Slanění na loď

Slanění na loď | foto: archiv Marka Holečka

Čeští horolezci udělali první otisky na hoře "Mt. Samila" v Antarktidě

  • 3
Přežili pády lavin, museli projít rozbitým ledovcem, přes sněhové varhany a bez zajištění. Česká expedice Never Stop Exploring 2014 Antarktida ve složení Vláďa Nosek, Vláďa Jošt a Marek Holeček má právě za sebou parádní prvovýstup na dosud nepokořený 1500 metrů vysoký vrchol, ležící na antarktickém ostrově Anvers. Zde je první krátká výpověď jednoho z lezců, Marka Holečka.

Povedl se nám krásný a zároveň pekelně svižný prvovýstup na doposud nenavštívený antarktický vrchol.

Původní záměr, zdolání hory Mt. Foster, se ukázal jako neproveditelný. Ale další čekání na přízeň počasí a hledání správného směru ve spleti štítů se nakonec vyplatilo. Před námi se objevil hřeben Osterrieth Range a my jsme hned poznali, že je to přesně to, co hledáme.

Naše partička nazvaná Lazy Seal´s za čtyřiadvacet hodin prostoupila a sestoupila jihovýchodní stěnou Monte Samila, která se od mořské hladiny zvedá do výšky 1 500 metrů. Nechyběly pády lavin, průchod rozbitým ledovcem, jehož tmavé útroby nás děsily, prokopávání se sněhovou převějí, kolmé ledové frkance, vzdušné úseky ve sněhových varhanách, bez možnosti sebemenšího zajištění, a závěrečné třicetimetrové slanění z okrajového séraku přímo na lodní palubu.

Ve faktech

Cesta vedla na vrchol, který jsme pojmenovali Monte Samila, leží na ostrově Anvers v oblasti Palmer Archipelago/Antarktida a je ve výšce 1 500 metrů nad mořem.

Název cesty: "Abdulova ohnivá lýtka", na památku Zdeňkovi Hrubému
Obtížnost: WI 5 s celkovým sklonem 70°
Délka: včetně nástupového sněhového kuželu 1 700 metrů, čistě lezecká vzdálenost 1 400 metrů
Datum: 17 až 18.ledna 2014
Kdo: Vláďa Nosek, Vláďa Jošt a Marek Holeček

Nelenila ani druhá skupina naší výpravy a sekundovala nám výstupem na protější ostrůvek Lion Island.

Teď se mi nad hlavou zvedá až k vršku hlavního stěžně tmavě citrónová plachta, dole na palubě je slyšet funění a halekání: "Ták hop, ták hop!" Plachetnice eXplorer nabírá rychlost.

Sedím na palubě a vychutnávám poslední okamžiky pohádkově neskutečné krajiny. Kolem kýlu, který si prořezává svoji cestu ocelově tmavou hladinou, proplouvá páreček velryb. Vyfouknou gejzíry vody, zvednou k nebi obrovské ocasní ploutve, pak se nad nimi zavře hladina. Je to jak poslední sbohem.

V srdci zápasí smutek s radostí. Nechávám tady za sebou zážitky posledních tří neděl, mé sny se naplnily až po okraj a realita předčila i ten nejsladší z nich. Chtěl jsem vidět na vlastní oči drsnou antarktickou přírodu, kde slunce na půl roku nezapadá, plout malou plachetnicí přes bouřlivý Drakeův průliv, lézt v panenských stěnách vyrůstajících přímo z vody a dělat první kroky v bělostném sněhu. Měl jsem štěstí, povedlo se.