Podle vědců z pekingské akademie věd a minnesotské univerzity přitom záleží nejen na genderu, ale též na sexuální orientaci. Po tři dny vystavovali šestadevadesát účastníků a účastnic experimentu mužským, ženským či neutrálním pachům, zatímco jim na monitorech ukazovali takzvané point-light walkers, tedy patnáct teček znázorňujících lidskou postavu při chůzi (dvanáct z nich představuje hlavní klouby těla, další pánev, hruď a hlavu). Na jejich základě měli respondenti určit, zda je osoba, jejíž pohyb je pomocí teček digitálně zachycen, muž, či žena.
Byl to samozřejmě chyták, vědcům šlo o to zjistit, jak na dobrovolníky a dobrovolnice působí účinky androstadienonu, tedy produktu mužského pohlavního hormonu testosteronu, estratetraenolu, což je naopak produkt ženského pohlavního hormonu estrogenu, a účinky kontrolní látky, která neobsahovala ani jedno.
Byli-li heterosexuální muži vystaveni estratetraenolu, považovali digitálně znázorněný pohyb na monitoru za ženský. Podobně, jen s obrácenými znaménky, reagovaly ženy, pokud jim organizátoři pokusu dopřáli androstadienon, poznávaly v postavě na monitoru muže. Homosexuální muži reagovali na oba hormony podobně jako ženy. Reakce bisexuálů, bisexuálek a lesbických žen se pohybovaly mezi reakcemi heterosexuálních pánů a dam.
"Výsledky studie jsou prvním přímým důkazem, že androstadienon a estratetraenol dávají genderům informaci, která má odlišný účinek podle jejich sexuální orientace," uvedla Wen Zhou, která výzkum vedla, "zjištění doložila, že nos dokáže z tělního sekretu vycítit gender, dokonce aniž něco cítíme na vědomé úrovni."
Studie však nevyzradila, zda androstadienon a estratetraenol fungují jako sexuální feromony.
Výzkum, jehož výsledky byly zveřejněny v magazínu Current Biology, potvrdil jiné nedávné studie, například šetření, podle něhož dokáže lidský nos rozpoznat až na jeden bilion pachů. To z něj dělá nejcitlivější orgán našeho těla.
"Jen tomu prostě nevěnujeme pozornost a ve všedním životě toho nevyužíváme," uvedl k překvapivému zjištění vedoucí oné studie Andreas Keller. Další, dva roky stará studie filadelfských odborníků zase zjistila, že lidé dokážou po čichu odlišit věk. Pach starých mužů označovali účastníci pokusu za méně intenzivní a méně nepříjemný než pach mužů středního věku, odér dam vyššího věku pak za nepříjemnější než pach žen ve středních letech.
