím nejvíc na nohou a trochu na rukou.

A co dělat, když jsem začátečník a vzduch ještě necítím?
Neprat se s tím, být uvolněný. Není potřeba vynakládat sílu. V poloze na břiše nesahat proti vzduchu dolů, to se naopak budu víc propadat. V sedáku se stačí jen vyprsit a cítit vzduch na zádech. Ze začátku je to složité, bolí celé tělo, protože během létání se používají hluboké svaly, o kterých člověk normálně ani neví.

Radek Meduna

Studoval FTVS, pracoval jako instruktor ve větrném tunelu v Praze a ve Španělsku. Nyní je koučem volného pádu v tunelu i na obloze na volné noze. V roce 2014 zvítězil v dynamickém létání dvojic na Windgames, o rok dříve skončil se čtyřčlenným týmem druhý na mezinárodní soutěži Knights of Prague. S česko-slovenským týmem Mad Ravens trénuje na první oficiální mistrovství světa v tunelovém létání. Vytváří portál Tunneltime.net pro rezervaci létání v tunelech po celé Evropě s těmi nejlepšími instruktory.

Kolik hodin zhruba zabere, než začnu cítit vzduch?
Může to být hned, i napoprvé. Člověk se může za šest minut naučit otáčet na břiše, jezdit do strany. Ale může tam být člověk, který má stejných šest minut a nebude chápat, proč se děje, co se děje. Každý jsme jiný, někteří lidé jsou šikovní, někteří nijak zvlášť. Ale většině lidí by mělo stačit na to, aby byli komfortní ve všech polohách a uměli základy dynamického létání, zhruba padesát hodin.

Padesát hodin? To při ceně 580 až 630 eur za hodinu vyjde skoro na milion korun.
Je to drahý sport. Provoz tunelu je drahý. Já jsem sám musel splácet 250 tisíc korun za kurz. Ale je v tom jak samotný čas v tunelu a koučování během létání, tak briefing, debriefing a spousta práce okolo.

Nad létáním se nemá přemýšlet

Umíte naučit létat každého?
Snažím se, ale jsou zvláštní případy, kdy nic nezabírá. Většinou je to u lidí, co jsou strašně ztuhlí a soustředí se na jednu věc. To není dobře. Když nad tím začnou přemýšlet, nejde jim to. Lepší je se koukat na mě a snažit se to udělat, pak zjistí, že to funguje.

Řekl jste někdy někomu, ať toho radši nechá?
Nikdy. Myslím si, že se to může naučit každý. Záleží, kolik času a kolik peněz tomu chce věnovat. Nejenom přímo v tunelu, ale kolem. Připravit se na létání v hlavě. Prohlédnout si video, jak minule létal, než jde znovu. Výhoda je, že jak se něco naučíte, tak už se to nezapomíná.

Vaši klientelu tvoří nejspíš ti zámožnější z nás.
Ani bych neřekl. Nejvíc učím skydivery z ciziny, jejichž cílem je užít si to na nebi, zablbnout si trochu jinak. Přijdou třeba na dvě hodiny ročně, to je vyjde na 1 200 eur, což pro Němce není ani měsíční plat.

A co vaše létání? Máte s kamarády tým Mad Ravens.
S týmem se připravuji na dynamické závody čtveřic do Petrohradu v červnu. Budou to naše první závody, takže nikdo neví, jak na tom jsme. Trénink a závody jsou úplně jiná věc.

Chystáte se i v říjnu na první oficiální mistrovství světa v tunelovém létání, a to u nás v Praze. Myslíte, že bude tento sport jednou i na olympiádě?
Mohl by být. Na naši nejmladší dynamickou disciplínu je ale potřeba nejprve si vychovat dobré rozhodčí, kteří by mohli ty závody hodnotit. Protože když nevíte, jak je to těžké zalétat, nemůžete sestavu hodnotit.

Dva roky zpátky jste začal i se skákáním. Vnímáte rozdíl oproti tunelu?
Volný pád byl pro mě úplně stejný jako létání v tunelu. Šlo jen o to nebát se při výskoku a naučit se ovládat padák.

Ale na nebi jste přece jen trochu volnější, máte kolem sebe prostor.
Dá se trekovat, posouvat se po nebi nejen vertikálně, ale i horizontálně. Během skákání ale zase musíte řešit spoustu jiných věcí ohledně padáku. V tunelu si stačí zavázat kecky, nasadit helmu a může se jít učit. Odpadají myšlenky jak otvírat padák, jak na něm přistát.

Koučovat na nebi jste začal už po pár skocích. Učil jste skydivery, kteří měli mnohonásobně více skoků než vy.
Ano, ve volném pádu jsem dobrý, ale jakmile otevřu padák, jsem pořád začátečník. Můj cíl je teď zlepšit se taky na padáku. Ať to není tak, že koučuju volný pád, pak otevřu padák a jsem rád, že přistanu. Mnoho mých studentů z tunelu skáče, takže s nimi můžu pokračovat v tom, co je učím, i na nebi, a je to výhoda pro ně i pro mě.

Donedávna lidé začali nejdřív skákat, až pak se šli do tunelu zdokonalit. Vy jste to udělal naopak.
Teď je v Evropě kolem deseti, patnácti tunelů. Za chvíli jich bude kolem třiceti. Pomalinku se to bude obracet.

Autoři:




Přidejte zkušenost se svou porodnicí na eMimino.cz
Přidejte zkušenost se svou porodnicí na eMimino.cz

pomůžete tak jiným maminkám, které mají porod před sebou.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.