Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Mám ráda kluky i holky, na pohlaví mi nezáleží, říká MOgirl Little Fly

aktualizováno 
Jiná, zvláštní, divná. Tyto charakteristiky prý na svou adresu slýchá nejčastěji. Přesto objíždí svět jako „drink hostess“, jejímž úkolem je povídat si s barovými hosty. Za sebou má brigádu v Japonsku, Itálii či Rakousku. „Jsem rozlétaná, mám to už ve jménu,“ říká MOgirl Markéta s pseudonymem Little Fly.

Jsem svérázná, ale hodná, říká MOgirl Little Fly - Markéta. | foto: Lubomír Buchta

K přezdívce přišla díky příjmení, jmenuje se totiž Muchová. „Všichni mi říkají Moucho, Muši, Mucho, takže cesta k přezdívce byla přímá. A protože mám starší sestru, jsem Malá moucha, tedy Little Fly,“ směje se.

Prohlédněte si galerii slečny Little Fly

Jsem svérázná, ale hodná, říká MOgirl Little Fly - Markéta.
Jsem svérázná, ale hodná, říká MOgirl Little Fly - Markéta.
Jsem svérázná, ale hodná, říká MOgirl Little Fly - Markéta.
Jsem svérázná, ale hodná, říká MOgirl Little Fly - Markéta.

Vyučila se kadeřnicí, kreativní práce ji bavila, ale po čase zjistila, že než se jí bude věnovat nastálo, chce cestovat a objevovat. A nejlépe spojit poznávání nových zemí s výdělkem. „Vydala jsem se do Japonska, kde jsem se živila jako drink hostess. V Česku je to neznámá profese, kterou lidé hned odsoudí,“ vypráví. Pracovala v karaoke baru, obsluhovala, nalévala drinky, zapínala karaoke a komunikovala se zákazníky. „Byla to zároveň zábava a zároveň práce,“ popisuje. Ale též to s sebou neslo poznávání jiné kultury, mentality, zvyků, míst a lidí.

Srovnání s Českem pro ni přitom není optimistické. „V zahraničí se lidé neustále usmívají, když však přiletím zpět do Česka, jakoby všechno zšedlo. Lidé se tady málo radují, na vše si stěžují a odsuzují, aniž by se snažili porozumět či neznámé dokonce vyzkoušet,“ shrnuje. I proto začátkem října vyráží zase za hranice, tentokrát bude její zastávkou Bali. „Odjíždím se zase trochu usmívat na lidi,“ říká.

Little Fly

Markéta Muchová vyrůstala v Podivíně u Břeclavi, poté žila s maminkou v Brně, teď studuje a bydlí v Praze.

Má ráda svou fenu Saray, ráda vaří, zbožňuje italskou kuchyni a mořské plody. „Miluji letní večery, kdy jdeme s kamarádkou na sklenku vína do naší oblíbené vinárny, cestou se stavíme na špagety a několik hodin si povídáme, v tu chvíli jsem šťastný člověk,“ říká třiadvacetiletá potetovaná kráska, kterou fotil Lubomír Buchta.

Cestování, poletování z Česka do ciziny se jí přitom vepsalo po kůži. Doslova. Motto „I Believe I can fly“ bylo její první kérkou, vyznání víry, že se z každého pádu dá zvednout, zdobí Markétin hrudník.

Další tetování má na lýtkách – a znaky ve tvaru trojúhelníku potřebují vysvětlení. „Jeden směřuje dolů, ten je symbolem pro ženu, druhý nahoru, ten představuje muže. To proto, že jsem bisexuální, nerozlišuji lidi podle pohlaví,“ vysvětluje Markéta. Na jejím levém prsteníčku najdete tři tečky. „Ten je znamením pro rovnováhu. Člověk může být šťastný, jen když jí dosáhne,“ říká.

A dodává, že nápadů na další tetování má v hlavě bezpočet. Naopak piercingy žádné neplánuje. „Toto období jsem měla asi tak od patnácti do devatenácti, snad každý měsíc jsem měla piercing někde jinde,“ vzpomíná.

Když mám chlapa, ráda se o něj starám

Přiznává, že často žije ve vlastním světě, do něhož pustí jen málokoho. „Jenže právě pro ony vyvolené já žiji. Jsem oddaná nejbližším,“ říká, ale dodává, že předně též sama sobě. „Dlouho jsem spíš jen přežívala, až jsem pochopila, že je třeba začít vyškrtávat a odhazovat, co nemám ráda, nepřipouštět si to k tělu, nenechávat to proniknout do svého teritoria. A začala jsem žít.“

MOgirls: dívky k nepřehlédnutí

Mají jiskru, osobnost, často kérky a piercing, pestrobarevné vlasy, nekonvenční účesy. Nejsou otrokyněmi stereotypního diktátu ideálu krásy ani konvenčních společenských norem, jsou zajímavé, protože své. Magazín MOmag.cz dává šanci dívkám, které se nebojí vybočit.

Tím se od oné doby řídí, i když se samorostlá osobnost ne vždy rýmuje s reakcemi okolí. „Při prvním kontaktu se mě lidé často bojí, vypadají, jako bych je chtěla zabít,“ přiznává, „prostě jim přijde, že se na ně divně, nebo snad dokonce zle koukám. A že když se mám smát, nesměju se dost očividně. Kašlu však na to, lidé, co mě znají, vědí, že se mě bát nemusí.“

Nemá ráda hloupost, pomlouvání a křik. „To přestávám komunikovat a opouštím prostor. Když jsem naštvaná, stáhnu se a problém nejprve proberu sama se sebou. Dost chlapů by podle mě ocenilo, že se žena nehádá a neřve, ten můj by mě za to však nejraději zabil,“ směje se. Prý ale jen nesnáší řešit věci dopodrobna.

Prozrazuje na sebe, že je prý tvrdohlavá, ale dodává, že je hodná. „Když mám chlapa, starám se o něj, jak nejlépe dovedu,“ líčí.

Ráda vaří, ráda si ale též sedne k počítači a píše. Drobné úvahy, postřehy, nápady. Má rozepsanou skoro celou knihu, jenže protože je z doby jejího „přežívání“, nechává ji odloženou stranou jako připomínku toho, o kolik pozitivnější náhled na svět má dnes.

Velkou zálibou je pro ni focení. Nejprve chtěla být herečkou, jako malá chodila do dramatického kroužku, poté modelkou. „Ráda se předvádím, dokážu zahrát různé role, jak před foťákem, tak sama pro sebe. Baví mě, jak je focení všestranné a jak se u něj člověk odreaguje,“ vysvětluje.

Líbí se vám MOgirl Little Fly?

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 2. září 2015. Anketa je uzavřena.

Ano 974
Ne 848
Autor:
Témata: MOgirls




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.